Jako velmi občasné návštěvníky chaloupky v Dětřichovci nás lákají výlety a objevování okolí. Vícekrát jsme spekulovali o osudu zarostlých kolejí a pešunku, kterému koleje už vytrhli. Teď jsme se jim konečně podívali na ten zoubek blíže a doufáme, že tahle krabička pár kačerů vytáhne na malou procházku mezi širé louky také.
Jindřichovice pod Smrkem za sebou mají pozoruhodnou minulost, zažily nájezdy vojsk, vypálení vsi, hlad, blahobyt, rozkvět i bídu.. Největší rozmach si obec s převážně německým obyvatelstvem užila na začátku 20.století. Objevují se významné secesní stavby, prosperující textilka, při úředním sčítání z roku 1900 je hlášeno 349 domků, které obývá 2440 osob.. Největší trápení pro zdejší obyvatele přesto zůstává. Až do roku 1902 bylo koňské spřežení jediná možnost jak se do Jindřichovic dostat.
Už v roce 1872 se na ministerstvu ve Vídni plánuje železniční spojení do Německa, na trase měly být i Jindřichovice, nakonec trvalo dlouhých 30 let než se záměr uskutečnil a to díky tomu, že Obecní rada se pod nátlakem místních občanů vybudování trati tvrdě dožadovala. Se stavbou se po urgencích začalo 10. dubna 1901 a trať byla slavnostně otevřena 2. srpna 1902 (mezistátní až 1.11.1904). Pro rozvinutý průmysl na Frýdlanstku bylo železniční spojení prostě nezbytné.
Původně se počítalo s konečnou stanicí právě v Jindřichovicích, ale na nátlak německé strany byla železniční trať prodloužena až na Pruské hranice. Tehdejší nádraží bylo projektováno jako šestikolejné se dvěma správníma budovami. Byla tu i lokomotivní remíza, nákladní a celní skladiště s rampou, točna a obytný dům pro zaměstnance. Postupem času vznikla ve vedlejší budově i celnice a občané cestující do Německa museli z vlaků Frýdlantských okresních drah přestupovat do vozů Pruské královské železniční dráhy. Při přestupování probíhalo pasové a celní odbavení.
Zdejší trať obsluhovaly především třínápravové parní tendrové lokomotivy postavené firmou Krauss v Linzi. Maximální rychlost byla 40 km/h o výkonu 300 koňských sil. Ceny tehdejších jízdenek Jindřichovice – Frýdlant = 1,44 Rk (rakouských korun) zpáteční = 2 Rk, později byly ceny zvýšeny o 30 haléřů. Trasa nové železniční trati tedy vedla z Frýdlantu do Jindřichovic přes státní hranici a pokračovala do pruského Meffersdorfu/r.1931 přejmenován na Wigandstahl (dnes Pobiedna), přes Friedenberg (dnes Mirsk) až do Greiffenbergu (dnes Gryfów).
V roce 1928 je na trati zkoušen první motorový vůz, výrobek Tatry Kopřivnice. Nasazením motorových vlaků stoupl počet cestujících o 200 %. V období druhé světové války spadala naše trať pod správu německých říšských drah s ředitelstvím v Drážďanech. Po napadení Polska v září 1939 byl ukončen motorový provoz z důvodu omezení přídělu pohonných hmot. Dopravu pak opětovně zajišťovaly parní lokomotivy. Na tratích byl zaveden válečný režim, převážnou část nákladu tvořila přeprava uhlí a vojenského materiálu.
V prvních květnových dnech roku 1945 destrukční vlak Německých říšských drah vyhodil na německé (dnes polské) straně úsek trati nedaleko Wigandstahlu (Pobiedné) do vzduchu, aby ztížil Rusům pronásledování. 12. května 1945 poválečnou dopravu zahájil příjezd zkušebního stroje z Frýdlantu. O den později lokomotiva vyjela přes státní hranici a z výše zmíněných důvodů končila svou pouť v Pobiedné.
Bohužel 26.května 1945 byla doprava přes hranice zastavena NAVŽDY! Na polské straně je mimo provoz celý úsek z Gryfówa do Pobiednej. Několik kilometrů kolejí směrem na Jindřichovice i do polského vnitrozemí šlo do šrotu a lidé z okolí se ještě několik let hřáli u důkladných německých pražců. Jindřichovice s Pobiednou a Wolimierzí (obě městečka měla společné nádraží) dnes fyzicky spojuje už jen zarostlý železniční násep místy úplně mizící v porostu. Ale je to ta nejkratší a také nejromantičtější cesta, která z Jindřichovic do Polska vede… Vynořit se v noci z lesů a v temnotě uvidět barevná světla wolimierzského nádraží prý stojí za to!
I pro nás je to výzva, kam se při další návštěvě zapadlého koutu Jizerských hor vydat.
Při procházce náspem za keškou si po levé straně všimněte neobvyklé stavby - jurty. Tento dům postavil v r.2009 za pomoci dobrovolníků herec Jaroslav Dušek. Dům je převážně z materiálů dostupných v okolí domu – písku, jílu a slámy. Stavitelé využívaly technologii „superadobe“ – bramborové pytle plněné směsí slámy, písku a jílu, poskládané do kruhu a zpevněné ostnatým drátem. Na vrcholu kopule je kruhové okno, které přivádí do domu světlo. V domě není elektřina, topí se v kachlových kamnech, voda je v rumpálové studni venku, stejně tak kadibudka.
Jak na cache ?
Nádraží
Cesta za krabičkou samozřejmě začíná na nádraží. Rozhlédni se a zjistíš, že:
- číslo zdejší trati je ABC (pozor, nesplést, doporučujeme zjistit při domácí přípravě ;-).
- v kolejišti se nacházejí celkem D červené terče návěstidel "stůj!".
- poslední výhybka má číslo EF.
Poté se vydej za šipkou na souřadnice
N50° 57.(F)(E+F)(D) E15° 16.(A)(E)(B)
Po kdysi kolejích
Jdeš po byvalé trati přímo směrem k polským hranicím. Vpravo se v dálce zvedá masiv hory Smrk, vlevo přes louku u lesíka stojí Duškova jurta. Kousek napravo od ní uvidíte domek s celkem G okny v čelní zdi.
Pokračuj dále na souřadnice
N50° 57.(F)(E+G)(B) E15° 16.(B)(G)(D)
Mostek přes potok je
- dřevěný... H=1
- kamenný... H=2
- železný... H=6
A konečně krabičku snadno najdeš na souřadnicích
N50° 57.(F)(B+D)(C-H) E15° 16.(F)(B+H)(A)