Šilhání patří k velmi častým očním onemocněním. Jedná se o zrakovou vadu, při níž je porušena vzájemná spolupráce očí. Laicky řečeno: každé oko se dívá jiným směrem. Závažnost šilhání se určuje pomocí velikosti úhlu odchýlení oka z přímého postavení.
Šilhání se projevuje nejen neschopností zaměřit obě oči souběžně na jeden bod, ale také přivíráním jednoho oka a náklonem hlavy na stranu.
Jedná se o velmi časté onemocnění především u dětí. Uvádí se, že šilhání postihuje rovnoměrně obě pohlaví a onemocní takto každé třicáté dítě. U dítěte se mozek adaptuje na rozdílné postavení očí a vytváří jednotný obraz, který však postrádá třetí rozměr. U dospělého člověka mozek takové adaptace schopen není a dochází k rozvoji dvojitého vidění.
Příčiny šilhání
Mezi hlavní příčiny šilhání patří dioptrické vady, poruchy pohyblivosti okohybných svalů nebo jejich inervace (tedy nervového zásobení těchto svalů), dále vrozené nemoci, (například vrozený šedý zákal, celková onemocnění mozku), úrazy oka a genetická dispozice. Je však pravdou, že u velké části dětí se příčinu šilhavosti zjistit nepodaří.
Typy šilhání
Sbíhavé (konvergentní) šilhání patří mezi nejčastější formy této oční poruchy. Jedno oko se dívá obvykle přímo a druhé se stáčí směrem dovnitř, k nosu. Tento stav je typický pro dětský věk.
Rozbíhavé (divergentní) šilhání se projevuje jako vybočení jednoho z očí směrem ke spánku. U dětí se vyskytuje zřídka a projevuje se především večer a při únavě.
Zvláštním případem šilhání je tzv. akomodativní šilhání, které se projevuje při zaostřování zraku na blízko. Typickým věkem výskytu je období po druhém roce života dítěte a je příznakem silné dalekozrakosti. Při pohledu do blízka musí dítě vyvinout nadměrné úsilí pro zaostření zraku, a oči se přehnaným způsobem stáčí směrem k nosu.