Hladový buk - památný strom
buk lesní (Fagus sylvatica), stáří cca 260 let, výška 27m, obvod kmene 610cm
Buk byl vysazen někdy kolem roku 1750, v době, kdy Jindřichovice a Dětřichovec vypadaly úplně jinak než dnes.
Jako asi pětadvacetiletý mladík zažil prvního katolického faráře, který přišel po rekatolizaci na dávno opuštěnou faru v roce 1775. Tehdy stálo v Jindřichovicích 100 domů, další stály v nedalekém menším Dětřichovci, kde v té době Gottlieb Fischer vyučoval děti, které se vždy usadily kolem jeho tkalcovského stavu. Vyučoval je prostě při tkaní...
A bylo mu už 50 let, strom v plném rozpuku života. Určitě se dal ještě obejmout pažemi. A začal plodit bukvice. Těch bukvic bylo zapotřebí, protože v roce 1805 byla neúroda a hlad, kdy nebylo téměř co do úst. Bukvice přijdou vhod – jsou skoro jako oříšky, ale dá se z nich umlít i mouka – buď smíchaná s běžnou pšeničnou či žitnou nebo i jen tak, když to jinak nejde. Už tehdy se mu začalo říkat „Hladový buk“.
Roku 1809 bylo tak dobře, úroda, vše se dařilo, kdo by tehdy pomyslel na buk poblíž cesty mezi Dětřichovcem a Jindřichovicemi!
Jen tři roky poté sem, 16.května 1812, přišlo tak silné krupobití, že byla rozbitá okna a zničeno vše, co rostlo na poli a v sadu. Dokonce prý kroupy utloukly některá menší zvířata na pastvě. Pohroma! Potraviny se daly trochu levněji kupovat v Pruském Slezsku, ale stejně se stanou hlavním jídlem placky z otrub a drceného ovsa .. A opět – bukvice...
Náš buk dokonce poznal, jaké to je, když se pod ním zhoupne zem – roku 1901 zachvělo Jindřichovicemi zemětřesení, ale nenadělalo škody.
Přišla válka... Z více než tisícovky jindřichovických mužů jich bylo 417 okamžitě odveleno na frontu... Buk zažil pláč a zoufalství žen, dětí a starých lidí, kteří tu zůstali. Když odvedli na frontu i koně, nebylo téměř kým a čím obdělávat pole. Od roku 1916 už je opravdový hlad, k tomu přišel zákaz dovozu potravin z Německa. Chleba se pekl z bukvicové, kaštanové i žaludové mouky. Po válce místní textilka poskytla živobytí většině obyvatel, ale rok 1930 znamenal začátek krize a úplné zastavení výroby. Celý ekonomický život obce se prakticky zastavil. Naštěstí se prý toho roku mimořádně urodily houby, takže pod náš buk chodí také lidé sbírat kromě bukvic i houby. I pro tentokrát je hlad zažehnán.
Z krize se už pohraničí nevzpamatovalo, místní se hlasováním připojili k říši. Tehdy strom na pár let přestal slýchat češtinu. Zbylých 70 Čechů mu zmizelo za ohybem dráhy, když je odvážel poslední vlak do Kralup nad Vltavou. Po osvobození zas ubývalo němčiny, až v roce 1946 zmlkla docela.
Buk si tiše ševelí o dějích dávno minulých, o bukvicích, které sytily generace lidí v dobách zlých, a snad i o návštěvnících, kteří k buku přicházejí. Pozdravujte, obejměte jej.
Zdroj: www.jindrichovice.cz
Poznámka: pokud budou připadat autokačerům některé atributy v rozporu, je to schválně.
