Zámeckou kapli Zjevení Páně nechal v letech 1699 - 1711 postavit Jan Josef hrabě ze Šternberka. Za stavitele je považován Kryštof Dienzenhofer, i když některé prameny hovoří o Janu Blažejovi Santinim. Kaple je ceněna jako stavebně velmi hodnotná barokní stavba. Její složitý konkávně-konvexně zprohýbaný půdorys má tvar mírně protáhlého osmiúhelníku. Kaple je cenná nejen architektonicky, ale i díky ojedinělému, kompaktnímu, slohově jednotnému interiéru, který od dostavby kaple nedoznal větších změn. Fresková výzdoba vyšla z ruky Jana Jakuba Steinfelse ze Steinfelsu. Vyobrazuje biblické příběhy, které jsou tematicky vázány k proroctví o Kristově příchodu. V klenbě jsou vyobrazeni Mojžíš a starozákonní proroci, v kápích a lunetách nad okny jsou Sibyly. V kupoli presbytáře je vyobrazeno Stvoření světa, v kupoli nad oratoří je to pak Bůh otec mezi Kristovými předky. Fresky na stěnách zobrazují Příchod tří králů a Heroda mezi zákoníky. Z obrazů v kapli dominuje vrcholné dílo barokního umělce Petra Brandla „Klanění Tří králů" (1727) umístěné na hlavním oltáři (od r. 2006 národní kulturní památka).
Obraz doplňují nadživotní sochy rodičů Panny Marie sv. Jáchyma a sv. Anny od F. J. Pacáka (žáka M. B. Brauna), který je také autorem ostatních soch tvořících hlavní oltář. Z Brandlovy ruky vyšel také menší obraz sv. Blažeje (asi 1713), který je umístěn na patronátním oltáři. Na postranních oltářích jsou mezi štukové sochy českých světců umístěny obraz Glorifikace Jana Nepomuckého (1724) od italského malíře C. Carloneho a obraz Madony podávající růženec sv. Dominikovi (1755) od královéhradeckého malíře O. Maywalda. Na hlavním oltáři je umístěna desková malba Madony s Ježíškem od neznámého autora ze 16. století. Dřevěné lavice, kazatelna s reliéfem Mojžíše na řečništi a symbolem Božího oka, oltářík Jezulátka a spodní část hlavního oltáře pocházejí z dílny řezbáře K. Devotyho. Zámecká kaple Zjevení Páně byla pro svoji výjimečnou architekturu prohlášena v roce 1996 za národní kulturní památku.
Když už budete před kaplí určitě za vaši pozornost stojí i kamenné sousoší sv. Jana Nepomuckého podpíraného anděly. Toto Svatojánské oratorium nechala v roce 1740 postavit také hraběnka Marie Terezie Violanta. Byla to přísná katolička a Smiřice i celé panství byly většinou nekatolické, proto se rozhodla sousoší postavit na vlastní náklady „k mravnímu povznesení poddaných, kteří málo zbožnosti jevili“.
Kamenné sousoší z Braunovy dílny zobrazujícího sv. Jana Nepomuckého na modlitbách podpíraného velkými anděly, tzv. Svatojánské oratorium, je ikonograficky velmi vzácné. Možná jde o apoteózu Jana Nepomuckého. Apoteóza znamená zbožštění, přijetí či vyzdvižení na nebesa mezi bohy. To by byl posmrtný výjev. Podle legendy jde spíše o okamžik, kdy Nepomuk umdlévá. Právě prožil zážitek vnitřní vize s ukřižovaným Kristem a byl názorně seznámen se svou blížící se mučednickou smrtí. V okamžiku, kdy mu podklesla pod tímto údělem kolena, přilétají zesláblého Jana z nebes utěšit andělé.
S tímto světcem Janem Nepomuckým v tomto výjevu z doby ještě starší se setkáváme i v Hradci Králové Kromě kašny na Malém náměstí je zobrazen na mariánském sloupu, na domě č. 163 V Kopečku i na fasádě kostela, který mu byl zasvěcen v Zieglerově ulici. Socha z kašny v Hradci Králové je datována rokem 1718 zlatým písmem na podstavci a uvedeno je zde i její přenesení roku 1772. Ne ovšem ledajak prostřednictvím pěti chronogramů..
V přilehlém zámeckém parku jsou vysázeny vzácné dřeviny - jinan dvoulaločný, jasan pensylvánský.
Epiphania Domini
congiarium
N 50° (K2)(Z3+K7). (K4) (Z5-M5) (K7)
sub regulus
E 015° (M2) (K1). (B1) (K2) (B6)