Více informací o historii i současnosti Valašského sboru portášského najdete ZDE
A teď k pokladu... Na místě na mapce označeném modrým otazníkem nic nehledejte, vede tudy jen cesta, kterou pravidelně procházeli portáši na svých hlídkách. Byl mezi nimi i Lojzek...
Lojzek byl pazúr, pocházel z Hošťálkovej a byly s ním jen problémy. Už jako malý ogar kradl súsedom ovoce, jako větší pytlačil a když dorostl v pořádné chlapisko, tak se občas pobil v putyce a po okolí se říkalo, že krade vše, co mu pod ruky přinde. Šlo to s ním z kopce, ale protože měl za ušima, dobře věděl, že takto dál by zanedlouho skončil v šerhovně nebo na šibenici. Využil toho, že hrozila válka s Tatary a dal se naverbovat k portášům. Služba nebyla jednoduchá, ale protože byl Lojzek statné postavy a měl pro strach uděláno, brzy si mezi portáši zvykl a vypadalo to, že na své gaunerské choutky zapomene. Leč, nestalo se.
Ze služby dobře znal zvyky překupníků a pašeráků a taky cestičky, kterými chodili, aby se vyhnuli portášským hlídkám. A tak vždy, když měl po službě, vyhrabal ze skrýše ve stodole starou vojenskou uniformu, kterou sebral bůhví kde, vzal flintu a vyrazil do kopců. Často se mu podařilo čapnout nějakého šejdíře, který se snažil propašovat zboží z Uher. Moc se s nimi nepáral. Díky své mohutné postavě, síle a chytrosti, neměli přepadení šanci se ubránit, a než aby skončili s kulí v hlavě, raději vydali, co měli a zachránili alespoň holý život.
Lojzek si žil dobře, ale jak se říká – s jídlem roste chuť a tak mu brzy nestačilo krást pašované zboží a začal se poohlížet po něčem výnosnějším. Dobře maskován, aby ho nikdo nepoznal, začal přepadávat kupce směřující na trhy ve Vsetíně, Rožnově a Bystřici a občas si za temné noci troufnul i na panský kočár.
Marně portáši pátrali po drzém zbojníkovi, jako jeden z nich Lojzek vždy věděl, kdy chystají zátah nebo léčku a dával si pozor, aby se neprozradil. Dokonce i lup, který nashromáždil, nenosil dom, ale ukrýval ho v jeskyni v lese pod Bludným, kterou kdysi náhodou objevil.
Plánoval si, že až mu skončí služba u portášů, sebere své naloupené poklady a odejde daleko, kde ho nikdo nezná a bude si žít jako pán. Jenomže boží mlýny melú pomalu, ale jistě a tak došlo i na Lojzka. Stalo se to po jednom zvlášť zdařilém lupu, kdy přepadl bohatého kupce a do své skrýše si dotáhl několik truhlic s penězi, šperky a drahým kamením. Postupně spouštěl do jeskyně jednu truhlici za druhou, pak slezl dolů a z přední malé jeskyňky je začal přenášet do zadní velké sloje. Odnesl předposlední, když vtom se zachvěla země, ozvala se rána a dunění a než se překvapený Lojzek stačil vzpamatovat, utrhnul se od stropu jeskyně obrovký balvan a zatarasil průchod mezi slojí a přední jeskyňkou.
Od tohoto dne už Lojzka nikdo nikdy nespatřil. Mezi lidem se začaly šířit nejrůznější zkazky a protože s Lojzkovým zmizením ustalo i přepadávání kupců a panských kočárů, nakonec všichni uvěřili tomu, že to byl právě Lojzek, kdo měl tyto loupeže na svědomí a že teď už si určitě někde užívá naloupených peněz a cenností. Jak šel čas, zapomnělo se na něj.
Až nedávno mě toulky Hostýnskými vrchy zavedly do údolí pod Bludným a náhoda tomu chtěla, že jsem v lesíku nedaleko od potoka našel díru do země. Neměl jsem s sebou lano, přesto se mi podařilo dostat se dovnitř malé jeskyně a v mihotavém světle slabé baterky jsem spatřil ztrouchnivělou truhlici. Musela zde ležet celou věčnost, protože už při prvním doteku se rozsypala na prach a v něm jsem našel zbytky něčeho, co dříve mohly být měděné a stříbrné mince. Bohužel zub času už je natolik poničil, že z nich zbyly jen pokroucené plíšky nepravidelných tvarů bez možnosti určit, ze které doby pocházejí. Byla to jistojistě ta poslední Lojzkova truhlice, kterou už nestihl ukrýt.
O několik dní později a pak ještě mnohokrát jsem se do podzemí vrátil a pokoušel se najít alespoň skulinku, která by vedla do velké sloje k Lojzkovu pokladu. Nic jsem ale nenašel.
Své pátrání už jsem vzdal, ale pro ty kteří by se na místo chtěli vydat a najít cestu k Lojzkovu pokladu, jsem v jeskyňce zanechal velkou krabici s cennými poklady mých potomků, se kterými si jako malé děti hrávaly a svitek papíru, na který můžete zapsat, že jste tajemnou jeskyni našli a co vše jste v ní objevili...
Aby ale tohle tajuplné místo nemohl najít kdejaký pobuda, schoval jsem informace o místě úkrytu do této šifrované zprávy:
N 49° 2A.BCD
E 017° 5C.ABF
Hodnotu jednotlivých písmen získáte ze správných odpovědí na tyto otázky:
Jakou hodnost má nejvyšší velitel portášů?
lajtnant - A=1
hejtman - A=3
kaprál - A=5
Jak se jmenuje pletená mošna, ve které portáši nosili potraviny a střelivo?
sumka - B=3
brašňa - B=6
sajdák - B=9
Jak se nazývala portášská věznice?
šerhovna - C=0
šatlava - C=8
lapák - C=5
Odkud pocházel legendární portášský velitel Jan Stavinoha?
z Jasenné - D=4
z Velkých Karlovic - D=6
z Hošťálkové - D=8
Od kterého roku byl velitelem portášů Jiří Křenek – fojt z Valašské Bystřice?
1766 - F=2
1791 - F=5
1818 - F=8
Správnost hledání indicií si můžete ověřit:
Upozornění:
Jeskyni nehledejte sami, buďte vždy alespoň ve dvojici. Vemte si s sebou lano, pomůže vám při sestupu, výstupu, i jako opora při otáčení se v jeskyni - je zde málo místa, rozměrnější postavy mohou mít problém se dole vytočit! Návštěva místa je na vlastní nebezpečí!