Skromným cílem této jednoduché multi-cache je připomínka více než 600 leté existence obce Knín ( do roku 1924 Kmín ). Obec je prvně písemně zmíněná již v roce 1367, úředně byla zrušena ke 31. 12 1985 a po patnáctileté agónii byla, až na návesní kapli sv. Václava z roku 1928 a jeden křížek, kompletně srovnána se zemí. Důvodem k likvidaci obce byla výstavba jaderné elektrárny Temelín, respektive vyhlášení jejího ochranného pásma.
NA ÚVODNÍCH SOUŘADNICÍCH KEŠ NEHLEDEJTE - NA BÝVALÉ NÁVSI MŮŽETE ZAPARKOVAT A VYDAT SE NA OBHLÍDKU ZANIKLÉHO KNÍNA.
Z obcí postižených likvidací opustili své domovy jako jedni z posledních starousedlíci právě odsud, z Knína. O posledních měsících života, v prakticky již vylidněné vsi, podala v roce 1999 zajímavé svědectví tehdy 81 letá knínská rodačka, paní Božena Božovská:
Celkem šestkrát nám ČEZ ještě povolil odklad vysídlení, ale postupem času v celé vsi zůstalo jen několik posledních obyvatel z řad důchodců. Všichni jsme se báli, protože světlo na návsi už v noci nesvítilo a potulovali se tu lidé, kteří vykrádali opuštěné domy. Vlezli úplně všude a jednou v noci se objevili také v naší chalupě. Policie se mě pak ptala jestli se sama doma nebojím a tak jsem jim řekla, že bojím, ale co jsem mohla dělat, když jsem ze vsi nechtěla odejít. Náš rod totiž žil v Kníně 200 let. Měli jsme tu hospodářství předávané po celé generace a patřilo nám asi 20 ha polí, které jsme poctivě obdělávali. Koho by kdy napadlo, že z Knína jednou nezůstane stát kámen na kameni.
Nikdy na ty jeho konce nezapomenu. Všechno nepotřebné se pálilo, staré krámy, ale i věci ze stodol a maštalí které by se jinam nevešly. Po vsi se povalovala spousta všelijakého harampádí a všude se kradlo. Nakonec nám rozkradli i tu naší kapličku, která bývala plná všelijakých obrázků a hezkých sošek, tak jak je do ní lidé po celá léta dávali. Zloději dokonce vyřízli z rámu i obraz svatého Václava a odnesli ho také. Tam co byl náš návesní rybníček je dnes skládka protože všechno haraburdí lidé vozili právě do něj. Všichni jsme totiž museli před předáním svých domů k demolici všechno vyklidit. Nesmělo zůstat ani seno na půdě, nebo dřevo v kolně. Úředníci všem tenkrát neustále opakovali, že domy musíme vyklidit sami na vlastní náklady, že světnice musí být vystěhované a zametené, dveře a okna, že musí zůstat na svých místech, půdy vysmýčené i od pavučin. Kdo by to neudělal tak tomu hrozili tím, že mu sníží úřední odhad za dům až o třetinu. A tak se vše nepotřebné pálilo nebo zaváželo. Poslechli všichni.
Ke konci už se ve vsi se žilo stále hůř. Toulali se po ní jen hladové kočky co zůstaly v opuštěných staveních. Naučily se pak chodit ke mně a já jim dávala mléko. A když už nám pak elektrárna odmítla prodloužit povolení zůstat ve vsi musela jsem se i já odstěhovat. Ve dvaadevadesátém roce jsme ještě v Kníně dostali takovou zvláštní výhodu, kterou jiné vystěhované vsi neměli. Elektrárna nám tenkrát nabídla, že kdo bude chtít tak ten si za poplatek může svůj dům sám zbourat a na odvoz materiálu z bouračky nám dali čas ještě do března dalšího roku.
Vždy rok před tím jsem musela milostivě žádat ČEZ o svolení zůstat a to si nikdo nedovede představit jaké vždy bylo to čekání na odpověď. Byl to pokaždé měsíc plný obav a nejistoty, ale jak jsme pak bývali se sousedy šťastní, když nám bydlení ještě povolili. To vám bylo jako kdybychom dostali další rok života. Víte, lidem ve městě to možná ani nepřijde, že se stěhují z místa na místo jenže pro nás ze vsi je to něco jiného, protože jsme žili v jednom místě, tam kde se narodili už i naši rodiče a prarodiče, kde jsme se všichni znali po chalupách. A dnes z toho všeho už zbyla jen ta prázdná kaplička a skládka místo našeho rybníka. Je to moc smutné protože náš domov, ten náš starý Kmín, je pryč.
( Volně z publikace Lidé od Temelína, Antonín Pelíšek, 1999 )
STAGE 1 – KŘÍŽEK
Na kmeni velkého stromu, který roste vedle křížku ( strana kmene odvrácená od cesty ) hledej malý hliníkový štítek s vyraženým dvojčíslím a to si celé zapiš jako indicii A.
V roce 1918 nechali rodiče Jana Lukáše, z čísla popisného 10, vystavět kříž jako památku na svého syna. Jan byl ve svých 18 letech odveden k dělostřelcům a jako příslušník Rakousko-Uherské armády zahynul na hranicích Rumunska. Jeho smrt ovšem neměl na svědomí žádný z vojáků nepřátelské armády, ale obyčejný sedlák bránící v době válečného běsnění svůj skromný majetek. Smrt dostihla mladičkého Jana Lukáše na poli, kam byl svojí jednotkou vyslán nakopat brambory. Měl tu smůlu, že ho, při tomto způsobu doplňování čerstvého proviantu pro vojenskou kuchyni, majitel pole viděl a zastřelil. Ano, i takovou bizarní podobu může mít světová válka…
STAGE 2 – KAPLE SVATÉHO VÁCLAVA
U vchodu do kaple sv. Václava je za mříží postavena velká informační cedule připomínající historii osídlení obce Knín.
Zjisti jaký byl počet domů v obci v roce 1991 a toto dvojčíslí si zapiš jako indicie BC.
Počet domů v roce 2001 si zapiš jako indicii D a počet obyvatel obce z roku 2001 je poslední indicie E.
Až do roku 1928 stála v místě Svatováclavské kaple dřevná zvonice, poslední svého druhu v celém Vltavotýnském okrese. Zvon z ní byl přenesený do nově zbudované návesní kapličky a tato byla slavnostně vysvěcená 28. září 1928. Do kaple byl také zakoupen obraz národního světce od malíře Tomáše Peterky z Temelína, právě ten obraz o jehož krádeži se ve svých vzpomínkách zmiňuje paní Božovská. Kaple byla odsvěcená a jako jediný stavební pozůstatek obce byla v roce 1998 rekonstruována.
FINÁLKA - Vlastní keš naleznete dosazením získaných indicií do tohoto vzorce:
N = 49° ( C ) ( E ) . ( A ) ( E )
E = 014° 2 ( D ) . ( B ) ( C ) ( C )
STRUČNÁ HISTORIE VSI KNÍN:
1367 - 75 - první písemná zmínka připomíná jistého Přibíka z Knína. Tento šlechtic měl právo spolurozhodovat při dosazování nového faráře do nedalekého Křtěnova. Jako další patroni tohoto kostela jsou uváděni další dva příslušníci místního vladyckého rodu, Zdeněk a Nedamír z Knína.
1410 - seděním ve vsi se píše Vintíř z Knína. Knínští vladykové jsou příbuzní s rodem pánů z Březí, ale již v 1. polovině 15. století tento rod vymírá a ves je poté rozdělena mezi panství Býšov, Březí a Vlhavy.
1548 - 79 - majitel Vlhavského panství prodává svůj díl vsi Janu Bejšovci z Bejšova, sídlícímu na sousední tvrzi Býšov. Sezením na Kníně se píší Diviš a Oldřich Býšovec z Býšova.
17. stol. - počátkem tohoto století se celá ves stává součástí panství Dříteň a k němu patří až do konce vrchnostenské správy. Spolu s Dřítní pak ves, za Baltazara de Maradase, přechází do správy panství Hluboká. Po konci třicetileté války, v roce 1670, zůstaly v obci jen 3 osídlené usedlosti. Další 4 jsou pusté. Obec se začíná nazývat Kmín.
1850 - po zrušení schwarzenberské vrchnostenské správy se Kmín stává osadou obce Litoradice.
1869 - v obci je 25 osedlých domů a žije zde necelých 200 obyvatel. Počet obyvatel od této doby již jen klesal.
1881 - Kmín se konečně zcela osamostatnil a získal vlastní obecní samosprávu.
1914 - 18 - na začátku války zde žije 176 obyvatel, v obci je hostinec a trafika. Do c. & k. armády je odvedeno celkem 20 místních mužů. Z nich jeden, po svém návratu domů, zemřel na následky válečných zranění a šest dalších se nevrátilo vůbec. V roce 1918 řádí v obci španělská chřipka.
1924 - toho roku došlo k úřednímu přejmenování obce na Knín, ale starý název se v běžné komunikaci používá dál.
1927 - 29 - do obce je zavedena elektřina, následující rok je vybudována nová kaplička. Zima roku 29 je tak krutá, že v obci vymrznou veškeré ovocné sady.
1933 - 34 - po velkém požáru je založen Sbor dobrovolných hasičů, který o rok později získal novou stříkačku. V tom roce je vysázeno i nové stromořadí okolo cesty do Kočína.
1943 - 45 - obecní úřad je zrušen a Knín se stává osadou Kočína.
1956 - 60 - v obci je založeno JZD. Po zrušení Vltavotýnského okresu spadá obec pod okres České Budějovice a opět se stává osadou Kočína.
1964 - správa osady přechází pod dnes již také zaniklou obec Březí.
1980 - 85 - jsou zveřejněny první informace o tom, že Knín spadá do ochranného pásma uvažované jaderné elektrárny. Následuje vyhlášení stavební uzávěry, od 1. 7. 1985 podřízení osady obecnímu úřadu v Temelíně a ke konci toho roku i úřední zrušení Knína jako sídelní jednotky.
1986 - 2001 - osada se postupně vylidňuje a demoluje.
Současnost - kaple uprostřed bývalé návsi působí jako maják, někde na konci světa, za kterým právě proplouvá obří parník s mohutně dýmajícími komíny, elektrárna Temelín. Opuštěné sady a cesty pomalu zarůstají , rybník je již prakticky zazemněný a mnohá zákoutí bývalé vsi se, stejně tak jako v sousedním Březí a Podhájí, mění v divoké skládky…
Úspěšný lov vám přeje a za dobré maskování skrýše s finálkou děkuje TEAM PŘESEKA
Poslední podstatná úprava listingu : 17. 3. 2013
Keš byla uložena: 4. 4. 2012
Zdroje: Zmizelé Čehy, Vltavotýnsko; Vltavotýnsko, krajem dvou řek; Lidé od Temelína; Tvrze, hrady a zámky Českobudějovicka; Malý zábavný průvodce Týnem nad Vltavou a okolím.
Fotografie z listingu: Owner multi-cache ( pokud není uvedeno jinak ).