Sluch je jedním z lidských smyslů. Dokážeme ho vnímat díky uším. Ucho je součást lidského těla, díky které dokážeme slyšet a vnímat různé zvuky už od 20. týdne prenatálního vývoje. Většinou uším nevěnujeme větší pozornost. Vnímáme je velice intenzivně například ve chvíli, kdy nám do nich při koupání nateče voda nebo slyšíme něco, co našemu sluchu vůbec není příjemné. To se u každého člověka trošku liší. Většina uší ale nesnáší zvuk zubní vrtačky nebo skřípání nože na porcelánovém talíři. A škrábání nehtem po plechu, také není zrovna příjemný poslech. Jsou naopak zvuky, které lidskému uchu lahodí. Může to být praskání ohně, kapky deště, zurčící potůček nebo třeba děstký smích.
A teď pár zajímavých informací. Zvuk prochází zvukovodem. Naráží do bubínku, ten se rozechvěje a vibrace přenáší přes kladívko, kovadlinku a třmínek do hlemýždě. Tam na vibrace reagují smyslové buňky, které informace o zachyceném zvuku vedou pomocí sluchového nervu k dalšímu zpracování do mozku. Člověk dokáže slyšet frekvence přibližně v rozmezí 20 až 20 000 Hz. Někteří mladí lidé dokážou slyšet frekvence mírně nad 20 kHz, naopak s přibývajícím věkem se horní hranice snižuje. Běžný lidský hlas má frekvenci zhruba od 200 do 800 Hz. Také schopnost rozeznávat zabarvení zvuků, tedy jednotlivé tóny, se u lidí různí. Tato schopnost se označuje jako hudební sluch. Odhaduje se, že asi jeden člověk z 10 000 má absolutní sluch, takže dokáže rozlišit i nepatrné rozdíly v tónech. Díky tomu, že člověk má uši po stranách hlavy, umožňuje sluch orientaci v prostoru, nicméně podstatně hůře než zrak. Zejména původ hlubokých nebo táhlých tónů se pomocí sluchu obtížně lokalizuje. Omezená schopnost sluchu se nazývá nedoslýchavost, úplná ztráta sluchu je hluchota. Poškození sluchu může být vrozené nebo získané v důsledku nemoci, operace, působení nadměrného hluku atd. K poškození sluchu zpravidla dochází, pokud hlasitost překročí 140 decibelů, nicméně pokud se člověk trvale pohybuje v prostředí s hlasitostí pouze 85 decibelů, může si rovněž sluch poškodit. Někteří živočichové mají výrazně lepší sluch než člověk, a to jak z hlediska citlivosti, tak i pokud jde o frekvence, které ucho vnímá. Například pes dokáže vnímat zvuky od 30 Hz do 45 000 Hz, kočka od 15 Hz do 50 000 Hz, netopýr až 100 000 Hz. Právě netopýři, ale i jiní živočichové, využívají sluch také k orientaci v prostoru ve tmě, kdy vysílají zvukové signály a podle jejich odrazu určí polohu a velikost překážky. Tento postup se nazývá echolokace, a kromě netopýrů jej používají také můry, kytovci nebo někteří ptáci.
A teď jen získat souřadnice. Jak na to? Stačí dobře poslouchat a ke zvukům správně přiřadit co je vydává. Aby to opravdu nebylo tak těžké, použijte naše nápovědy.
0-chůze po schodech, blesk,motor,veverka louská oříšky, gorila nížinná
1- praskání větviček při chůzi, medvěd hnědý
2- jelen lesní, cvrčilka říční, ping – pong
3- rys ostrovid, pendlovky
4- sob polární, šimpanz bonobo
5- zubr evropský, turbína
6- vrzání dveří, koala medvídkovitý
7- oheň, tetřev hlušec
8- cvrček domácí, startér, hrom
9- Skokan zelený, cikáda trnková
N 49°AB.CDE E 017° FG.HIJ
