"Půvabná kotlina při úpatí Žaltmanu, ve které se rozkládá katastr obce Rtyně v Podkrkonoší, chová v lůně svém jeden z největších darů, které příroda člověku poskytuje, "černé démanty"…černé čili kamenné uhlí."
"Z Odolova na Jestřebích horách je to na rtyňská Zada jenom pár minut. Od křižovatky na Panské cestě se můžeme pokochat kouzelným panoramatem Krkonoš s majestátnou Černou horou a Sněžkou i pohledem do kraje bratří Čapků, abychom si připomněli jejich Krakonošovu zahradu, ale po několika krocích nás pohltí zádumčivost dávných hald a zapomenutých štol. Dolů kolem myslivny, kde kdysi býval „Jägerhaus Schacht“, je cesta sypaná černou haldovinou, aby připomněla pocestnému čtyři století uhelného hornictví. Knížecí erb s letopočtem 1871 ve štítu zděné budovy strojovny bývalé jámy „Benigne Maschinen Schacht“ zase připomíná rozmach zdejšího hornictví ve druhé polovině 19. století, kdy Svatoňovicko se Rtyní patřilo k náchodskému panství a kdy se zde dobývalo černé uhlí na výchozech svatoňovických slojí. S odstupem víc než jednoho století zde začali horníci dobývat i hluboko uložené sloje žďárecké."
Tato multicache Vás seznámí s důlními díly v oblasti Františky. Vzhledem k celkovému množství a poloze jednotlivých důlních děl v této oblasti absolvujete při hledání pouze 2 zastávky. Na každé zastávce musíte najít cedulku s názvem důlního díla, na které zjistíte souřadnice následující zastávky.
Na tuto keš plynule navazuje keš Historie hornictví #10. Celková délka trasy těchto 2 keší z doporučeného parkingu je cca. 2km.
Stage 1 - Dědičná štola Františka
N50°30,345` E016°06,195`
Odvodňovací a těžní štola Františka (Franziscus Salesius Erbstollen, Franziska Stollen, Franci, Františka).
Byla založena roku 1836 k odvodnění dobývek jámy Florian a jámy Fr. Salesius.
Štola dosáhla celkové délky 440 metrů a její směr byl v délce cca. 210 metrů nejprve východní, potom v délce cca. 230 metrů severovýchodní. Štola ve svém ústí zastihla výchoz sloje Půlkrábské a během ražby prošla vlivem významné tektonické poruchy dvakrát Hlavní a Visutou slojí.
Ty dostaly nejprve názvy Františka I a Františka II, podruhé Josef a Barbora. V revíru štoly Františka se dolovalo ještě počátkem 2. poloviny 19. století, kdy došlo i k propojení s dolovým polem Schaumburgových jam Josef a Františka.
Úvodní část štoly je zavalena, přístup k zaniklému portálu tvoří příkop zaplněný vodou, navazující na rozměrnou hlušinovou haldu s průsakem důlní vody. Nyní je zde nízký hustý lesík, takže přístup k dílu je značně obtížný.
Stage 2 - Jáma nad štolou
Úpadní jáma v údolí nad dědičnou štolou Františka (Franzi Schacht, Flachschacht über der Erbstollen.
Byla založena na počátku 19. století cca. 200m jižně od Mangerova dolu na výchozu Hlavní sloje.
Bližší údaje nebyly dohledány.
Ohlubeň jámy byla počátkem 2. poloviny 20. století zahrnuta haldou důlních děl Jáchymovských dolů SUL č. 1 a 2a.
Ještě dnes jsou zde jasně viditelné pozůstatky po důlní činnosti.
Další důlní díla v oblasti:
Jáma Florian
N50°30,295` E016°06,241`
Úpadní jáma. Byla založena počátkem 30. let 19. století na výchozu Hlavní sloje cca. 200m východně od dědičné štoly Františka.
Od roku 1835 byla chráněna dolovou mírou Florian.
Při úklonu 25 stupňů dosáhla délky cca. 60m a chodbou vyraženou z její paty severním směrem byla propojena s dědičnou štolou Františka. V místě její zavalené ohlubně se dochovala výrazná propadlina s navazující haldou.
V okolí je řada menších propadlin po uhelném průzkumu.
Jáma u Františky (Kolowratova)
N50°30,356` E016°06,416`
Úpadní jáma (Franziscus Salesius Schacht, Franzi Schacht, Svatý František Sáleský, Kolowratova jáma).
Byla založena počátkem 30. let 19. století na výchozu Hlavní sloje.
Od roku 1833 byly její dobývky chráněny dolovou mírou Fr. Salesius.
Při úklonu 25 stupňů dosáhla délky cca. 60m a v podzemí byla propojena se sousední jámou sv. Antonín Velký a další úpadní jámou na obzor dědičné štoly Františka.
Své jméno získala jáma po hraběti Františku Antonínu Kolowratovi, který zde těžil v letech 1839 až 1847.
Na zavalené ústí jámy navazuje hlušinová halda o šířce 20m a délce 7m do údolí.
Šurf u Františky v Hlavní sloji
N50°30,335` E016°06,413`
Mělká úpadní jáma (Franzi Schacht). Byla založena na přelomu 30. a 40. let 19. století nedaleko Jámy Františky (Kolowratovy) na výchozu Hlavní sloje.
Bližší údaje nebyly dohledány.
Zavalenou ohlubeň jámy dokládá mělká propadlina s navazující hlušinovou haldičkou.
Šurf u Františky ve Visuté sloji
N50°30,368` E016°06,461`
Mělká úpadní jáma (Franzi Schacht)
Byla založena na přelomu 30. a 40. let 19. století nedaleko Jámy Františky (Kolowratovy) na výchozu Hlavní sloje.
Bližší údaje nebyly dohledány.
Zavalenou ohlubeň dokládá výrazná příkopová propadlina, na kterou navazuje svahová halda.
Jáma Františka (Schaumburgova)
N50°30,238` E016°06,590`
Úpadní jáma (Franzi Schacht, Nachoder Schacht, Schaumburgova jáma).
Byla založena na přelomu 30. a 40. let 19. století cca. 250m jihovýchodně od Sv. Antonína Velkého na výchozu Hlavní sloje.
Při úklonu 25 stupňů dosáhla délky cca. 60m a v podzemí byla propojena dalšími úpadními díly do dolových polí Kolowratovy jámy Františka a Schaumburgovy jámy Josef.
Dolovalo se zde ještě ve 2. polovině 19. století. Zavalená ohlubeň jámy je dohledatelná jako geoanomálie na severním okraji 20m dlouhé hlušinové haldy.
Jáma Josef
Úpadní jáma (Josefi Schacht, Josefka)
Byla založena roku 1805 v severním rohu dolové míry Josefi č. 17 východně od Schaumburgovy Františky na výchozu Hlavní sloje.
Při úklonu 25 stupňů měla délku cca. 70m a v podzemí byla rozfárána do obou stran dolového pole.
Přívlastek "Scahumburgova" získala jáma po roce 1842, když se stala majetkem Jiřího Viléma Schaumburga-Lippe.
Důl zanikl na přelomu 60. a 70. let 19. století po koncentraci těžby uhlí do významnějších šachet a štol rtyňského i bohdašínského revíru.
V místech zavalené ohlubně se dochovala výrazná prohlubeň o délce 11m a šířce 6m, na kterou navazuje hlušinový odval obloukovitého půdorysu délky 36m na temeni a výšky cca. 15m na údolní straně.
Sv. Antonín Velký
Úpadní jáma (Anton Schacht, Wichtrey Schacht).
Byla založena na počátku 19. století cca. 80m jihovýchodně od Kolowratowy jámy Františka cca. 40m severozápadně od tzv. "Lešetínské cesty".
Při úklonu 25 stupňů dosáhla délky 50 az 60m.
Dle archívních pramenu na ní v letech 1812 až 1835 kutal Anton Wichtrey, následně - až do roku 1839 - havíř Kaller se společníkem Šrejberem, nakonec František Antonín hrabě z Kolowrat.
Po odkoupení jámy náchodským panstvím roku 1847 jáma zanikla.
Zavalenou ohlubeň jámy dokládá výrazná příkopová propadlina, na níž navazuje plochá hlušinová halda o šířce 10m a délce 12m.
Rumpálové jámy
Jedná se o skupinu tří mělkých jam (Haspel Schacht, Rösche) na svahu mezi Mangerovým dolem a Františkou.
Byly založeny pravděpodobně na přelomu 18. a 19. století k ověření výchozu Hlavní sloje. Bližší údaje nebyly dohledány
Mezi tzv. "horní" a "dolní" cestou, vedoucí od Františky k rozcestí U Větráku se dochovaly tři mělké prohlubně s haldovými lemy, nejvýraznější vrchní z nich o délce 10m.
Vzhledem k hustému porostu nemusí být souřadnice přesné! Tato stará důlní díla se nachází mimo turistické cesty, jsou často zarostlá a špatně přístupná.
Cache je součástí série "Historie hornictví ve Rtyni".
Nezapomeňte si poznamenat bonusové číslo!