Trocha historie
Dne 30. září 1938 podlehla československá vláda v bezvýchodné situaci nátlaku svých „spojenců“ a souhlasila s Mnichovskou dohodou. Následující den začaly německé jednotky obsazovat téměř celé pohraničí. Spolu s polským a maďarským záborem tak bylo okupováno téměř 30% rozlohy Československa. Od září 1938 až do konce 2. světové války tedy bylo území dnešní České republiky součástí dvou státních celků. Okupované pohraničí patřilo do Německé říše, zatímco zbytek, okupovaný v březnu 1939, se stal loutkovým státem, nazývaným „Protektorát Čechy a Morava“. Osud Slovenska a Podkarpatské Rusi byl pak úplně jiný.
Německý zábor probíhal především podle národnostního klíče, avšak díky jednání z pozice síly mohli Němci úmyslně přerušovat železniční tratě a získávat strategické lokality. Dodatečně docházelo k drobným úpravám hranic a tak byly některé hraniční přechody posunovány. Jeden z nich byl mezi Lanšperkem a Černovírem, poblíž osady Václavov.
Mapka záboru československého území. Vedle Ústí nad Orlicí si můžete všimnout výběžku, který přetíná trať do Letohradu. Nejvýchodnější oblast Podkarpatské Rusi se oddělila v listopadu 1938, Slovensko se osamostatnilo 14.3.1939, den před nacistickou okupací zbytku Čech a Moravy. Autor: Aktron, licence CC-BY-SA, upravil: o.filip.
Celní úřad u Lanšperku
V prvních říjnových dnech roku 1938 se Ústí nad Orlicí, dosud vzdálené více než 20 kilometrů od hranic, náhle stalo pohraničním městem. Hranice vedla kolem města a dál na jih směrem k Brnu, neboť se zde nacházela oblast Svitavska s velkým množstvím německého obyvatelstva. Navíc byly zabrány některé dnešní části Ústí nad Orlicí (Černovír, Hylváty a Oldřichovice) i mnoho okolních obcí. Při cestě do Letohradu se již na okraji Ústí nad Orlicí (zhruba v místech, kde je dnes Stop.Shop) vstupovalo na německé území a zpět do Čech se vjelo až v Hnátnici.
Tím vznikly velké komplikace obyvatelům osady Václavov, která zůstala na německém území. Za pomoci českých úřadu se podařilo vyhlásit referendum, v němž obyvatelé požádali o připojení k našemu území. Hranice tedy byla posunuta mezi Václavov a Černovír, kde byla u silnice postavena závora a skromná dřevěná bouda s nápisem „Celní úřad u Lanšperku“. Tato celnice se nacházela na severním okraji silnice, přibližně naproti místu, kde je dnes splav a mostek cyklostezky. Dnes po ní samozřejmě nezůstala ani stopa. Cache je umístěna na opačné straně silnice a tratě, neboť v původním místě byste se museli pohybovat po okraji frekventované komunikace. Zapište se do seznamu osob, překračujících hranici a ne abyste pašovali uzeniny, cukerín nebo zapalovače!
Kresba dřevěné boudy, která sloužila jako celnice u osady Václavov.
Cyklisté se pohodlně dostanou až ke keši a ještě si mohou dopřát odlov nové série „Údolím Tiché Orlice“. I když je to blízko silnice, v žádném případě se zde nedá parkovat, silnice je úzká, na jedné straně je příkop a na druhé železniční trať. Je tedy nutné parkovat na vyznačeném waypointu (odbočka na malý přejezd) a dojít po cyklostezce asi 300 metrů.