Studna Marin Mystery Cache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Krabička je klasická malá zaklapávačka. Prosím buďtě nenápadní a opatrní při odlovu. Na výchozích souřadnicích získáte další informace pomocí jistého zařízení viz. atributy. Pokud by měl někdo zájem si studnu prohlédnout blíže kontaktujte mě přez profil. Lovu zdar! Protože se asi většina kačerů zalekla oného zařízení tak dávám možnost i pro ostatní: A=počet obrázků na stranách infotabule mínus 1 B=počet očíslovaných obrázků na infotabuli krát 3 N= 49 40 236-A E= 016 39 065+B
Osada Mařín
Osada Mařín (dříve Mariendorf, Mariánov) vznikla v roce 1790 parcelací vrchnostenského dvora Lichtenštejnů v Zadním Arnoštově. Podmínkou rozprodeje pozemků bylo zajištění zdroje pitné vody. Proto se toho roku začala kopat obecní studna, dokončená roku 1793, kdy nabyli svých pozemků i první osadníci.
Studna
Hloubka studny byla tehdy přibližně 30 metrů a pro častý nedostatek vody byla roku 1824 dále prohlubována na současných asi 74 metrů. Do hloubky 30 metrů je studna vyzděna lomovým kamenem, její hlubší část je ražena ve skále. Pouze v cca 47 až 49 metrech je skála přerušena pásem jílového podloží s kamennou vyzdívkou. Drobné stopy pravidelného opracování stěn se v nejspodnější části mění na hrubé výlomy větších bloků, snad odstřelem. 4,5 metru nade dnem je výklenek 1 metr krát 1 metr, hloubky půl metru.
Datování vzniku rumpálu
Datování současného rumpálu zůstává nejasné. Podle kroniky Mařína sepsané Aloisem Richterem, který se ale narodil až ve 20. letech 20. století, postavil tento rumpál roku 1887 Florian Hamma z Mařína č. 17. Do té doby tu měl být: „jednoduchý rumpál, na kterém byl namotán řetěz. Na konci řetězu si uvázali své vědro a klikou ho spouštěli a vytahovali.“ Používání popisovaného zařízení na již 63 let prohloubené studně zní zcela neuvěřitelně. Prosté namotávání řetězu na osu je těžko představitelné i pro prvotní hloubku 30 metrů. Pravděpodobněji se řetěz přes osu pouze posouval, zachycován železnými trny natlučenými v bubnu, kde jeden konec řetězu stoupal a druhý klesal. Ani ostatní údaje ze zmíněné kroniky nepůsobí důvěryhodně. Že se v soupisech obyvatel Mařína v jmenovaném období příjmení Hamma neobjevilo, lze přisoudit poměrně nízkému počtu archivních dokumentů týkajících se Mařína. Ale letopočet 1887 lze rovnou označit za chybný, protože při opravě byly nalezeny uvnitř lanového bubnu datační nápisy 2. juni 1882 a jméno Soh?bi? Filipp. Jelikož je pod tímto bubnem v hřídeli množství otvorů uspořádaných do dvou řad, lze uvažovat o jiné, starší konstrukci bubnu a dataci 1882 vztáhnout pouze na jeho výměnu s tím, že ostatní části mohou být z doby prohloubení studny, snad i jejího vzniku.
Další vývoj
Studna byla původně neopláštěná se šestibokou střechou a rumpál se poháněl dvěma klikami umístěnými na protilehlých koncích spodní hřídele. Asi po ulomení jedné z nich, byl rumpál doplněn dalším setrvačníkem – loukoťovým kolem, které mělo nahradit sílu jedné osoby. Se zabedněním přístřešku pak souvisí přístavba krytého obslužného prostoru. Rumpál dosloužil v roce 1943, možná v souvislosti s ulomením zbylé kliky nebo s nařízením z roku 1942 o uzavření obecních studní. Nahradilo ho korečkové čerpací zařízení poháněné klikou, stojící na betonové desce v novém, prostornějším přístřešku. Po válce pohon obstarával elektromotor, ale již roku 1948 se řetěz zařízení přetrhl a zřítil do studny. V poslední fázi byla voda čerpána vícestupňovým čerpadlem do nádrže u nejvýše položeného domu a odtud rozvedena po osadě. Odstavený rumpál chátral vedle studny až do roku 1975, kdy inicioval a provedl jeho opravu pan Bohumil Doubek z Jevíčka. Rumpál osadil do jím zhotoveného přístřešku ze starších tesaných trámů na nízký věnec evokující roubení. V této podobě stál až do roku 2008 před budovou Edenu .
Obnova
Současná obnova se snažila nalézt podobu stavby z doby po 1. světové válce, doplněnou přisvětlovacím oknem. Projekt: Ing. Veronika Hunková a Ing. Karel Janák, CSc., přepracovaný tesařem Davidem Stejskalem Oprava rumpálu: David Stejskal a Albert Šlouf roku 2008 Tesařské konstrukce: David Stejskal v letech 2010–11
Kterak vyzdívati hluboké studny
Odborná literatura popisuje dva způsoby. První, kdy se stěny při hloubení postupně zajišťují výdřevou, která se po dosažení požadované hloubky od spodu po částech rozebírá a ihned nahrazuje obezdívkou. Nebo druhý způsob, kdy se zdivo do vykopávané studně spouští. Nejprve se vyhloubily 3–4 metry bez zajištění. Na fošnový věnec, opatřený na vnějším obvodu pásem železného ostří, které mělo odkrajovat případné zbytky půdy, se vystavěla první část obezdívky, sahající až nad terén a doporučovalo se postupně přistavovanou část z vnější strany hladce omítat, aby stěny do studny lépe klouzaly. Při podkopávání se klesající vyzdívka někdy horizontálně roztrhla a vrchnější část zůstala viset. V takovém případě prostor mezi oběma částmi jednoduše vyzdili a pokračovali ve spouštění. Roztržení vyzdívky se snažili bránit různými svislými táhly. Spouštěné zdivo se ale asi vždy zdilo na maltu, která v této studně není patrná. Jistě to byla náročná stavba a říká se, že náklady na hloubení studny přesáhly výnos z prodeje pozemků.
Additional Hints
(Decrypt)
zntarg