Dobrany Multi-cache

Delší multina (2 až 4 km včetně cesty zpět), která vás provede mým rodným městem.

EN

Welcome to Dobrany, a small town 10km (6 miles) southwards from Pilsen. This multi-cache is about to show you its most significant buildings (mainly alongside the square – city-hall, two churches…) as well as some "nature" around. You can park your car at the square (waypoint P1). Be prepared that you may get a bit dirty at GZ – however, geocachers are tough guys, aren´t they…? The walk is 1.5 miles long + back but you can cut it answering some questions. You are to find out following numbers:

STAGE 1: Where is the railway station (železniční stanice)? Find it on the map, it is in the field BA. STAGE 2: There are B stairs just behind the entrance gate (not further on into the building). STAGE 3: The concrete pole is numbered xxx/C. STAGE 4: The fountain is surrounded with D ground lights. STAGE 5: There are E small columns (not the big ones) above the entrance into the building (former Museum of Brewing) - count both sides of the window! STAGE 6: There are F doors into the church. STAGE 7: The shield above the door depicts two towers (G = 5), a rose (G = 6) or a heart (G = 7)? STAGE 8: The first cipher on the plaque is H. STAGE 9: The cycleway I leads to Chlumcany. STAGE 10: There is a name on the back of the cross consisting of J letters. STAGE 11: There are K bollards on this side of bridge (to keep from riding onto the bridge). STAGE 12: There is a leaflet with information about Dobrany in the box + some questions if you had not collected some of previous indices (the answeres are in the leaflet). STAGE 13: There are L "No"-labels (No Entry, etc.) around the chimney. STAGE 14: The grid is attached to the door with M screws.

N 49°39.(E-I)(C-K)(B+L)
E 13°1G.(D-M)(A+J)(F-H)

If you came by car I recommend you to park it at the square (waypoint PARK1) and go on afoot though you may naturally use the other parking waypoint (PARK2) as well. The GZ should be fairly obvious. For more information, do not hesitate and feel free to contact me.

I hope you will enjoy Dobrany as well as the route and wish you many marvellous moments in our country.

HINTS ST12: small stump, FINAL: inside the cave

DE

Willkommen in Dobrany, ein kleines Städtchen ungefähr 10 km südlich von Pilsen. Dank diesem Multi lernen Sie interessante Bauten sowie einen ruhigen Wald kennen. Sie können am Stadtplatz (waypoint P1) parken. Seien Sie vorbereitet, dass sie sich an Finalkoordinaten ein bisschen beschmutzen können – doch mit keinem Schlamm, also haben Sie keinen Angst. Der Multi-Cache ist ungefähr 2,5 km lang, aber Sie müssen auch mit dem Rückweg rechnen (also max 5 km); Sie können diese Strecke halbieren, ob Sie ein paar Aufgaben an Stage 12 erfüllen anstatt erste drei (oder mehr) Stages zu besuchen. Sie sollen folgende Indizen einsammeln:

STAGE 1: Wo ist der Bahnhof (železniční stanice)? Finden Sie ihn auf der Landkarte, er ist im Feld BA. STAGE 2: Es gibt B Stufen hinter dem Tor (nicht die entfernten Stufen bis in die Schule). STAGE 3: Der Betonmast ist mit der Nummer xxx/C gekennzeichnet. STAGE 4: Es gibt D Bodenlichter um den Springbrunnen. STAGE 5: Es gibt E Schmucksäulchen (nicht die Großen) über die Tür (ins ehemalige Braumuseum) - berechnen Sie beide Seiten des Fensters! STAGE 8: Die St-Nikolaus-Kirche hat F Eingänge. STAGE 7: Was bildet das Wappen über die Tür ab? Zwei Türme (G = 5), eine Rose (G = 6) oder ein Hertz (G = 7)? STAGE 8: Die erste Cipher an der Gedenktaffel ist H. STAGE 9: Nach Chlumcany führt der Radfahrweg I. STAGE 10: Auf der Rückseite des Kreuzes gibt es einen Namen, der J Buchstaben enthält. STAGE 11: Auf dieser Seite der Brücke sind K Säulen, um die Einfahrt zu verhindern. STAGE 12: Hier finden Sie ein Flugblatt mit Informationen über Dobrany + ein paar Fragen, ob Sie einige bisherige Indizen nicht gesammelt haben (die Antworten sind in dem Flugblatt). STAGE 13: Auf dem Kamin gibt es L Verbots-Zeichen. STAGE 14: Das Gitter ist zur Tür mit M Schrauben angebracht.

N 49°39.(E-I)(C-K)(B+L)
E 13°1G.(D-M)(A+J)(F-H)

Falls Sie mit Auto angekommen sind, empfehle ich es am Stadtplatz zu parken (waypoint PARK1) und weiterhin zu Fuß zu gehen, obwohl der andere Parkplatz (P2) natürlich auch nutzfähig ist. Das Versteck ist offensichtlich. Es ist nicht in meinen Kräften alles ins Deutsche zu übersetzen, also fürchten Sie sich nicht und wenden Sie sich an mich, um mehr Information zu bekommen oder etwas zu erklären.

Ich hoffe, dass Dobrany sowie der Multi-Cache Ihnen gefallen werden, und wünsche Ihnen noch viele unvergessliche Momente in unserer Republik.

HINTS ST12: kleiner stumpf, FINAL: in der Höhle

CZ

Díky ostatním kešerům jsem si užil stovky hodin zábavy, objevil spousty krásných míst, zjistil spoustu nových informací, a tak je na čase nějak se vám revanšovat. Nebojte, nikomu se nechci pomstít za žádné DNF, ačkoli tomu délka trasy i počet zastávek může nasvědčovat. Terén je pohodový, v „nejtěžších“ pasážích tak nanejvýš za 2 hvězdičky, jen to finále může trochu pozlobit – přesto doufám, že příjemně překvapí, co že to tady v Dobřanech taky máme…

Na úvod jen pár informací:

Ale vše má svůj čas. Nejdříve si přečtěme, co jsou to ty Dobřany vlastně zač:

Území, na němž se v současnosti rozkládá městečko Dobřany, bylo osídleno již v době laténské, o čemž svědčí mj. nález popelnicového pohřebiště při silnici směrem na Vysokou. Osadníky sem vábila hlavně úrodná půda přinášená řekou Radbuzou. Mezikmenové potyčky a především stěhování národů již tak řídkému osídlení příliš nesvědčily, a tak si zdejší oblast musela na další souvislejší osídlení počkat až do 10. století, kdy zde vesnici založili Slované (nalezeny prsteny, náušnice a další cennosti).

Kdy přesně byly založeny Dobřany, nelze prokázat. První písemná zmínka o nich pochází z r. 1243, kdy byl součástí družiny krále Václava na cestě do Strakonic Záviš z Dobřan (z rodu Markvarticů), doslova „Zauuisa de Dobran“. Název obce, který upomíná na ves „dobřanů“, tj. lidí žijících na dobré vodě a půdě, se tedy příliš nezměnil; jedinou výjimku od všech Dobrsan, Diborsan, Dobrzan aj. tak tvoří především za II. světové války používaný název Wiesengrund, který ale na významu vlastně nic nemění: „(úrodné) louky“. Již r. 1259 byly Dobřany povýšeny na město – díky tomu se staly jedním z prvních poddanských měst v Čechách vůbec, ale hlavně to přineslo řadu privilegií. V Dobřanech byl v této době dokonce ženský klášter (bílé sestry sv. Máří Magdaleny), ony ale kláštery byly v tehdejší tobě v západních Čechách téměř všude; po vleklých sporech s klášterem v Chotěšově se navíc musely jeptišky poměrně brzy (ještě do konce 13. století) pakovat, a od té doby bylo celé naše městečko v područí právě chotěšovského kláštera.

Dobřany byly vždy důležitým tržním centrem širokého okolí, disponovaly právem konání trhů, opevnění (převážně dřevěné, poslední brána zbořena r. 1839), vaření piva i samosprávy – pořád zde působil rychtář (jmenovaný z Chotěšova, tj. vrchností), ale stále většího práva se dostávalo primátorovi (volený zástupce měšťanů). Jak však plynula léta, šlo to s městem od desíti k pěti. Především přišly husitské války – a hádejte, na jaké straně stály Dobřany? Samozřejmě na té katolické. Jenže zatímco Plzeň měla silné kamenné hradby a mohla si to dovolit, Dobřany disponovaly jen malými dřevěnými, a tak byly vypleněny při každém husitském pokusu o dobytí bašty katolicismu, Plzně (1427, 1431, 1433, 1434). Po těchto zkušenostech se pro změnu přiklonily na stranu Jiřího z Poděbrad, což jim po jeho smrti (1471) chotěšovský klášter nezapomněl důkladně připomenout, mj. Dobřanům upřel právo várečné (no uznejte, nutí vás robotit, platit berně musíte a ani pivo si uvařit nemůžete…).

Město se tak nějak proklopýtalo 16. stoletím v očekávání lepších zítřků, které se skutečně začaly na jeho konci objevovat. (II. polovina 16. století znamenala obecně období vzestupu českého národa, a to především díky dlouhodobému míru.) Všechny naděje ale rázně uťala třicetiletá válka. Jako všude jinde, ani Dobřanům se nevyhnul plen; jako první k nám „zavítali“ Chorvati – město vydrancovali, několik lidí zabili, a co neukradli, to zapálili. A sotva se město zvedlo, už tady byl Albrecht z Valdštejna a jiní vojevůdci, kteří si s chudáky měšťany také příliš servítky nebrali. A co že se u nás vystřídalo tolika vojsk? V Dobřanech byl jeden z 13 českých mlýnů na střelný prach, v celých západních Čechách byly další již jen v Plzni a v Chebu. Inu, Dobřany si prostě vždycky uměly vybrat…

Co ale bylo pro budoucnost ještě závažnější, dosud české Dobřany se po třicetileté válce začaly rychle poněmčovat, jak přicházeli novousedlíci z válkou nepříliš dotčených míst v Německu. Ke germanizaci došlo během pouhých 10 let a již od r. 1665 se úřadovalo výhradně v němčině. Tito noví měšťané ale současně zajistili městu prosperitu (co na tom, že na úkor okolních obcí…), a to až do takové míry, že na počátku 17. století začaly Dobřany konkurovat svému vlastníku, tj. chotěšovskému klášteru. Právě díky nim získalo město řadu privilegií, mezi nimi především rychtářské právo (1652).

7. prosince 1781 vydal Josef II. císařský patent, kterým zrušil četné kláštery, mj. i ten v Chotěšově (opuštěn v červenci 1782). Ono to pro jeptišky nebylo zase až tak tragické, každá dostala jako odstupné 200 zlatých, což nebyl zrovna malý peníz. A co z toho plynulo pro Dobřany? Dostaly se pod státní správu (v rámci Chotěšovského dvora), došlo k přeměření pozemků a byla přidělena domovní čísla – tehdy jich měly 220. Dne 1. 1. 1822 koupil celé panství kníže Karl Alexander von Thurn-Taxis, jehož rod je vlastnil až do r. 1925, kdy bylo za náhradu zestátněno.

Zásadní zlom přišel v II. polovině 19. století, kdy i do Dobřan zavítala průmyslová revoluce, která zde byla výrazně podpořena otevřením dolů kamenného uhlí a kaolinu. U Dobřan šlo především o uhelný důl Dobré štěstí (asi 2 km severně od města). Díky nově založenému měšťanskému pivovaru (1870) se rovněž rozvíjelo vaření piva – první várka byla vystavena 27. 2. 1873. Rozvoj průmyslu byl doprovázen a podporován rozvojem v dalších oblastech: byla zřízena pošta (1861), telegrafní úřad (1874), železniční stanice (1876), četnická stanice (1877), nová škola vedle radnice (1891), jatka (1897) atd. Byla též postavena nová radnice (1900 – 1902). Došlo k rozvoji českého obyvatelstva: zatímco r. 1880 zde žilo jen 354 Čechů (z 2954 obyvatel), o 20 let později jich bylo již přes 2100.

19. století však Dobřanům přineslo ještě jednu událost, která strčí všechny předchozí letopočty do kapsy. 15. 10. 1874 se totiž český zemský sněm rozhodl, že kvůli nedostatečné kapacitě vystaví po Praze (Bohnice) a Kosmonosích třetí „zemský ústav pro duševně choré“, tedy dnešní psychiatrickou léčebnu alias blázinec, a to právě v Dobřanech. Mělo jít (a donedávna v podstatě šlo) o zcela soběstačnou kolonii s vlastní pekárnou, prádelnou, kotelnou, stodolou pro hovězí dobytek, květinářstvím, zelinářstvím, pitevnou, kostelem, hřbitovem atd. při kapacitě 600 pacientů. Osloveno bylo celkem 13 architektů, ale sešly se jen 4 návrhy, z nichž vyhrál (resp. byl druhý, protože první cena nebyla udělena) ten od arch. Beníška. Náklady na stavbu dosáhly 1,8 mil. zlatých a v jejím rámci byla vystavěna i plovárna pod ústavem u Radbuzy – oproti současným tvrzením však nešlo o veřejnou plovárnu, nýbrž o „letní lázně“ pro nemocné. Komplex byl dokončen r. 1883, přestože prvních 50 pacientů bylo přijato již 13. 4. 1880. Prvním ředitelem ústavu byl MUDr. Arnold Pick (po něm je nazvána Pickova nemoc, typ demence), ale obecně zde žádný ředitel příliš dlouho nepobyl. Výše bylo zmíněno, že plánovaná kapacita byla 600 pacientů, toto se však brzy trochu zvrtlo. No, trochu – již r. 1908 zde bylo léčeno 2000 nemocných! Inu, chybu neudělali jen soudruzi z NDR… Vrcholný rozvoj zažil ústav v 50. letech (od té doby se spíše „udržuje“), kdy pod svou správu získal zámek v Dolní Lukavici, lázně v Letinách, ozdravovnu Suchý Kámen u Nýrska a další místa. Vlastní plocha ústavu v Dobřanech činí v současnosti 41,7 ha, na níž je umístěno na 1200 pacientů (velká část na odvykací kúře z drog a alkoholu…), o které se stará cca 1100 zaměstnanců a jimž je k dispozici několik hřišť, knihovna, společenské místnosti… Mezi slavné „návštěvníky“ patřili např. bývalý ministr kultury Martin Štěpánek (alkohol) či Tereza Pergnerová.

Během I. světové války sloužily Dobřany jako jeden velký lazaret – ranění byli umístěni v ústavu i v kasárnách, která zde byla zřízena na konci 19. století. Lidé dobře viděli, co taková válka umí, a o to nadšeněji vítali její konec spojený se vznikem samostatného Československa. Tedy alespoň česká (nyní již) většina, místní Němci samozřejmě toužili po vytvoření „Deutsches Böhmen“. Obzvláště zde, na národnostní hranici, byla důležitá podpora národního cítění, které, obdobně jako v jiných obcích, posílily např. odhalení Husova pomníku na náměstí r. 1927 (odstraněn po záboru Němci) či otevření základní školy T. G. Masaryka r. 1930. Všechny snahy ale přišly vniveč 28. 9. 1938 v souvislosti s Mnichovskou dohodou a postoupením pohraničních oblastí Německu. Obětí se staly i Dobřany (viz zde), do nichž němečtí vojáci vpochodovali 30. září. Většina českého obyvatelstva byla donucena se vystěhovat a ve městě, přejmenovaném na Wiesengrund, převládl německý živel.

Život za II. světové války se nijak výrazně nelišil od zbytku republiky, lidé se prostě snažili přežít. Tedy až do časných ranních hodin 17. dubna 1943 (těsně po půlnoci), kdy došlo k největší tragédii v historii města. Část anglické letky si v důsledku silné dělostřelecké palby a nastalého zmatku spletla cíl a místo plzeňské Škodovky vybombardovala dobřanský ústav pro choromyslné – a samozřejmě přilehlou půlku města. Celkem bylo na Dobřany a nejbližší okolí svrženo na 617 tun bomb! Za oběť padlo 100 pacientů, 60 vojáků wehrmachtu (obhospodařovali zde lazaret) a 35 civilistů, stovky dalších byly zraněny. Řadu raněných nebylo možné z trosek ani vyprostit, panikou zachvácení pacienti utíkali a lidé je vysílené nacházeli až u Přeštic či Blovic. Tím ale výčet obětí neskončil – většina přeživších pacientů (bohužel neznám přesné číslo) byla přesunuta do věznice Bory, kde jim byl vyklizen jediný trakt. Namačkáni na sebe byli na celách uzavřeni celé dny – hygiena bídná, úmrtnost vysoká… Konkrétnímu náletu se blíže věnuje keš Lancaster down. Dobřany osvobodila 3. americká armáda, jejíž první tři džípy do města vjeli krátce po 13. hodině 6. 5. 1945.

Po válce došlo i zde k odsunu Němců. Úbytek obyvatel byl vyrovnán návratem lidí vystěhovaných před válkou i novousedlíky, kteří zde získali práci především v psychiatrické léčebně. Velkým zásahem do půdorysu bylo vybudování nové obytné čtvrti Pančava (panelová zástavba pod Nádražím) – oni zdejší lidé tohle jméno neradi slyší, raději používají „Bytovky“ (Pančava je od slova pančovat, šidit; v 18. století zde prý stála osamocená nálevna tohoto jména), ale my ostatní téhle čtvrti jinak neřekneme. Po Sametové revoluci nedošlo ihned k rozkvětu města, spíše naopak, ale posledních 10 let bych řekl, že se vcelku povedlo (tedy až na prázdnou městskou kasu). Bylo zrenovováno náměstí (včetně osazení nové báně kostela sv. Mikuláše a opravy kaple sv. Víta), zlepšila se vybavenost (především sport centrum, koupaliště, 3D kino), určitě jsme čistší (i díky nové sběrně odpadů) a máme i častější autobusové a vlakové spojení. Na druhou stranu ubylo městské zeleně.(Zde srovnávám s polovinou 90. let, víc si nepamatuju…) O prosperujícím městě svědčí i, ač pomalu, rostoucí počet obyvatel.

K 1. 1. 2012 měly Dobřany 6012 obyvatel. Aktivní je naše obec zejména v rámci Mikroregionu Radbuza (založen r. 1999), který stojí např. za zřízením rozhledny na Křížovém vrchu (viz keš Křížový vrch u Stoda). Partnerské vztahy udržuje s německým Obertraublingem (u Regensburgu) a se slovinskou Brežicí (doporučuji - krásná příroda, spousta historických, technických aj. památek, dobré víno a výborná pálenka, jen kešek málo); a spřátelenou obcí jsou samozřejmě i druhé české Dobřany, vesnička v Orlických horách proslulá především autokrosem. Čest Dobřanům dělají např. Základní umělecká škola J. S. Bacha (viz zde), za niž vyhráli celostátní kolo národní soutěže v komorní hře M. Kordíková a Š. Kučerová, nebo hokejbalový oddíl TJ Snack Dobřany, který hrál ještě předloni extraligu (dnes „jen“ v 1. lize). Proslulé jsou rovněž každoroční závody off-roadů (24Hours Offroad Dobřany, zpravidla koncem května).

Náměstí T. G. Masaryka s okolím bylo r. 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou. Celkem je na území Dobřan 11 staveb zapsaných v Ústředním seznamu kulturních památek Národního památkového fondu, z nichž právě na náměstí je hned devět (kostel sv. Mikuláše se zvonicí, kostel sv. Víta, radnice, děkanství a pět měšťanských domů), zbylými jsou kamenný most přes Radbuzu a kaple Panny Marie Pomocné (tu jedinou na této multině neuvidítě, protože je kousek dál: N 49°40.535, E 13°19.075). Dobřany mají svou turistickou známku, a to č. 634.

1. zastávka = nádraží

Ale teď již k vlastní procházce. A kde začneme? Samozřejmě na nádraží, kam nás přivedou úvodní souřadnice. Vystoupíme z vlaku a chceme se dostat na náměstí, třeba na místní pivo, o kterém jsme tolik slyšeli. Jenže kudy? Radši se podíváme na mapu - a nejdřív samozřejmě musíme zjistit, kde to vlastně stojíme. Železniční stanice je v poli BA.

Železniční trať č. 183 z Plzně do Železné Rudy byla stavěna v 70. letech 19. století. Stavitelem byla společnost Dráhy plzeňsko-březenské a dráha měla sloužit pro vývoz uhlí ze severních Čech do Bavorska. Úsek z Plzně do Nýrska byl zprovozněn 20. 9. 1876, zbývající trať do Železné Rudy pak na den přesně o rok později.

V době výstavby byla stanice od Dobřan vzdálena téměř kilometr, město končilo kousek za bývalými hradbami a kasárna (oblast na východ, tj. přes silnici od zastávky u školy) byla zbudována až po téměř 20 letech, o panelácích samozřejmě ani nemluvě. Důležitá byla především pro odvoz uhlí vytěženého z dolu Dobré štěstí, které se sem až do r. 1965 dopravovalo lanovou drahou, pozůstatkem po ní je dodnes využívaná lávka (N 49°40.016, E 13°18.205). Ještě v 50. letech měli havíři na nádraží „zamluvená“ kamínka, u nichž se sušili, když museli brodit přes luka zalitá každoročními povodněmi (a pokud někdo netrefil lávku, tak měl co dělat, aby nastoupil aspoň na Valše…). Jsou tomu asi tři roky, kdy se zkoušela varianta bezobslužné stanice, ale brzy vzala za své. A že jsme zapadákov, když tu nemáme ani podchod? Ale máme – jen nevede na nádraží. Naproti budově přes koleje najdete schody vedoucí do chodby, která kdysi vedla do bývalých kasáren cca 500 m daleko. Pokud máte silný zdroj světla, můžete si chodbu klidně prozkoumat, ale spíš vás to zasype, než že byste našli něco zajímavého; je tu jenom bordel – a občas nízká futra (au!).

2. zastávka = škola

A kurňa. Sice jsme se neztratili, ale do centra je to ještě pořádný kus cesty. No nic, zatnout zuby a vyrazit. A jelikož se nechceme plahočit přes betonovou spoušť, rozhodneme se, že těch 200 m navíc nás už taky nezabije, a vyrazíme doleva přes park. Mineme stadion místních hokejbalistů, ale na ten tak máme náladu. Slunce pálí a my máme jazyk na vestě… Ale to už na nás zpoza rohu vykukuje budova 2. stupně místní základní školy. Tak zavzpomínáme, jak nás učitelé s láskou nutili zpívat před celou třídou, marně vysvětlovali rozdíl mezi i a y, s nadšením popisovali nejdůležitějšího živočicha světa Osmoderma eremita (páchník hnědý) atd., spočítáme B schodů za vstupní branou (jen tyto, ty vzdálenější necháme na pokoji!) a vyrazíme dál.

Základní síť škol byla v Českých zemích dobudována již na počátku 18. století. Pokrývala však převážně města, na vesnicích totiž musely děti dávat přednost práci doma a na polích. V Dobřanech v této době působila tzv. opakovací škola, kde se vyučovalo v neděli od 13 do 14 hodin. R. 1744 pak byla změněna na triviální – nejdříve dvojtřídní, od r. 1832 trojtřídní. Až konečně byla r. 1835 na náměstí vedle zvonice (dům nalepený na zvoniční věži) zřízena nákladem města nová školní budova. Hlavním jazykem byla samozřejmě němčina, česky se mohli žáci učit až od r. 1860. Žáků však přibývalo (a zejména těch českých, viz výše uvedený nárůst českého obyvatelstva), a tak městu nezbylo, než postavit novou školu, a to vedle radnice – tato budova ostatně svému účelu slouží dodnes, a to jako 1. stupeň základní školy. Stále však šlo o školu německou, na níž čeština fungovala de facto jako cizí jazyk. Navíc to byla stále jen trojtřídka – čtvrtá třída byla otevřena až po vzniku ČSR r. 1918.

Základní kámen budovy, před níž právě stojíte, byl položen 28. října 1928, což se stejně jako její slavnostní otevření 28. října 1930 stalo jakýmsi manifestem příslušnosti k české národnosti. O nacionalismu spojeném s její výstavbou svědčí již název: „Masarykova jubilejní škola“. Ten byl pochopitelně za Protektorátu zrušen – a již se na něj nenavázalo.

Po II. světové válce byl problém s nedostatkem uhlí. A jak se vyřešil? Učitelé nastoupili brigádu v dole Dobré šestí, za což jim bylo dodáno 104 metráků uhlí. V 50. letech fungovaly v Dobřanech dvě osmileté základní školy, dnešní I. a II. stupeň – které ale působily odděleně. Ke sloučení obou škol došlo až k 1. 9. 1982! Tím bylo rovněž učiněno zadost všem pokusům s nejrůznějšími formami osmiletek, devítiletek apod. Dnes se škola výrazně orientuje, zejména díky řediteli J. Šedivému, na ekologii – o čemž svědčí i řada krmítek u východního vstupu do areálu. Škola se mj. podílí na projektu Ekoškola organizace FEE (Foundation for Environmental Education).

Od září 1949 v Dobřanech působila rovněž zemědělská škola – jako základní, učňovská, střední i jako večerní škola pro dospělé s alespoň pětiletou praxí, přišlo na to, co si žádala doba. Škola byla zrušena r. 1990 a místo ní je zde dnes hudební škola a knihovna (N 49°39.135°, E 13°17.316).

3. zastávka = Tyršova ulice

Doufáme v zajímavou multinu, a přitom nás souřadnice dovedly na „nějakou“ křižovatku. Ale tu nám to dochází: ta doprava odbočující ulice (Tyršova) je nějaká křivolaká, čímpak to asi bude? Ano, právě tudy kdysi vedly městské hradby - a právě na této křižovatce stála až do r. 1839 poslední městská brána. Dnes už z ní však nezbylo vůbec nic, tak si alespoň opíšeme číslo betonového sloupu (xxx/C).

4. zastávka = fontána

Již za zákrutou na nás vykukuje - a za Domem služeb už je to jasné. Konečně náměstí! Docela hezké, že? Také si ho během následujících chvil řádně prohlédneme. Důležité je nemít v tom zmatek, a tak začneme u fontány, kolem níž si všimneme D zemních světel.

Kašna, jež nese název „Pocta baroku“, je nejnovějším přírůstkem dobřanského náměstí. Její slavnostní zprovoznění, k němuž za rachotu ohňostroje a zpěvu žáků umělecké školy došlo 23. 4. 2010 ve 21:00, symbolicky ukončilo dvouletou rekonstrukci náměstí, v jejímž rámci byl především asfalt nahrazen žulovými kostkami, staré lípy ustoupily mladým stromkům, přibyl kamerový systém a nové lavičky. Celá rekonstrukce přišla na 50 mil. Kč (24 % financováno městem). V době zprovoznění vzbuzovala kašna emoce, ale ve srovnání např. s plzeňským náměstím můžeme být rádi; ostatně do tohoto rohu náměstí se skutečně hodí. Její křivky vyniknou především v noci díky nasvícení.

5. zastávka = Modrá hvězda a Pivovarské muzeum

Tak jsme se přece dočkali. Zaháníme žízeň několika rychlými doušky a už přemýšlíme nad další indicií, kterou je E kuželek štukové balustrády (tj. malých pohárovitých sloupků) nad vchodem do České pojišťovny (pod celým oknem, tj. oběma polovinami), jejich počet je dvojciferný!

Ano, Modrá hvězda – to je v současnosti asi hlavní turistický magnet Dobřan. Tedy především zdejší pivovar, jehož seznam ocenění je opravdu dlouhý (viz zde). Zaměřuje se na nefiltrovaná světlá piva (10% až 23%) a průběžně nabízí různá ochucená piva (loňským „hitem“ bylo kopřivové). Součástí nabídky je i pivní pálenka a nejrůznější pivní masti. Pivovar byl založen r. 1998 u příležitosti 620. výročí získání várečného práva a dnes vystaví kolem 500 hl ročně. (Pivo je výborné, jen ta obsluha je taková ňáká…)

Pivovarské muzeum bylo slavnostně otevřeno 10. 7. 2012 jako nástupce obdobného muzea v Kašperských Horách. Jde o soukromou sbírku Pavla Kubaně, která zahrnuje stáčečky, staré výčepy, půllitry, porcelánové tácky i některé z 1500 lahví, které se mu podařilo za posledních 20 let neshromáždit (nejstarší je z r. 1890). Bohužel však bylo muzeum záhy zrušeno a nově v budově sídlí Česká pojišťovna.

6. zastávka = kostel sv. Mikuláše

Dominantou náměstí je kostel sv. Mikuláše, a tak ho samozřejmě nemůžeme vynechat. Úkol je jasný: kostel má celkem F vchodů, které je třeba spočítat. Jenže jaksi nepočítáme s tím, že architekt s nimi nešetřil…

Kostel sv. Mikuláše je zmiňován již r. 1259, kdy je společně s kostelem sv. Víta předán do užívání klášteru magdalenitek. Oba kostely sdílí podobný osud: vyplenění Husity, vyhoření za třicetileté války. Na rozdíl od sv. Víta však nebyl stržen, aby uvolnil místo nové stavbě, nýbrž jde skutečně o budovu s gotickým jádrem, která byla pouze barokně upravena Martinem Glaserem v l. 1756-58. Kostel nikdy neměl vlastní věž, jen malou zvoničku, a tu proto musí suplovat samostatní věž zvoniční.

Interiér kostela je vyzdoben díly Františka Julia Luxe (Nejsvětější Trojice s anděly, na presbytáři) a Karla Legáta (sv. Vavřinec, na postranním oltáři).

7. zastávka = zvonice

Na zvonici se sice nedostaneme, ale to nám nebrání prohlédnout si alespoň její vstup, nad nímž je zajímavý štít. A co je na něm? To je právě otázka pro získání další indicie. Jde o dvě věže (G = 5), o růži (G = 6), nebo snad o srdce (G = 7)? Toť otázka…

Současná zvonice (resp. zvoniční věž) byla postavena v l. 1694 – 1700. Tehdy ale měřila jen 20 m – zvýšena byla r. 1865. A aby ji opravdu nikdo nepřehlédnul, byla na ni v témže roce umístěna i 17 m vysoká cibulovitá kopule s křížem; celková výška tak dosáhla 45,5 m. Kopule však byla při náletu z dubna 1943 stržena. Po válce měli lidé jiné starosti, a tak byla dočasně nahrazena jen strohou jehlancovitou helmicí. Toto „dočasné řešení“ nakonec vydrželo až do listopadu 2000, kdy byla na věž vrácena replika původní kopule. Původní věžní hodiny z r. 1870 byly zničeny při náletu, lidé se ale r. 1954 složili a osadili nové. Na věž vede 130 schodů, z bezpečnostních důvodů je však veřejnosti nepřístupná.

8. zastávka = radnice

Většina návštěvníků Dobřan radnici téměř ani nezahlédne, jelikož jen projíždí po druhé straně náměstí. Další velká skupina ji vidí jen zdálky. Ale my jsme řekle ne! Tahle stavba si zaslouží více pozornosti. A tak si prohlédneme nejen budovu, ale i pamětní desku, kde je naším úkolem zjistit první číslici H.

Dominantou náměstí je sice kostel sv. Mikuláše se zvonicí, ale zajímavých staveb je zde více, především neorenesanční radnice. Současná budova radnice byla vybudována r. 1900 nákladem 100 000 korun dle plánů E. Klotze a stavitele J. Kopřivy. Šestiletá rekonstrukce byla ukončena r. 2001. Na radnici směrem ven z náměstí navazuje zelenkavá budova výše zmiňovaného 1. stupně základní školy (Školní ulice). Naopak na náměstí na ni za poštou, naproti kostelu sv. Mikuláše, navazuje budova děkanství z r. 1719.

Dalšími stavbami v seznamu nemovitých památek NKF jsou dům čp. 5 (dnes Infocentrum), dům čp. 112 (barokní z r. 1760, dnes řeznictví v ústí Vančurovy ulice), dům čp. 148 (klasicistní dům z r. 1799, dnes oranžová herna vedle Husova domu), dům čp. 147 (hned vedle, ranně barokní z počátku 17. st. s empírovými úpravami začátku 19. st.) a dům čp. 157 (prodejna potravin vedle Modré hvězdy).

9. zastávka = kostel sv. Víta

Dopočítali jsme vchody jednoho kostela, a tak se můžeme věnovat druhému. Jde o barokní perlu, která se neztratí ani v evropském srovnání (jediný obdobný kostel ve střední Evropě je v Tanaberku u Kdyně). Přicházíme přes den, a tak využíváme šanci nahlédnout přes zasítované dveře dovnitř, kde se skví oltář. Úkol je jednoduchý, zjistit číslo cyklostezky vedoucí do Chlumčan (I).

Vstup: vstupné je 20 Kč a platí se ve vedlejší budově Infocentra, s nímž má shodnou otevírací dobu (květen - září: PO až ČT 9-17, PÁ 9-16, SO, NE 13-17, říjen - duben PO až PÁ 9-16; celoroční polední přestávka 12:15-13:00).

Původní kostel sv. Víta, který zde stál již ve 13. století, byl vypleněn Husity, ale především vyhořel za vpádu Chorvatů (1620). Základní kámen dnešní stavby byl položen 15. 6. 1727. K benedikaci („požehnání“, nejde o svěcení – světit smí jen opati, biskupové a vyšší církevní hodnostáři) pak došlo rovněž na sv. Víta, jen o sedm let později, r. 1734. V souladu s josefovskými reformami byla ale již r. 1786 vládním nařízením zrušena – a tak začal boj o jeho inventář (např. hradecký kostel se hlásil o oltář). Faráři Eberlemu se ale podařilo přesvědčit měšťany a ti kostel v dražbě koupili; důležité přitom bylo, že se v něm kázalo česky (proto v něm najdete jen české či neutrální patrony, např. sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Ludmilu, sv. Josefa s Ježíškem či sv. Trojici – a samozřejmě také sv. Víta). Kolem se rozkládal hřbitov, který byl r. 1798 zrušen. V 19. století si kostel prošel několika opravami, na další si ale musel počkat až do 90. let minulého století. R. 1992 byly strženy barokní masné krámy před ním (plocha chodníku a trávy kolem kostela), čímž výrazně vynikl, a v l. 1996-99 proběhla vlastní rekonstrukce fasády i interiéru.

Kaple šestnáctibokého půdorysu je dílem plzeňského architekta Jakuba Augustona ml. a bezesporu patří k nejzajímavějším barokním stavbám v Čechách. Kostel má čtyři vchody (dnes se využívá jediný). Dominuje mu rovněž šestnáctiboký tambour (to je to "patro" na střeše). Ten pravý poklad se ale ukrývá uvnitř – dvouhlavý oltář lužicko-srbského sochaře M. V. Jäckla umístěný uprostřed kostela. V současnosti hostí stálou výstavu „Dobřanské baroko“. Kostelu se věnovala keš Kostel sv. Víta, která je ale bohužel čerstvě archivovaná, tak uvidíme, jestli se objeví nová.

10. zastávka = Park přátelství

Pod pojmem „park“ si sice představujeme něco jiného, ale nedá se svítit a tento plácek nám musí stačit. Park byl nazván dle „stromu přátelství“ zasazeného na důkaz svazků se slovinskou Brežicí (něco ze slovinsko-českého slovníku: župan = starosta, otrok = dítě, stan = byt). Po prohlédnutí uměleckého díla (těch dvou šutrů, autorem Aleš Benda) si všímáme ještě jedné zajímavosti, a sice křížku naproti, na němž je vzadu vytesáno jméno. A právě počet jeho písmen tvoří indicii J.

11. zastávka = starý most

A už se blíží další dobřanský poklad. Kamenný most už je to sice jen podle jména, nicméně stále jde o hezké místo. Při pohledu na vodní hladinu si užijeme kačeří megaevent a pomalu se vydáme dál. Jen si ještě poznamenáme, že vjezdu na most z této strany brání K patníků.

Dnešní most stojí na místě středověkého brodu sloužícího kupecké stezce ze Starého Plzence do Bavorska (dnes přibližně silnice Plzenec – Štěnovice – Dobřany – Chotěšov – Domažlice) a později z Plzně do Chotěšova. K. Kašpar o něm ve své knize Dobřany píše: „Původ mostu není zcela jasný. Z písemných pramenů jsme o jeho existenci informováni od poloviny 16. století. Lze předpokládat, že jádro, tedy minimálně první pilíř mostu, pochází z této doby. V roce 1794 byl vystavěn pozdně gotický trojobloukovitý 50 metrů dlouhý v podobě, jak jej známe v dnešní době. V období baroka došlo k celkové obnově mostu a k umístění sochy sv. Jana Nepomuckého. Další obnova mostu, která zahrnovala nové zbudování třetího pole, výměnu velké části kvádrů v klenbách oblouků a stažení konstrukce ocelovými kleštinami, byla realizována v roce 1879. Socha sv. Jana Nepomuckého, která byla z pískovce, vlivem počasí zchátrala a někdy kolem roku 1940 spadla do řeky. Po roce 1960 slouží kamenný most pouze chodcům a cyklistům, spojuje město s místní částí Dobřánky, klidnou pěší cestou mimo rušnou silnici."

Most byl během posledních 15 let několikrát opravován. Bylo vyměněno jádro, zídky (místo kamene cihly), byl několikrát nahozen. Dokonce se na most vrátil i sv. Jan Nepomucký - už několikrát, ale pokaždé skončil v řece. Pokud si tedy chcete ztížit terén a máte patřičné vybavení, můžete zapátrat v nánosech bahna pod mostem a určitě tam jednu či dvě sochy najdete. Mostu se věnuje keš Kamenný most v Dobřanech, ale tu odsud úplně lehce neodlovíte (holt cestou zpátky…). Hezké fotky, jak vypadal renovován a s novou sochou sv. Jana Nepomuckého, najdete zde, jen původně měl Honza v ruce ještě kříž.

A jen pro doplnění: nový silniční most byl projektován a schválen již r. 1938, jen válka mínila jinak.

12. zastávka

Zde si můžeme vybrat: buď půjdeme po asfaltce a vychutnáme si hezký pohled na oba kostely a starý most, nebo se vydáme za šipkou po pěšině přes louku. (Za nízké trávy doporučuju skloubit obojí.) Další souřadnice nás zavedou na začátek naučné stezky Martinská stěna, kterou vytvořili zdejší školáci a jež tvoří asi 2km okruh po pískovcových skalách stejného jména - první cedule je jen o pár desítek metrů dál.

Na těchto souřadnicích najdete pařez - a pod ním krabičku, v níž si můžete ověřit/doplnit všechny dosavadní indicie A až K - odpovědi na otázky najdete jak v letáku, tak v listingu.

Těm, co čtou listing, se mohou hodit následující letopočty: první písemná zmínka, rychtářské právo, opuštění chotěšovského kláštera, výstavba gotického mostu, poštovní úřad, osazení kopule na zvonici (19. století), zprovoznění železnice, četnická stanice, dokončení psychiatrické léčebny, mikroregion Radbuza a vysvěcení kaple 14 pomocníků.

13. zastávka = bývalý pivovar

Tak jsme si početli, ale čas nezastavíme a my se přesuneme zase o dům dál. Nejdřív chceme jít rovinkou po asfaltce, jenže to jsme si naběhli - do areálu nás nechtějí pustit! Takže to opravdu musíme vzít po pěšině do kopce! (A cestou se samozřejmě držíme po vyšlapaných pěšinách, nechceme přeci udupat okolí, které se každé jaro promění v koberec plný fialek.) Úkolem je tentokrát spočítat všechny zákazové cedule na komínu, což nám dá indicii L.

Právo várečné získaly Dobřany již r. 1378, koncem 15. století bylo ale zrušeno, r. 1509 znovu potvrzeno, r. 1517 znovu odebráno – až se konečně mocní rozmysleli a od r. 1585 nám ho již nikdo nevzal. Po třicetileté válce byl ve městě (někde v dnešní ulici Pobřežní) založen pivovar, který ale v 19. století přestal stačit vzrůstající potřebě měšťanů. Ti si proto r. 1870 půjčili 60 000 zlatých, zakoupili pozemek na Kamínku (komplex budov pod komínem) a nechali zde zbudovat pivovar nový. První várka byla vystavena 27. 2. 1873 a v prvním roce činil výstav necelých 9500 hl. Pivovar byl několikrát technicky modernizován (1890, 1908, 1923, 1935). Již r. 1900 dosáhl výstav 50 000 hl, což není na regionální pivovar málo. Za II. světové války byl ale zavřen a pokusy o jeho obnovu po válce byly neúspěšné. Areál s kvalitními sklepy pak byl využíván např. jako sklad ovoce a zeleniny či mlýn. Dodnes je ve svahu pod vámi řada větracích šachet; pokud se na ně půjdete podívat, tak pozor - jsou otevřené!

14. zastávka = kaple Čtrnácti sv. pomocníků

Ježiš, furt do kopce! Ale už jenom kousek, kousíček, kousilíneček… A je to tady, přece jsme se dočkali - poslední zastávka a poslední indicie M! Tou je počet šroubů, kterými je připevněna mříž ke dveřím. A že je tu krásně… Nu nic, přečteme si něco o kapličce, která tu stojí, resp. o čtrnácti pomocnících (protože o kapličce se opravdu moc informací nedochovalo), vypočítáme souřadnice, odlovíme zdejší keš Kaple na Kamínku a už si to šupajdíme za pokladem!

Kapli nechal r. 1763 vystavět jako dík za šťastně vyřízený proces Josef Rupprecht (či Ruppach), který k jejímu vydržování věnoval přilehlá pole. Ještě do II. světové války byla v dobrém stavu – pak se na ni ale pozapomnělo, začala chátrat a korunu tomu nasadila krádež střechy. Já si již pamatuji jen pískovcový hrbolek základů pokrytý travou. Na obnově má hlavní zásluhu p. Krákora, který zde od r. 2009 organizoval četné brigády. Kaplička nakonec vyrostla trochu výš než originál (postupovalo se dle dobových nákresů, jen se přehlédlo, že stromy od té doby vyrostly), přesto určitě stojí za návštěvu, stejně jako nový kříž opodál a krásný výhled na Dobřany z lesíka přes pole. Kaple byla vysvěcena 10. 10. 2010. V dubnu 2015 byla otevřena naučná stezka v rekonstruovaném lesoparku, která má u kapličky své druhé zastavení z celkových 14, stejně jako svatých pomocníků. Pokud tedy nemáte dost, doporučuji absolvovat ještě tento zhruba 2km okruh.

F I N Á L E

Doufám, že se vám Dobřany i procházka líbily. Ale k plné spokojenosti stále něco chybí, že? To něco najdete na těchto souřadnicích:

N 49°39.(E-I)(C-K)(B+L)
E 13°1G.(D-M)(A+J)(F-H)

Proč vás vedu zrovna sem? Prostě jsem to tady měl rád - byl tu klid, prakticky jste se nemuseli obávat mudlů a hlavně to tady ani řada Dobřaňanů neznala. Teď už je situace jiná, přesto místo stojí za návštěvu. Více informací o něm najdete ve ST12…

Zdroje cizích fotek: Historické snímky KAŠPAR, K. Dobřany, 1998; návrh kapličky Dobřanské listy, červenec/srpen 2009; půdorys kostela sv. Víta Depositum.cz; oltář kostela sv. Víta Mikroregion Radbuza; městský znak: Dobřany, radnice z r. 1921: Fotohistorie.

Historie kešky
25. 4. 2012 publikace
1. 12. 2012 změna typu keše (mystery => multi), místo štítků otázky, přidány zastávky
2. 7. 2013 zjištěna ztráta ST12, provizorně nahrazena (leták se přestal vydávat)
7. 9. 2013 nahrazena ST12 na stejném místě
3. 10. 2013 opět zmizela ST12, o den později navíc zničena celá lávka (úkryt)
15. 11. 2013 obnova ST12 na jiném místě.
22. 1. - 21. 3. 2015 disable z důvodu stavebních úprav.