Válka zatočila statisícu takových poklidných domovů,že z nich třísky lítaly,
jak rozmetala rodinné krby, ani popel po nich nezbyl,
jak rdousila a zardousila tolik lásky a života.Nu,vy sami znáte nejlépe své sny a touhy.
A takové měl každý, kdo na bitevním poli trouchnivěl a o koho jsme zakopávali ve vypálených dědinách a vydrancovaných městech.
Když se člověk dostane válce do mlýna,tak jej to omele,otluče,ohluší, že za chvíli člověk myslí,že je to všecko docela pořádku a že jinak ani nemůže být.
ZABÍJET ?
Jakpak bys nezabíjel, vždyť jinak bys byl zabit ty sám.
A tak netrvá to dlouho a je z tebe mordýř, palič a drancovník a vůbec už to neruší tvůj spánek, a uštván a utahán se naučíš spát jak neviňátko.
Nevadí ti, že máš pod hlavou místo podušky tělo zabitého nepřítele.
Na válce je totiž nejhorší, ne že zabíjí těla, ale duše !
Kdo byl onen neznámý ?
Kolik měl let ?
Kdo na něj čekal?
Co by dělal kdyby nemusel do války ?
Toto jsou nezodpovězené otázky na které
nám již nikdo neodpoví,
ale jedno vím určitě,
že zcela jistě chtěl žít.