Na výchozích souřadnicích keš nehledejte!
The cache is not located at these coordinates!
Nezapomeňte si z obálky logbooku opsat bonusový kód!
Don't forget to remember the bonus code written at the logbook cover!
Co je to stereofotografie?
Klasická fotografie dokáže zachytit docela věrně jakýkoliv snímek. Má však, ale své nedostatky a jedním z nich je to, že snímek je "placatý". Přitom v realitě umíme vnímat prostor a jeho hloubku. K tomu potřebujeme oči a mozek. Oči jako čidla a mozek, který nám obraz "vyhodnotí". Na základě zkušeností rozpoznává známé věci a také ví, že objekty, které jsou v popředí větší než ty v pozadí. O hloubce nás ale informuje především na základě toho, že obraz z obou očí se malinko liší. Každé oko pozoruje scénu z jiného místa, a proto jsou objekty v popředí posunuty (jakoby kousek vedle sebe) a díky tomu se také trochu liší jejich vzhled (stíny, odlesky, ...).
Proto se stereofotografie se skládá ze dvou klasických fotografií - pro každé oko je vyfocen jeden snímek (ze dvou různých míst vzájemně horizontálně posunutých). V prohlížečce nebo jinou technikou se docílí toho, že každé oko se dívá na svou fotografii a mozek z rozdílných obrazů tvoří opět iluzi hloubky. Snímky jsou pak plastické a reálnější.
Jak lze stereofotografii pořídit?
Existuje několik možností:
- Stereofotoaparát - fotoaparát se dvěma objektivy
- Stereopředsádka - zařízení umístěné před objektiv
- Dva stejné fotoaparáty umístěné horizontálně vedle sebe
- Speciální stativ - má dvě pozice pro umístění fotoaparátu
- Grafické programy je umí vygenerovat z jediné fotografie, ale jedn8 se pouze o iluzi (bez dvou snímků nelze úplně přesně hloubku dopočítat)
V počítači se potom takto pořízené fotografie spojí do jedné. Buď prostým připojením vedle sebe (klasická stereofotografie) nebo barevným maskováním (jeden snímek se maskuje nejčastěji červenou a druhý modrou nebo zelenou barvou, jedná se o tzv. Anaglyf). Existují i další metody jak do statického snímku ukrýt plastický obraz, ale nejsou příliš známé ani používané.
Jak si takové snímky prohlédnout?
Ať už je k vytvoření snímku použita jakákoli metoda, lze je prohlédnout speciálními brýlemi. Ty mají buď na každém oku jiný barevný filtr (v případě anaglyfu) nebo optiku zabraňující tomu, aby se k oku dostal obraz pro oko druhé (u klasické stereofotografie).
Pokud vám tato možnost nevyhovuje, pak nezbývá než se naučit takové fotky (papírové nebo na monitoru) prohlížet jistou metodou šilhání, která se dá při troše úsilí vytrénovat. Buď se levé oko dívá na pravý obrázek a pravé na levý, nebo se oči sice dívají rovnoběžně jako při pohledu do nekonečna, ale jsou zaostřené nablízko. Snímky nesmíte mít od sebe více než je vaše vzdálenost středů očí (tj. asi 7cm).
Stereogram
Stereofotografie jsou jen jedním z mnoha typů tzv. stereogramu, což je prostá optická iluze prostoru pracující tak jak je popsáno výše.
Jedním oblíbeným typem stereogramů jsou tzv. autostereogramy, kdy v opakujícím se pozadí je zahrnutý původně černobílý obrázek popisující vzdálenost bodu od pozorovatele (tzv. hloubková mapa). Při prohlížení takovýchto obrázků vám pak z pozadí plasticky vystupuje prostorový obrázek.
Dost bylo teorie, zde máte konečně autostereogram, ze kterého "vyčtete" souřadnice finálky:
