Skupina tzv. blízkozemních planetek zahrnuje tělesa, které křižují dráhu Marsu a dostávají se tak do blízkosti Země, či dokonce křižují zemskou dráhu a dostávají se blíže ke Slunci než Země.
Blízkozemní planetka (25143) Itokawa, snímek ze sondy Hayabusa z roku 2005.
Blízkozemní asteroid Itokawa měří 500 metrů (foto JAXA).
Skupina planetek, která se pohybuje asi 60 stupňů za a před Jupiterem se nazývá Trojané. Dostávají jména hrdinů trojské války. Tyto planetky se pohybují poblíž libračních bodů, které vznikají v důsledku společného gravitačního působení Jupitera a Slunce. Planetky objevujeme i ve velkých vzdálenostech od Slunce (až 45 AU, tj. za drahou Neptuna, tzv. transneptunické objekty).
První planetka byla objevena v roce 1801 a jmenuje se Ceres. Její průměr je necelých 1000 km a je to největší planetka v hlavním pásu planetek. Asi 200 planetek má průměr větší než 100 km, pravděpodobně víc jak 10,000 planetek je větších než 10 km. Tvar planetek, zejména těch menších, je nepravidelný, jak je vidět na následujících snímcích.
Planetka (243) Ida (s měsíčkem Daktylem o průměru 1.5 km) ze sondy Galileo.
Dactyl je prvním objeveným měsícem u planetky (foto NASA).
Rozvíjející se technika umožnila od devadesátých let dvacátého století zkoumat planetky „zblízka“, tj. prostřednictvím kosmických sond. Vidíme pak podrobnosti povrchu, impaktní (dopadové) krátery na povrchu, lze přesně určit rozměry a hmotnost planetky.
Planetka (4) Vesta na snímku se sondy Dawn (Foto NASA/JPL/Caltech).
Blízkozemní planetky (NEO)
Skupina planetek, které křižují dráhu Marsu a dostávají se tak do blízkosti Země, se označuje jako planetky typu Amor (podle jména jedné z nich). Některé planetky mohou dokonce křižovat zemskou dráhu. Takové planetky jsou potom typu Apollo nebo Aten, podle toho, zda se většina jejich dráhy nachází uvnitř (Aten) nebo vně zemské dráhy (Apollo). Máme i typ planetek, jejichž celá dráha leží uvnitř dráhy Země - tyto obvykle nazýváme dle první objevené Atira.
S planetkami typu Apollo a Aten se Země může srazit. Pravděpodobnost takové srážky není vysoká, ale v historii Země ke srážkám docházelo poměrně často, zvláště v počátcích vývoje sluneční soustavy, ale i později. Například Barringerův kráter v Arizoně o průměru 1,2 km vznikl po dopadu malé kovové planetky před cca. 50 tisíci lety. Pozůstatkem srážky po střetu Země s planetkou jsou i vltavíny, zeleně zbarvené tektity nacházené v Jižních Čechách vznikly před 15 miliony let z roztavených povrchových hornin v oblasti dopadového kráteru Ries v Bavorsku. Blízkozemní planetky jsou i zdrojem meteoritů nacházených na Zemi. Jejich složení (kamenné, železito-kamenné, železné) odpovídá typům planetek dle složení. V současné době se Země srazí s planetkou větší než 1 km průměrně jednou za 1 milión let. Pravděpodobnost střetu s malou planetkou (o rozměru cca 70 metrů) je ovšem jednou za několik stovek let. Proto nelze toto nebezpečí podceňovat.
Planetka 1996 JA1: planetka typu Apollo, (2-minutová expozice CCD kamerou na 0,57-m dalekohledu na Kleti). Byla objevena v polovině května 1996 asi dva dny před svým největším přiblížení k Zemi. Nejblíže byla tato planetka k Zemi asi 400,000 kilometrů, byla tedy asi ve vzdálenosti Měsíce od Země. Její průměr je přibližně 300 metrů. Kdyby na Zemi dopadlo těleso takovéto velikosti, katastrofa by přímo postihla území o rozloze asi 100,000 čtverečných kilometrů. Je to zatím největší planetka pozorovaná v tak těsné blízkosti Země.
Transneptunická tělesa
Výzkum těles za drahou planety Neptun je zřejmě nejmladší součástí studia sluneční soustavy. První těleso za drahou Neptunu (kromě Pluta) bylo objeveno až v roce 1992. Dnes už jich známe více než osm stovek. Astronomové je dělí podle tvaru dráhy na tři typy : klasická transneptunická tělesa s téměř kruhovou dráhou, podle prvního objeveného tělesa tohoto typu 1992 QB1 z nich se jim někdy říká také “cubewanos” z anglické výslovnosti QB1, dále tělesa nazývaná Plutinos s protáhlejšími drahami podobnými dráze Pluta, obíhající kolem Slunce tak, že na 2 jejich oběhy připadají na 3 oběhy Neptunu, největším známým členem této kategorie je samotné Pluto a za třetí tělesa rozptýlená z hlavního disku, extrémní tělesa s velmi protáhlou drahou. Oblasti v níž se pohybují transneptunická tělesa též někdy říkáme Kuiperův pás. Nyní už největším známým transneptunickým tělesem není Pluto, ale těleso jménem (136199) Eris, známé též pod předběžným označením 2003 UB313. Planetky typu Kentaur již přímo nepatří k transneptunickým tělesům, jsou to tělesa na výstředných drahách mezi drahami obřích planet, tj. mezi Jupiterem a Neptunem.
Těleso (90377) Sedna = 2003 VB12 se svým průměrem cca. 1600 zatím nejvíce blíží Plutu. Má velmi neobvyklou protáhlou dráhu. Slunci se nejvíce přiblíží na 80 astronomických jednotek (je tedy v přísluní dvakrát dále než Pluto), v odsluní se vzdálí Slunci až na 1000 astronomických jednotek. Někteří astronomové proto usuzují, že patři nikoliv ke Kuiperově pásu, ale k nejvnitřnější části Oortova oblaku, kulovitému oblaku ledových těles obklopujícímu sluneční soustavu. Snímky byly pořízeny teleskopem KLENOT, který se jako jediný dalekohled mimo americký kontinent podílel na určení dráhy Sedny.
Jak se planetky na snímcích objevují? Rychlé planetky se zobrazí jako úsečky, jako čárky. Pomalu se pohybující planetky se hledají na sečtených dvou snímcích pořízených s odstupem několika minut až desítek minut. Hvězdy se tak zobrazí jako dva body pod sebou, kdežto planetky jsou trochu posunuté (čím je planetka rychlejší, tím víc). Nelze si planetky na obloze splést? Pokud se na snímku objeví planetky, spočítáme polohy všech známých planetek a určíme, jestli to není některá z nich. Pokud se jedná o novou planetku, je nutné ji pozorovat ještě ve druhé noci. Poloha planetky se přesně změří, a zjistí se její souřadnice na obloze (rektascenze a deklinace). Ty se posílají do celosvětového centra (Minor Planet Center, Cambridge, Massachusetts, USA), kde se shromažďují všechna pozorování planetek (i komet). Tam rozhodnou o tom, zda jsme novou planetku pozorovali jako první a pokud ano, přidělí jí předběžné označení (např. 2002 LK). Potom je planetku třeba pozorovat delší dobu (1 až 2 měsíce), aby mohla být opět nalezena v dalším roce, až bude opět pozorovatelná ze Země. Pokud má planetka dostatečně přesně určenou dráhu, dostane v celosvětovém centru tzv. definitivní číslo (například (42377)). Poté může objevitel nebo objevitelský tým navrhnout planetce jméno (pojmenování se řídí poměrně přísnými mezinárodními pravidly). Po schválení komisí Mezimárodní astronomické unie pro jména planetek je jméno publikováno v časopise Minor planet circulars a stává se tak platným po celém světě (například (21257) Jižní Čechy).
Více o planetkách se dozvíte na webovských stránkách http://www.planetky.cz.
A nyní k vlastní kešce. Budete potřebovat trošku matematiky a trošku fyziky.
A - planetka má hodnotu absolutní jasnosti H = 14.0. Velikost planetky v kilometrech, předpokládáme-li její albedo 5 procent.
B - oběžná doba planetky (42377) KLENOT zaokrouhlená matematicky na celé roky.
C - v jaké vzdálenosti minula Zemi v říjnu 2008 planetka 2008 TC3 (zaokrouhlete na miliony kilometrů)
D,E - Datum, kdy byla objevena teleskopem KLENOT první blízkozemní planetka (formát data D.E.WXYZ)
F - Součet cifer průměru hlavního zrcadla teleskopu KLENOT v centimetrech
G - Planetka obíhá kolem Slunce po mírně eliptické dráze střední rychlostí 30 km/s. Velká poloosa dráhy, zaokrouhlená na celé astronomické jednotky.
Pokud jste vše vyluštili a vypočítali, můžete směle pro kešku. Je na souřadnicích:
N 48° (A-B)(F-E).(E)(D+F)(C)'
E 014° (D)(F).(D+G)(G)(E-D)'
Přeji úspěšný lov.
EN.
What Are Asteroids?
Asteroids (and also comets) are believed to be ancient remnants of the earliest years of the formation of our solar system more than four billion years ago.
Most asteroids are made of rock, but some are composed of metal, mostly nickel and iron. They range in size from small boulders to objects that are hundreds of miles in diameter. A small portion of the asteroid population may be burned-out comets whose ices have evaporated away and been blown off into space. Almost all asteroids are part of the Main Asteroid Belt, with orbits in the vast region of space between Mars and Jupiter.
Some asteroids pass very close to Earth's orbit around the Sun. Scientists have found evidence that asteroids have hit our planet in the past. Usually, asteroids and smaller debris called meteoroids are too small to survive the passage through Earth's atmosphere. When these burn up on their descent, they leave a beautiful trail of light known as a meteor or "shooting star." Larger asteroids occasionally crash into Earth, however, and create craters, such as Arizona's mile-wide Meteor Crater near Flagstaff. Another impact site off the coast of the Yucatan Peninsula in Mexico, which is buried by ocean sediments today, is believed to be a record of the event that led to the extinction of the dinosaurs 65 million years ago. Fortunately for us, these big asteroid impacts are rare. A smaller rocky meteoroid or comet less than 100 yards in diameter is believed to have entered the atmosphere over the Tunguska region of Siberia in 1908. The resulting shockwave knocked down trees for hundreds of square miles.
Why Study Asteroids? The scientific interest in asteroids is due largely to their status as the remnant debris from the inner solar system formation process. Because some of these objects can collide with the Earth, asteroids are also important for having significantly modified the Earth's biosphere in the past. They will continue to do so in the future. In addition, asteroids offer a source of volatiles and an extraordinarily rich supply of minerals that can be exploited for the exploration and colonization of our solar system in the twenty-first century.
More information about minor planets at http://neo.jpl.nasa.gov, http://www.klet.org and http://www.minoplanetcenter.net
And now about the cache. You will need a little bit of mathematics and physics.
A - an asteroid has the absolute magnitude of H = 14.0, The size of the asteroid in kilometers - assuming the albedo 5 percent.
B - the orbital period of asteroid (42377) KLENOT (rounded to the whole number).
C - closest distance between the Earth and asteroid 2008 TC3 in October 2008 (in millions of kilometers)
D, E - The date of the discovery of the first near-Earth asteroid by the KLENOT telescope WXYZ/E/D (date format YYYY/MM/DD)
F - The sum of the digits of the KLENOT Telescope's main mirror diameter in centimeters
G - The asteroid orbits the Sun on elliptical orbit with average speed of 30 kilometers per second. What is the semimajor axis of the orbit of this object (rounded to the nearest astronomical unit).
Cache is at: N 48° (A-B)(F-E).(E)(D+F)(C)' E 014° (D)(F).(D+G)(G)(E-D)'
And now - happy caching.
Zdroje/Sources :
http://www.planetky.cz
http://www.klet.org
http://www.hvezdarnacb.cz/klet/
http://neo.jpl.nasa.gov
