Že je údolí Berounky (dříve Mže) malebné, je všeobecně známé. Ale stejně krásná jsou i údolí jejích drobných přítoků. Tyto potůčky se musely prořezat podložím, aby překonaly převýšení mnoha desítek metrů a mohly ústit do velké řeky. Vznikla tak hluboká údolí se strmými svahy a paří mezi ně i údolí Rožského potoka. Potok teče od barokního hospodářského dvora Rohy, protéká nedaleko Rožského dubu, obtéká polesí Pavučina a v říční zákrutě ústí jen pár desítek metrů od potůčku protékajícího Kozojedy.
Přes údolí procházela tzv. kostelní cesta z nedalekých Bohů do Kozojed ke kostelu sv. Mikuláše. Tudy zřejmě chodil každý týden do kostela Vojtěch Valenta z Bohů. Není známo, co přesně jej vedlo k postavení kaple, ale na křižovatce několika lesních cest postavil v roce 1714 lesní kapli zasvěcenou sv. Vojtěchu. 10. června téhož roku, před zraky mnoha věřících, kozojedský farář této kapli požehnal.
Kaple se stala jistě vítanou zastávkou pro věřící vracející se z bohoslužby do Bohů, protože při návratu domů museli jít notný kus cesty do kopce. V 19. století byla kaple cílem procesí, která v dobách nadměrného sucha putovala ke kapli, aby věřící prosili o déšť.
Pamětnice Marie Tichá si vzpomněla na procesí, které okolo svátku Vojtěcha, tj. okolo 23. dubna, putovalo od kozojedského kostela až ke kapličce. V čele procesí nesl hoch křížek, za ním pak pan vikář Josef Martinů doprovázen ministranty a kostelníkem panem Šourem. Společně zpívali náboženské písně, které předzpěvoval pan Šour a ostatní po něm opakovali. U kaple se kozojedští věřící sešli s farníky z Bohů a Rakolusek a společným zpěvem rušili lesní zvěř v celém polesí.
Před druhou světovou válkou obec Bohy kupovala pozemky na Pavučině od plaského velkostatku, toho času stále v rukou Metternichů. Kvůli kapli i kostelní cestě se do smlouvy dostala podmínka, která zavazovala obec Bohy opravovat kapli dle potřeby, nejdéle však po 10 letech, a udržovat ji spolu s kostelní cestou vždy v dobrém stavu.
Ve změněných poměrech po druhé světové válce na tento závazek kupní smlouvy nikdo asi příliš nedbal a tak kaplička začala chátrat, časem zmizela i původní soška sv. Vojtěcha. Muselo se vyměnit pár generací, aby se mladí u piva v hospodě domluvili na opravě kaple. Ač je kaple malá, potřeba bylo zednických, pokrývačských, truhlářských prací a k tomu je nutno připočíst nutnost dopravy všeho na místo či výslednou výzdobu. Dokonce i socha sv. Vojtěcha vznikla znovu, tentokrát ve zlidovělém podání pod rukami Bartoloměje Štěrby staršího.
Kaple je zděná výklenková klasického obdélného půdorysu. Na šířku měří 196 cm, hloubka kaple je 128 cm a nejvyšší místo sedlové střechy je 293 cm nad betonovou podlahou. Nejvýraznější ozdobou kaple je odstupňovaná, mírně prohnutá římsa nad dřevěnými dveřmi.
Obnovená kaple byla vysvěcena 2. října 1994, kdy z kozojedského kostela sv. Mikuláše vyšlo po letech znovu procesí. Průvod vedený knězi a ministranty došel až ke kapli, kde se setkal s občany Bohů a Rakolusek, celkem okolo 80 účastníků. Od té doby je značená na některých mapách, pro svou velikost obvykle jako sv. Vojtíšek, a je cílem turistů. Od podzimu 2009 do jara 2012 byla kaple díky již archivované keši z dílny TheOnions cílem i pro zhruba dvě stovky kačerů.
Na odvráceném, strmém svahu okrouhlíku západně od kaple je několik skalních balvanů. Na jednom z nich (waypoint R2) je vytesán letopočet 1935 doplněný malým křížkem. Pod ním je ležící lidská postava, snad dětská a hlava myslivce. Dnes se o původu a významu této ani né 80 let staré památky nic neví. Snad někdo najde dostatek času na pátrání v kronikách sousedních obcí.
Kudy ke krabičce
Nejkratší cesta vede ze směru od Kozojed. Od kostela sv. Mikuláše se můžete vydat stejně jako dávná procesí ke hřbitovu, kde je také možnost zastavit automobil (waypoint PA). Pokračujte po cestě, která se stáčí vlevo, ale sledujte modrou turistickou značku, která serpentiny zkracuje, a především vede až ke kapli. Cestou však ještě budete muset překročit Rožský potok.
Od kaple samotné je nejlepší odbočit nejdříve ke kameni s vytesanými obrazy, pak se ke kapli vrátit a dojít ke kešce. Od ní můžete pokračovat na jednu z krásných vyhlídek, která Berounka turistům nabízí.
Při přípravě textu této kešky jsme čerpali z úžasné knihy Paměť krajiny IV – soupis drobných památek Chříčska a Kožlanska od Ireny Bukačové a Jiřího Fáka a též ze článku Kaplička svatého Vojtěcha, který vyšel v 2. čísle Novin kulturního spolku Kozojedy a Obce Kozojedy 1. dubna 2012.
(kopie listingu)