Stejně jako většina měst a obcí na Frýdlantsku, tak i Jindřichovice pod Smrkem mají svou bohatou historii.
Z původní prastaré vsi Heynrichsdorf ym gebirge gelegen (Jindřichova ves položená v horách) z roku 1381 se zachovalo jen působivé torzo kostela sv. Jakuba nedaleko od dnešní obce proti proudu Jindřichovického potoka, jejíž původní název byl Heinrichsdorf (Jindřichova ves).
Největší slávu, společenský a hospodářský rozmach zažila obec na konci 19. a v první třetině 20.století, kdy tu bylo 349 domků, v nich žilo 2440 obyvatel (2525 v roce 1910).
Rozlehlé tovární areály, statky i velké nádraží s s rozsáhlým kolejištěm, dokládají dřívější bohatství Jindřichovic, nazývaných v 19. století „Malá Vídeň“
Obyvatele obce a obcí okolních tehdy zaměstnávala především prosperující textilka E.Heintschel & spol.
Jaký byl její osud? Dnes se tomu říká "Americký sen". Chudý a prostý tkadlec Eduard Heintschel měl 7 dětí, 1 manželku a 2 tkalcovské stavy. Odbyt zboží byl mizerný, a tak se vypravil ohromnou dálku – několik dní cesty – až do Plzně! Tam se mu podařilo zboží nejen prodat, ale získal i větší zakázky, takže když se vrátil, zadává práci i dalším tkalcům stává se takzvaným faktorem. Brzy měl sen, že řídí velkou továrnu a ráno si řekl – proč to nezkusit. Na místě dnešní fabriky koupil dřevěnou boudu za peníze, které mu půjčil starý rybář Schuster. Po přestavbě tu roku 1849 začíná pracovat 14 dělníků, k dílně patřila i tiskárna a barevna. Přízi na tkaní bral od Janna Liebiga z Liberce (budoucího majitele obrovského komplexu Textilany – dnes už se zemí srovnané) a s ním a dalšími společníky založili firmu. Firmě se zprvu moc nedaří, ale postupně se problémy ustojí (rozkmotří se i s bratrem Felixem) a vše se v dobré obrátí. Roku 1856 bere Eduard bratra Felixe zpátky do firmy a předává mu vedení, sám je totiž nemocen a r. 1857 umírá. Roku 1890 přebírají továrnu synové Felixe Heintschela. V roce 1902 slavila továrna 50 let svého založení a v roce 1903 byly dvěma dělníkům předány medaile za 50 letou službu ve fabrice. v roce 1905 byl postaven 55 metrů vysoký komín.
Velkou ekonomickou a hospodářskou mocí se stalo vedení továrny pro obec stejně tak důležité, jako obecní rada. Zároveň se předpokládalo, že továrník také přispěje na mnoho obecních aktivit, a tak je možné se v kronice často dočíst o poskytnutí peněz na chudé nebo i o větších darech – třeba r. 1896 o postavení školy na továrníkovy náklady, r. 1908 o zakoupení věžních hodin pro kostel, r. 1912 o zřízení elektrického osvětlení kostela.
Po letech dobrých nastává v roce 1930 krize – napřed je provoz továrny pouze omezen, ale 6. června je provoz zastaven nadobro. Za dva roky se pak z továren rozprodává všechno zařízení. No jo, jenže ta továrna tu byla jediná, monopolní. Postupně na sebe nabalila celý ekonomický život obce. A tak Jindřichovice postupně ztrácejí na důležitosti a upadají.
Vraťme se ale k období „Malé Vídně“ k světlé éře textilní továrny E.Heintschel & spol.
V době, kdy se dařilo, rodina Heintschel nechala postavit v Jindřichovicích zajímavé a vkusné secesní stavby, včetně okolních parků. Část sloužila k bydlení, část jako kanceláře fabriky. Po konfiskaci majetku Benešovým dekretem jsou v nich od roku 1959 domovy důchodců.
Vila Rozálie (růžová, na konci obce u cesty k větrným elektrárnám) byla zrekonstruována v roce 2000. Byly zachované secesní prvky na fasádě původních kachlových krbů, vitrážového okna na schodišti a dřevěných schodů.
Vila Albert (růžová v samém centru obce) byla zrekonstruována v roce 2002. Vila je samostatně umístěna v blízkosti Obecního úřadu v sousedství ZŠ a má pěknou a velkou zahradu. Původními prvky je dřevěné schodiště a domovní znamení.
Vila Daniela (zelená, vpravo před odbočkou k nízkonákladovým domům) zrekonstruována v roce 2005.
V centru nás zaujme (momentálně hlavně svou zchátralostí) velká budova nedaleko kostela. Zde stávala rychta, kterou dal továrník Felix Heintschel zbourat a v letech 1881-1882 postavit Hotel X. Dle dobové fotografie musel být kouzelný. Bohužel státní a pak akciové statky z něj udělaly to, co vidíte, ale možná, že ještě přijdou slavnější časy.
V prostorách Resslovy vily proti hotelu našel útočiště frýdlantský rodák výtvarník a režisér Cyril Podolský. Zvenčí budova působí omšele, ale nahlédnete-li do chodby, překvapí Vás neobvyklé vnitřní uspořádání schodiště a hezky zrekonstruovaný interiér.
Novodobé dějiny Jindřichovic pod Smrkem jsou spojeny s ekologií, s alternativním k přírodě šetrným způsobem života, protiúřednickou vyhláškou, větrnými elektrárnami.
A hlavně - je tu krásně! Snad Vás o tom přesvědčí i tahle krátká multinka.
Jak na cache ?
A. Vila Albert
Naproti vile je budova školy, která má zezadu přístavbu s A úzkými okny směrem do zahrady.
B. Pomník
Cestou k další významné stavbě půjdeš kolem parčíku s poněkud skrytým pomníkem. Připomíná období, které trvalo B let.
C. Hotel
Zchátralá vila kdyzi sloužila jako luxusní hotel. Počet písmen v názvu hotelu je C (pro jistotu se hned dohodneme, že případné ch budou dvě písmena.
Informační tabuli č.16 si přečti pozorně až do konce, bude se to hodit na další stagi 
D. Resslova vila
Jméno této vily se vztahuje k známému českému vynálezci lodního šroubu Josefu Resslovi. Přesněji řečeno v tomto domě:
- Josef Ressel několik let žil, D=1
- žil jeho otec, Josef Ressel však zde již nebydlel, D=3
- v tomto domě nebydlel ani jeden z nich, D=2
E. Vila Rozálie
Další vila sloužící jako domov důchodců má číslo popisné E.
F. Vila Daniela
Na zdi hospodářské budovy je cedule vyznačující F parkovací místa. Prozatím, vzhledem k zmíněným problémům s touto stage prozradíme, že F=4
Finální souřadnice
Dostaneš dosazením čísel A - F do vzorce:
N50° 57.[2*E + C - 1]
E15° 15.[(B+C+E)/D - A*F]
Pro kontrolu: ciferace všech číslic v ABCDEF je rovna 9.
Pokud ti to nevychází a při hledání skrýše stojíš na asfaltu, vrať se k infotabuli před "hotelem" a čti znovu
