Poldu 4 vydala v roce 2002 vývojářská společnost Zima Software. Jedná se o čtvrtý z pěti vydaných. Oproti předchozím dílům autoři přešli z 2D grafiky na částečnou 3D. Kvalita dabingu zůstala pořád stejně vynikající, hlavní roli Pankráce si střihnul Luděk Sobota. Jako další propůjčili svůj hlas například O.Kaiser, J.Lábus či P.Nárožný. Příběh oproti předchozím hrám přidal na vážnosti, ale nemusíte se bát, že vtipné situace zmizely. A ovládání... pouze levé tlačítko myšky.
Ministr na psychiku varuje:
aneb co si 5x přečíst, než vyrazíte do terénu:
Zdá se vám listing dlouhý? V terénu to bude ještě horší!
Znáte princip této PC hry? To samé vás čeká v terénu - chození z místa na místo, klidně několikrát, na jedno se podíváte asi 10x! Natom je prostě hra založená, kdyby se šlo po určené trase, už by se to mohlo jmenovat průvodce Klokočskými skalami.
Znáte příběh PC hry? Hra ho s mírnými úpravami kopíruje. Ale ochudíte se o zážitek, pokuď si to předtím zahrajete na PC. Z textů by mělo být logické kam jít. Případně - chodit, je ošetřeno vše se vším a vždy se něco dozvíte - dost často i to co víte a budete ho chtít uškrtit.
Hra je vytvořena pro fandy těchto her, vytrvalé jedince a pro ty, kteří si rádi hrají.
Hra není vytvořena pro honibody, kteří mají v plánu ten den dalších 50 keší.
Pořád vás to neodradilo?
Tak směle do toho, aneb z jednoho logu: "Můžete si vyzkoušet v reále, jak musí být ti ubozí virtuálni hrdinové uběhaní."
Autor nezaručuje, že dudete skákat blahem.
Stačí mi klidně pár nálezů za rok, ale od těch, kteří si to opravdu užijí. Ne od těch, kteří mě budou 3/4 hry proklínat, že to je dlouhé a pořád se chodí dokola. Hra je taková jaká je, ten bod z ní mít nemusíte, všude jich je plno 100x jednodušších! To radši běžte na jinou krabičku, která vám udělá víc radosti.
Ministr na psychiku varuje:
aneb co si 5x přečíst, než vyrazíte do terénu:
Důležitá upozornění a rady:
Žádná zóna není skrytá, při vstupu do každé zóny je nastaveno zvukové upozornění a hra se po každé zóně sama uloží.
Budete se nacházet v PR Klokočské skály. Platí tu zákaz opouštění cest. Vy to ale nebudete muset porušovat, neboť zóny jsou umístěny na cestách a většinu času strávíte na značené turistické. Pokuď vás to táhne z cesty někam do rokle nebo kopce, popojděte dále po cestě... A pro samotnou kešku také není třeba opouštět blízkost cesty, proto prosím o důkladné zamaskování!!
Místo navigování kompasem (který naviguje na roh zóny) použijte pohled do mapy. Kompas může ukazovat 20 metrů a stojíte metr před zónou. Kdo nemá možnost pohledu do mapy, popojděte o nějaký ten metr dál po cestě.
Kastelánka na Rotštejně o bláznech obíhajících Rotštejn ví, ale neporadí :P
Obtížnost terénu je zvolena pouze kvůli pár úsekům na značené turistické žluté.
A teď už k našemu příběhu:
Pankráce požádá o pomoc vědec profesor Santusov, se kterým se Pankrác seznámil v třetím díle. Ten se obává zneužití svého největšího vynálezu a Vy si v kůži Pankráce projdete jednu lokaci...
 |
Ano? Kdo? ... Aha. Vzpomínám si... Cože? Vy jste se zbláznil, nebo co... No, no, tak dobře, ale radost z vás teda vopravdu nemám... Ano, přiletím nejbližším letadlem. Nashle. |
Dobrý den, profesore.
Tak povídejte, v telefonu jste byl tajemnej jak hrad v Karpatech.
Ech. Pankráci, jak si jistě vzpomínáte, seznámili jsme se v tajném vědeckém zařízení Čurila Plenkovič na Sibiři. Jaký jsem tehdy na vás udělal dojem?
No, schopnej, leč poněkud hladovej.
Pankráci, proč lžete? Měl jste mě za hladového primitiva, kterého uplatíte pečenou veverkou.
Ale no vždyť...
Ale nic si z toho nedělejte, zdání klame a navíc, já bych tenkrát pro kus žvance opravdu udělal cokoliv, víte, hlad je hlad. A hlad je i příčina toho, proč jsem vás zavolal.
Tomu nerozumím...
Když mám hlad a nemám nic k jídlu, tak vynalézám. A ti rošťáci to o mně moc dobře věděli. Obávám se, Pankráci, že jsem se podílel na vzniku velmi, velmi nebezpečného vynálezu.
A vo co šlo?
Pomáhal jsem vyvíjet přístroj, který ovlivňuje nervové dráhy, tedy konkrétně využívá divergendní lingvistivké teorie.
Trochu jednodušejc by to nešlo?
Pardon. Prostě, člověk má ve svém mozku místo, které mu pomáhá učit se řeči. Jak jsem zjistil, nic není předem dáno. Když tedy vezmete dítě Hotentota a dáte ho německým rodičům, pak bude mluvit perfektně německy. Už to chápete?
Ani ne, teď jste mi to úplně normálně zamotal tím Hoténtótem.
Zkrátka, Pankráci, přístroj, na kterém jsem pracoval, zablokoval všechny jazykové nervové dráhy kromě jediné. Uhádnete jistě které.
Tak moment. Dělal jste to pro Rusy... Aha, rozumím, ponechává schopnost učit se a rozumět ruštině.
Bravo, zřejmě jste použil klasickou latinskou zásadu cui bone, že?
Jasně, nic jinýho, než latinský zásady ani nepoužívám. Ale teď mi ještě řekněte, proč je to tak nebezpečný.
Nevím, jak sledujete situaci v Rusku, ale tam se příliš věcí nezměnilo. A tohle je dokonalá zbraň. Cílová skupina bude mluvit a rozumět jen ruštině. Pro připraveného vůdce je to dokonalá výchozí pozice k ovládnutí celého světa.
Nepřeháníte, profesore?
Možná, taky jsem si tuhle otázku kladl. A proto jsem vás zavolal, můžeme totiž společně zjistit odpověď.
Fajn, ale jak?
Pamatujete si, jak jsem sestavil časový dilatátor na lov veverek? Vymyslet kešku času byla hračka.
Kešku času, vy si děláte legraci!
Ani v nejmenším. Dokonce jsem postavil dvě verze. Znáte nás Rusy, raději všechno dvakrát, aby bylo kde brát náhradní díly... Jistota je jistota.
Jednu kešku bych viděl.
Správně, ta už prošla testy a použijeme ji pro naši akci. Tu druhou jsem rozebral a uklidil támhle dozadu. Použijeme ji jedině v případě, že by ta první selhala.
To je úžasný. Ale pořád nerozumím tomu, co chcete po mě.
Ale copak to není jasné? Odletíte do blízké budoucnosti, což je asi tak deset let, a zjistíte, jak to tam vypadá. Jestli to bude v pořádku, necháme to být. Jestli svět ovládnou Rusové, budeme s tím muset něco udělat, to bych si nemohl vzít na svědomí. V nejhorším případě změníme minulost a tím i budoucnost a vše uvedeme do přijatelného stavu.
To jde jen tak?
A proč ne, čas je přímka. Pokud na ní něco změníte, změní se všechno, co následuje.
Takže když zabiju svýho otce?
Nikdy se nenarodíte a budoucnost bude jiná. Tedy alespoň ta kolem vás. Globálně se to podle mně neprojeví, jedinec není tak významný. Prostě zmizíte. Ve své minulosti musí být člověk ale přesto velmi, velmi opatrný.
Něco jsem o tom slyšel... Hrozí přece jenom efekt motýlího křídla, co...?
Správně, Pankráci, i když teorie chaosu jako vždycky trochu přehání. Podle mých výpočtů je opravdu nebezpečné, jen když někoho v minulosti zabijete, myslím tím samozřejmě nějakou významnou osobnost... Ale nebojte se, Pankráci. V budoucnosti si nemusíte dávat pozor, tam pro sebe nic zkazit nemůžete.
To jste mě uklidnil. Dobře, udělám to pro vás, no i pro sebe, ruština mi nikdy nešla. Ještě jeden dotaz.
Já vás už trochu znám profesore, vy jste si tu kešku času ještě nezkusil?
Hm, upřímě, ne, bojím se, že jestli by se vyplnily mé obavy, nemohl bych v celoruské budoucnosti ani vystrčit nos... Všechny testy jsem provedl jen teoreticky, pomocí výpočtů.
Tak to jste mě opravdu uklidnil. A cestování časem vás vůbec neláká?
Ale jistě, že ano, mám i svoje oblíbené období, jako každý člověk.
Tak mi řekněte, které to je.
Hm... Já vám radši něco ukážu... Víte, co to je?
Kamenná sekera...
Správně, přesněji řečeno, sekeromlat kultury Dlavur, pohřben se svým náčelníkem zhruba v roce 30000 před naším letopočtem. Nádherná práce. Sám jsem si ho před týdnem vykopal. No, to by stačilo. Pankráci, málem bych zapomněl, tady je návratový ovladač.
Jak to funguje?
Vlezete si do té kabiny a já vás odešlu do roku 2011. Když se budete chtít vrátit, zmáčknete modré tlačítko na návratovém ovladači. Objevíte se v okruhu maximálně 100 metrů od stroje, vteřinu po tom, co jste odstartoval.
Dobře, jdeme nato.
Hodně štěstí a zlomte vaz.
Tak to byla jízda. Jen doufám, že se Santusov nespletl a tohle je opravdu Paříž za deset let. I když... jestli měl pravdu, tak není moc o co stát. Takže zjistím, proč je tu takovej nepořádek, trochu se porozhlídnu a pak rychle zpátky, tohle místo mi nahání husí kůži. Hele, televize... Tak povídejte, jsem celej netrpělivej.
 |
A je to tady, chvíle, na kterou jsme se všichni těšili. Na tribuně se objevuje ministr obrany, soudruh Alexej Grušavoj. Jak možná slyšíte, vojáci pod tribunou zdraví oslavence mohutným hurá. A je to nádhera. Nad hlavou nám právě proletěly zbrusu nové stihačky Mig-41. Ministr kyne nastoupeným jednotkám a moskevští pionýři mu předávají nádhernou kytici. Za několik okamžiků uslyšíme sovětskou hymnu... |
A sakra, tak to by myslím stačilo. Santusov měl zase jednou pravdu. Jak říkávala moje babička - bič a pryč. Tak a televize definitivně dohrála.
Tak, co jsem potřeboval, to jsem zjistil a teď honem zpátky. Tak jedem.
Ještě jednou... Tak dělej, ty kráme.
A je to v háji. Kdybych tomu aspoň rozuměl, takhle jsem pěkně v průšvihu. Na tyhle elektronický hejblata se neumím ani podívat. Zatracenej verk a zatracenej Santusov. Santusov! To je nápad. Jestli to uměl udělat, tak to určitě umí i opravit. Musím ho najít, jinak se odsuď nedostanu, snad je ještě naživu.
Dobrý den, profesore.
Pankráci, jste to skutečně vy? No ukažte se. Já jsem už ani nedoufal, myslel jsem, že už jste dávno mrtvý.
Jak vidíte, jsem v pořádku. Podařilo se mi nechat se zaměstnat v úřadu pro patenty a vynálezy, takže mám k vám volný přístup a dokonce si vás můžu i vypůjčit.
Tak to je výborné.
Ani bych neřekl. Porouchal se mi návratový ovladač.
Hm, tak to je mrzuté. Ukažte.
Á, tak ten je definitivně v pánu. S tím už ani já nic neudělám.
Takže je to v pytli!
Vy jste mě snad Pankráci vůbec neposlouchal. To o té přímce a tak. Proč myslíte, že sedím ve vězení?
Protože jste nepřítel státu.
Samozřejmě, ale hlavně proto, že jsem byl zatčen speciálním komandem KGB, které bylo varováno kýmsi z budoucnosti, aby mě hlídali. Měl jste velké štěstí, že jste se za mnou do divadla vůbec dostal. Agenti prostě zaspali a já jsem vás mohl poslat sem. Čekali dva měsíce na váš návrat a pak si pro mě přišli.
Takže kdybych se vrátil, tak by tam vpadli už tenkrát.
Přesně tak. Vy jste jediná naděje, kterou tenhle svět má.
Hm, to se jednomu začnou klepat kolena.
Humor vás neopouští a to je dobře. Vrátíme se na půdu divadla a opravíme tam druhou kešku času. Diktátor Makarov zabavil pochopitelně jen moji funkční kešku času. Ale druhou, kterou jsem měl rozestavěnou, ta tam zůstala. Namluvil jsem mu, že to je velký gril.
A oni vám to uvěřili?
Když je něco rozloženého, nepoznáte, jestli je to flašinet, nebo ovladač řízených střel. Nerozuměli tomu, a tak to nechali být.
A vy ho dokážete opravit?
Snad ano. Každopádně se alespoň mohu pokusit a potom uvidíme.
Dobře, ale teď už rychle pryč.
Tak a jsme tady.
Je to dobré, všechno zůstalo tak jak bylo. V tom případě si myslím, že ho dokážu opravit.
Dobře, a až ho opravíte, kam mě pošlete? Zpátky do roku 2001?
Tam rozhodně ně, to by stačilo vrátit vám ovladač. Kdepak, vy se musíte vrátit hlouběji a zabránit mi, abych spolupracoval na vývoji toho ďábelského přístroje. V květnu roku 1996 jsem tady byl na jedné vědecké konferenci.
Odchytím vás na té konferenci a vysvětlím vám, co nemáte dělat. Jen abyste mi to věřil.
Ale to nebude problém. Jen mi řekněte, že je dobré, že jsem si nevzal Světlanu. Stala se z ní komunistická panička a udavačka.
To je nějaká temná kapitola vašeho života?
Ano, Světlana byla moje univerzitní láska. Pak si vzala ale jednoho komunistického funkcionáře a spolu se zabili v roce 1995 v autě. Kolega, se kterým jsem jel na konferenci, mi řekl, že úplně náhodou zjistil, že právě ona mě nechala přeložit na Sibiř a způsobila, že jsem skončil jako troska žebrající o trochu jídla. Kromě něj a mě to nikdo netuší, takže by to pro mě měl být přesvědčivý důkaz.
To je moc smutná příhoda...
Konečně je to v pořádku. Teď si vyprázdněte kapsy a vlezte dovnitř.
Kapsy?
Samozřejmě. Spočítal jsem, že hmotnost předmětů může velmi negativně ovlivnit přenos.
Vážně? A co jste ještě spočítal?
Jinak už nic zajímavého. I když, obzvláště daleké cesty časem, to je zajímavé téma.
Daleké cesty? Co to je?
Představte si, že pokud se přesunete časem o více než pět set let, může být přesun i o několik let odchýlen. Odchylka je samozřejmě tím větší...
čím dále se přesouváme, řekl bych. Je to tak?
Brilantní dedukce. Pankráci. Mě to trvalo sedm let.
Já už vás i ty vaše dedukce dobře znám. Profesore, vy si ze mě děláte pokusného králíka.
Ale kdepak. Vždyť se přesunete o necelých dvacet let. Znovu vám říkám, týká se to jen dalekých cest. To máte stejné, jako byste počítal přitažlivost síly mezi planetami i atomy podle stejnýho vzorce.
Fyziku pro střední školu teď vynecháme.
Dobrý nápad. Chtěl jsem Vám také říct, že bysme si měli pospíšit. Když jsem si šel ven zakouřit, zdálo se mi, že se někdo skrýval ve tmě.
Tak to je výborný. Máte pro mě ještě nějaký překvapení profesore? Já bych řekl, že za tu chvíli jich bylo až dost.
Ne to je myslím všechno. A teď rychle dovnitř.
To jsou agenti KGB. Pankráci, rychle pryč...
Hru stahujte:
Hra byla tvořena v programu
URWIGO
Testováno na HTC Wildfire.
V emuláoru projité všechny možnosti, ale kdyby jste narazili na nějakou chybu, dejte prosím vědět.
V době tvorby wheriga jsem měl za sebou teprve jednu hru, a v urwigu jsem se učil tvořit za pochodu, kolikrát jsem to celý smazal a začal znova... tak doufám že se bude líbit :)
Verze 1.2 - 12.4.2012 - ošetřeno jedno tlačítko zpět, které při ukliknutí způsobovalo nemožnost dohrání + drobné úpravy
Verze 1.3 - 13.5.2012 - odstraněn pravděpodobný problém s oregonem 300 - při lítání signálu, nedoklikání aktuální zóny a spadnutí do jiné docházelo k pádu - ošetřeny nejvíc náchylné zóny
Verze 1.4 - 5.6.2012 - odstraněna možnost při kolísání signálu spadnout do slepého místa + po dohrání se odemykací kód přesune do inventáře
A malý bonus za závěr:
Když už jsme u toho cestování časem...
To, že se na hradě Rotštejn točila scéna do pohádky S čerty nejsou žerty (jak Petr s Jankem unáší do pekla Dorotu Máchalovou), ví určitě každý, ale to, že se tu točila i scéna do Terminátora (jak Skynet poslal terminátora do minulosti ví určitě málokdo!!!). Pokuď při kochání se skalními útvary na toto místo nenarazíte, po dohrání hry se vám ukáže ještě jedna bonusová zóna, která vás dovede k onu místu...
...a teď hurá do terénu!