Prosíme, před finálkou odložte svá motorizovaná přibližovadla na souřadnicemi prezentovaném parkovišti, nebo na jiném vhodném místě kdekoliv před tím.

Nevjíždějte na nezpevněné komunikace, natož mimo ně. Majitelé luk, pastvin, polí, ani lesa, nestojí o provoz aut, motocyklů, čtyřkolek apod. Pokud to pro vás není přijatelné, zvolte si jinou, ideálně drive-in, kešku.

Poklad Pernštejnů

Stručně o rodu Pernštejnů

Dle legendy se Pernštejnové stávají šlechtici díky udatnému činu uhlíře Vaňka, který během pálení uhlí chytil nebezpečného zubra, jenž sužoval krajinu. Poté co ho chytil, provlékl chrabrý uhlíř zubřími nozdrami houžvi a za tu jej dovedl na hrad Zubštejn, kde byl tamním pánem povýšen do rytířského stavu, zároveň dostal pro sebe a své potomky právo dát si zubří hlavu do erbu. Pravda je však asi méně prozaická. Prvním doloženým předkem Pernštejnů je purkrabí hradu Děvičky a správce hradu Veveří Štěpán z Medlova (+1235). Ten patrně roku 1208 mění své stávající pozemky s olomouckým biskupem za pozemky okolo hradu Pernštejn. Odtud patrně odvozuje predikát pro své potomky – pod hradem protéká řeka Nedvědice (Medvědice) – od ní podle tehdejší módy přejímá jméno Bärenstein (Medvědí kámen). Štěpán z Medlova okamžitě začíná kultivovat krajinu ku obrazu svému.

Mezi nejvýznamější počiny patří založení rodinného kláštera v Doubravníku při kostele Povýšení sv. Kříže. Klášter se stává místem pro poslední odpočinek členů rodu, nebo jako domov pro ženy z rodu Pernštejnů, které buď ovdověly nebo zůstaly na ocet. Pernštejnové řídíc se svým rodovým heslem: „Kdo vytrvá, vítězí“ během 13. a 14. století stoupají s buldočí zarputilostí ve společenském žebříčku. Stejně tak rod se utěšeně rozrůstal Pernštejnové byli neobyčejně plodní a dlouhověcí, vždyť průměrný věk členů rodiny je odhadován již v té době na 70 let a mnozí mužští členové dokázali zplodit potomky i v šedesáti letech. Avšak nejvyšších met dosahuje rod s příchodem Lucemburků na Moravu. Především Vilém I. z Pernštejna se díky vlivu Jošta Lucemburského stává nejprve znojemským purkrabím, později moravským zemským hejtmanem – tehdy nejvyšší šlechtický úřad na Moravě. Vilém I. dosahuje i dalších úřadů (Nejvyšší komorník zemského soudu v Brně a komorník zemského soudu v Olomouci). V tomto období je položen základ pernštejnského bohatství, díky kterému se již brzy stanou nejbohatší šlechtou v zemi. I když dlužno podotknout tento majetek pro pány z Pernštejna získaly loupeživé bandy, které byly Pernštejny podporovány. V tuto dobu se však České země ocitají na prahu husitských válek. Pernštejnové se staví na stranu kališníků, avšak po bitvě na Vítkově jsou císařem Zikmundem uplaceni a přechází na stranu katolíků, aby celý rod po smrti Viléma I. přestoupil opět na stranu husitů, s nimiž se účastní Jan II. z Pernštejna porážek 3. a 4. křížové výpravy i husitských spanilých jízd (rejsů), rabovacích nájezdů na okolní země.

Hvězdná chvíle Pernštejnů přichází, ale až tehdy, když se hlavou Pernštejnů stává Vilém II. (druhorozený syn Jana II.) Vilém II. zprvu přítel Ladislava Pohrobka, po jeho smrti oblíbenec Jiřího z Poděbrad, dělá závratnou kariéru. Po smrti Jiřího z Poděbrad přestupuje na stranu krále Matyáše Korvína. V praxi tyto názorové změny znamenají pro Viléma II. třikrát změnu víry. Sám svůj flexibilní názor na víru definoval slovy: „. s Římany (=katolíky) věřím, s Čechy (= utrakvisty) držím, s Bratřími (=Jednotou bratrskou) umírám…“ Vilém II. se ukazuje jako vynikající hospodář, který nechává zbudovat neuvěřitelné množství rybníků (i slavní Rožemberkové se inspirovali právě u Viléma II.) a rozšiřuje své državy i na Pardubice, kde zřizuje nové rodové sídlo.

Zde však začíná začátek konce Pernštejnů. Už po nástupu Ludvíka Jagellonského přichází o všechny zemské úřady . Po úmrtí Ludvíka Jagellonského u Moháče (1526) a následném nástupu Habsburků na český trůn, se Pernštejnové čím dál častěji dostávají do rozporů s vládnoucí dynastií, zejména kvůli odlišnosti víry. Výjimku tvoří Vratislav Nádherný, který coby oblíbenec krále Maxmiliána II. je členem dvou diplomatických misí do Španělska, za což je roku 1556 odměněn řádem Zlatého rouna. Vratislav Nádherný je však posledním velkým Pernštejnem na politické scéně zemí koruny české. Svoji dceru Polyxenu provdává za Viléma z Rožemberka, čímž dochází k největšímu aliančnímu sňatku v dějinách české šlechty. Předposlední mužský potomek Jan V. z Pernštejna je v důsledku finančních potíží nucen prodat většinu panství, sám umírá v hodnosti císařského generála, poté co při obléhání pevnosti Raab, mu turecká dělová koule utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem. Poslední mužský potomek Vratislav Eusebius umírá v jedné z bitev 30. leté války. Tím Pernštejnové vymírají po meči.

Přesto stále žije ještě Polyxena z Pernštejna, která se vdává po smrti svého manžela Viléma z Rožemberku za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Spolu se svým manželem důrazně odmítá Rudolfův majestát ( náboženská svoboda v českých zemích) a jako ortodoxní katolíci podporují volbu Ferdinanda Štýrského za českého krále. Po pražské defenenstraci ukrývá místodržící Slavatu a Martinice ve svém domě před vzbouřenci. Za to je odměněna Ferdinandem Štýrským po porážce stavovského povstání, přednostním kupním právem zkonfisnovaných statků, celkově v hodnotě 350 000 zlatých (přepočítáno na dnešní peníze cca krát 2000). Po smrti druhého manžela, se kterým přivedla na svět Václava Eusebia Popela z Lobkovic, předka všech ostatních Lobkoviců, Polyxena věnovala klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze vzácnou voskovou sošku ze své domoviny - Pražské Jezulátko. Smrtí Polyxeny končí slavná éra Pernštejnů. Nicméně Zubr z jejich erbu nadále připomíná slávu rodu a to v erbu Lobkoviců, kteří si jej z vděku přidali mezi své erbovní figury.

----------------------------------------------------------------------------------------

Ke kešce:

Trasa kešky obnáší asi 4 km, ne zrovna po rovině - úsek od STAGE 2. Terén, kterým se budete pohybovat, jsou běžné turistické cesty. K cíli se lze dostat jistě i kratší trasou, ale doporučuji použít cestu značenou, pokud je k mání. Nejkratší cestou to bude dost hardcore.

Na úvodní souřadnici kešku samozřejmě nenajdete. Z tohoto místa je pěkný pohled na hlavní rodové sídlo Pernštejnů, které užívali od 13.století, a které můžete navštívit, ale není to nutné pro úspěšný lov.

STAGE 1 - Pro zjištění souřadnic 1. stage je potřeba zjistit rok, kdy Pernštejnové po meči vymřeli. Jednotlivé číslice si označte ABCD a dosaďte do : N 49° 25.(B-D)(C-A)(B) E 16° 21.(A-D)(B+C)(A)

V objektu, který je pár kroků od místa a stěží ho lze přehlédnout, je umístěna hrobka Pernštejnů. Na místě se zaměřte na zjištění roku, kdy synové Viléma II. započali s výstavbou nového kostela. Číslice si označte EFGH a dosaďte do : STAGE 2 N 49° 25.(F+G)(H)(E) E 16° 21.(F-H)(G-E)(H-E)

Zastav se poutníče a spočiň na chvíli. Netřeba přecházet přes koleje, pokud jsi sem dorazil cestou prašnou. Beztak tu za Pernštejnů nebyly. Pohledej hodnotu letopočtu a doplň číslice IJKL do: FINAL N 49° 26.(K)(I)(I) E 16° 21.(I+L)(J-I-L)(J-I)

Po použití obsah kyblíku srovnejte tak, aby se dal řádně zadeklovat, pečlivě zaklapněte uši víka, ať nám keška dlouho vydrží a nezvlhne.

Pokud se vydáte od finálky pár metrů do kopečka, uvidíte kromě širého kraje i na kostel v Doubravníku. Ale to se vám pravděpodobně přihodilo už při příchodu.

----------------------------------------------------------------------------------------

Jak šel čas:

 duben 2024 

Keš bývala o 60 m výše, téměř východním směrem v kamenném pahorku u kříže. A bývala objemnější, v ochranném obalu (bedna na vercajk z hobbymarketu) bývala stylová dřevěná truhlice. Po té, co byl kříž zrestaurován po vandalském činu, a celý pahorek rekultivován, přesunuli jsme keš do aktuální pozice, abychom nerušili atmosféru pahorku s křížem. Současně jsme zmenšili formát kešky.

 květen 2018 

Truhlice ve finálce bývala zamknuta číslicovým zámkem. Přesto, že jsem vystřídal různé zámky různých výrobců, žádný z nich se nedožil alespoň ročního výročí. Nejen z toho důvodu byl zámek zrušen.

Kromě zámku neodolala provozu ani petlice na truhle, i když ta se odporoučela snad jen jednou.

K úplně nejbrutalnějšímu záseku ale došlo v květnu 2018. V těsné blízkosti kešky býval kříž - fotku jsem si vypůjčil od kačera listri z března 2017.

5. 5. 2018 jsme provedli kontrolu keše, a vše bylo ještě  tak,  jako  na fotografii  od listri.  Krátce na  to  19. 5. 2018 oznámil v logu kačer bobasso, že došlo k vandalskému činu. Na dalším obrázku je jeho fotografie.