PRIMONA Multi-Cache

Parnická textilka byla založena roku 1849 svitavským občanem Augustinem Sponnerem. V roce 1867 se stal vlastníkem továrny Leopold Abeles. Ten fabriku prodal dne 4.října 1881 továrnu za 130 000 zlatých firmě HPS (Hermann Pollack s Sohne). Majiteli firmy byli bratři Leopold a Friedrich Pollackové. V roce 1895 vyrostla v areálu vodárenská věž pod vedením stavitele Františka Plesniweho, která uvězněná v zajetí bujné zeleně a s oprýskanou fasádou, zůstala přes nepřízeň osudu továrny stát na svém místě dodnes. Styl stavby připomíná věž šlechtického sídla ve stylu anglické gotiky. Věž o půdorysu 9,5 x 7,5 m dosáhla výše 17,45 m. V březnu 1907 byly vypracovány plány nástavby věže. Bylo zamýšleno zde vybudovat vysokou plechem krytou stříšku se dvěma špicemi k vrcholu, obdoubou, jako známe u pražských mosteckých věží. Levá špice měla držet písmena HPS, zatímco pravá by byla zdobena koulí. Ze zadní strany k věži přiléhal nízký přízemní domek s podkrovím a holubníkem. Využívám byl pro potřeby sousedního továrního zahradnictví.
V roce 1899 vypracoval stavitel Josef Drahoš plány na postavení nemocnice firmy HPS na Parníku. Budova nemocnice s bohatě členěnou fasádou byla projektována u hlavní silnice k Ústí nad Orlicí. Ke škodě zaměstnanců i parnických obyvatel ke stavbě nedošlo. Podobný osud měla i zamýšlená stavba jednopatrové budovy sprch pro pracovníky firmy.
Jednou z nemnoha reprezentnatiních budov našeho města bývala honosná ředitelská firmy uprostřed rozlehlého parku na Skalce. Byla postavena v roce 1910.

Vila obklopená rozlehlou okrasnou zahradou s ovocným sadem, dostala od svého neznámého projektanta tradicionální vzezření. Použitý sokl z kyklopového zdiva, vnější dřevěné okenice a folklorizujizující hrázděné štíty patřily do rezervoáru motivů tzv. Heimatsitu nebo ke směru vernakulární architektury, než aby byla projevem pozvolna se od balastu podobných prvků oprošťujícího secesního cítění. Vila sloužila jako sídlo ředitelů Pollackovy továrny a jejich rodin. A těch se v jejích zdech vystřídalo hned několik.
V roce 1893 rozhodlo vedení továrny HPS o stavbě jednopatrového domu čp. 631 a 632 podél hlavní silnice k Ústí nad Orlicí za účelem tovární restaurace. Stavbou se začalo 21.dubna 1893. Práce byla dokončena 17.listopadu následujícího roku. Novostavba v půdorysu písmene L se dělila podle využití na dvě části . V pravé vznikla Kindergarten – dětská tovární opatrovna pro děti rodičů zaměstnaných ve firmě. Levá část budovy poskytla své přízemní prostory „Tovární restauraci“, kterou tvořila kuchyně, jídelna, místnost pro kulečník, místnost pro séfa, spižírna a výčep. Za restaurací byla zřízena jídelna pro 552 zaměstnanců o rozměrech 13x22,5 a za ní tzv. „teplá kuchyně“ pro potřeby jídelny. Byly zde i lednice, sklep hostinského, vinný a pivní sklep.
V prvním poschodí budovy směrem k silnici byl umístěn byt hostinského, byty úředníků a zaměstnanců firmy a také hostinské pokoje Pollackových, majitelů továrny.
Továrna měla také vlastní hasičský sbor od roku 1887. Jeho téměř stodvacetiletá historie se uzavřela s likvidací firmy.
Vedení firmy otevřelo roku 1895 dětskou opatrovnu výhradně sloužící pro děti továrních zaměstnanců ve věku od 3 do 6 let.V roce 1919 v rámci stávající krize v textilním průmyslu byla opatrovna nucena omezit svůj provoz na polovinu, následkem toho byla opatrovna v roce 1922 zcela uzavřena, avšak již v roce 1924 o vánocích obdržely všechny děti docházející do opatrovny od firmy HPS látku na šaty. Toto dětské zařízení vlastně bylo předchůdcem pozdější mateřské školky PRIMONY, která ve stejných zařízeních sídlila ještě několik desetiletí.

V roce 1938 před připojením Rakouska k Říši, byly z Vídně do Prahy a v následujícím roce do parnické továrny přepraveny všechny obchodní písemnosti firmy HPS. Březen téhož roku přinesl výrazné změny. Podnik byl jako židovský majetek zabaven. Do roku 1942 spravovaly zbytek firmy HPS pražské banky UNION a ESKOMTNÍ. V témže roce stanul v čele závodu na Parníku člen správní rady berlínské firmy DETAG (Deutsche Textil – Aktiengesellschaft) jako nucený správce Emil Kochendorfer. Firma DETAG se totiž v roce 1943 stala majitelem parnické továrny se zpětnou platností od 1.6.1942. Bývalá firma HPS se v roce 1943 dostala do likvidace. Do Třebové přišlo nové vedení a postupně byla zaváděna zbrojní výroba na úkor textilní. Aby pro zaváděnou zbrojní výrobu byly získány potřebné prostory, byla v tkalcovně demontována většina stavů a uskladněna v sokolovnách, sálech hostinců a po stodolách v okolních obcích. Poblíž továrny za „Vilami“ byly postaveny čtyři tzv. Lágry, které se v krátké době zaplnily mladými lidmi narychlo povolanými na nucené práce. Bývalo jich zde ubytováno 400-500.

Bylo počítáno, že pod zem bude přemístěna veškerá výroba, kterou firma HAK provozovala. Vývoj situace však záměr nedovolil dokončit a tak vyrubané chodby posloužily aspoň jako protiletecké kryty. Další betonový protiletecký kryt, určený pro úředníky firmy, vznikl před hlavním vstupem do závodu.

O

Oba kryty zřejmě plně nevyhovovaly, takže při leteckém poplachu bylo osazenstvo firmy směrovánu k lesu na Jelenici.
Na tradici dětské opatrovny navazovala Mateřská škola Primony. Po osvobození byl v závodě zřízen "dětský dům", kam byly do roku 1946 přijímány děti od dvou do čtrnácti let. K dispozici byly pouhé dvě místnosti a dětem nebyla poskytována strava. V roce 1946 továrna otevřela jesle, kde bylo postaráno o děti od šesti neděl věku. Přibyly dvě nové místnosti - jedna pro kojence a druhá pro batolata do tří let.
Stavba závodní jídelny byla dokončena v roce 1954, stavba teplárny v letech 1958-1959, do které byla zavedena želeniční vlečka a vedeno vodovodní potrubí přímo z Javorky.

O

V roce 1949 začíná pro továrnu další etapa. 1.10. t.r. byl ustaven samostatný podnik PERLA n.p. A jeho ředitelem byl jmenován pan Karel Vavřín.
V roce 1952 závod vybudoval autobusovou zastávku spolu s tzv. smyčkou na otáčení autobusů i s prosklenou dřevěnou čekárnou pro zaměstnance závodu i ostatní občany.
V období „pražského jara“ v roce 1968 byl podnik přejmenován na PRIMONA, avšak v roce 1978 byla opět přičleněna k n.p. PERLA Ústí nad Orlicí a nápis na budově se opět změnil na PERLA. V roce 1989 byl opět ustaven název samostatný státní podnik PRIMONA . V souvislosti s novým názvem byl tento název vykládán jako zkratka sloganu PRIMA MORÁVKOVY NÁPADY nebo PRÝ MORÁVEK NAVRHL (podle tehdejšího ředitele Jiřího Morávka).
Dne 1.5.1999 PRIMONA zakoupila textilní firmu CES UNIWEB Letohrad, která byla tou dobou už v konkurzu. Souběh nepříznivých vlivů zapřičinil pokles aktiv společnosti a dne 6.8.2003 byl vyhlášen konkurz na majetek obchodní společnosti PRIMONA.
Je na místě připomenout, že podnik PRIMONA byl organizací výroby v rámci našeho textilního průmyslu skutečně ojedinělý. V jednom továrním komplexu zde probíhalo zpracování bavlny od přísunu suroviny přes přádelnu, sukárnu, barevnu, šlichtovnu, tkalcovnu, úpravnu až po konečnou adjustaci a expedici hotových výrobků. Vedle toho v továrně existovaly i pomocné provozy, jako klempírna, truhlárna, zámečnická dílna se soustružírnou, elektrodílna, bednárna, malířská a natěračská dílna, sklenářská a knihařská dílna. Továrna měla také vlastní lékařské zařízení včetně rehabilitačního.

Z areálu firmy jako první zmizela tkalcovna, po demolici zde v roce 2002 vznil supermarket LIDL. 20.2.2005 byl zastaven provoz kolem teplárny a odpálen komín. Zanedlouho byla odstraněna i železniční vlečka. Po demolici teplárny zde vzniklo TESCO s přilehlými obchody A CENTRUM. V roce 2009 byla zahájena demolice budovy CENROTEXu a na jeho místě bylo postaveno další obchodní centrum – tentokrát KAUFLAND.