Mezi Kozojedy a Bujesily teče řeka Berounka hlubokým údolím. To vzniklo, když se řeka milióny let postupně prokousávala zemí. Pozůstatkem jsou strmé svahy na obou březích. Na pravém břehu nedaleko Býkovny rostou pokroucené borovice, duby, vřes a je tu několik skalek, ze kterých je vidět právě na řeku. V létě na ní projíždějí vodáci a vy je můžete pozdravit "Ahóóóóój!" Dále můžete viděl protější vysoký svah jménem Pavučina a také na ústí dvou potoků: nejprve do Berounky vtéká Kozojedský potok přitékající od Kozojed a poté skrytě Rožský potok přitékající od dvora Rohy.
Až se dokoukáte na výhled, otočte se a vyjděte o pár metrů výše nad vyhlídku. Uvidíte tam hodně říčních valounů. A víte, jak se tam dostaly? Přinesla je řeka. Řeka ale neteče na kopci, že? Ano, dneska už tu neteče. V době před vznikem údolí odnášela řeka z břehů proti proudu kameny. Jak se pár desítek kilometrů valily po kamenitém dně, obrousily se, až se z nich staly pěkně oblé valouny. Řeka později ustoupila, z jejího původního místa se staly lesy a později lidskou rukou pole. Zemědělcům valouny vadily a vynesli je na kraj pole, na svah.
Kudy ke krabičce
Od silnice z Horního Liblína do Bujesil vede k tábořišti Na Býkovně, které se neříká jinak než Bejkovna, pěkná polní cesta (začátek na waypointu T1, streetview). Po ní lze dojet na kole či autem k lesu, kde je místečko k zastavení (waypoint PA). Cesta pokračuje dál, nyní již z kopce a hned v první zatáčce se od ní odděluje pěšinka (waypoint P2) vedoucí až na skalky (ta už pro kolo není).
Vodáci, pokud byste chtěli vyběhnout na skalku, nedrápejte se přímo odspodu, ale přiražte k břehu na Býkovně (waypoint T3). Cestička a cesta vás přes les dovede k waypointu T2, ke kešce je to takto tři čtvrtě kilometru.
(kopie listingu)