Cesta k jadru / Journey to the core Mystery Cache

Zeměkoule - všichni po ní chodíme, ale známe ji?

Co bychom měli o té naší Zemičce všichni vědět

• Je to třetí planeta sluneční soustavy.
  
  

• Její tvar je téměř kulový (tento názor jako první vyslovil Galileo Galilei, ale otázku tvaru Země řešili již řečtí filozofové, konkrétně Aristoteles), na pólech trochu zploštělý. Tomuto tělesu říkáme geoid.

• Země se otáčí kolem vlastní osy a obíhá kolem Slunce. Jedno otočení kolem její osy trvá zeměkouli 23 hodin a 56 minut (někomu možná došlo, že je to asi jeden den) a Slunce oběhne jednou za 365,25 dne (ano ano, tj asi jeden rok).

• Za to, že se ze Zemičky neskutálíme, můžeme poděkovat gravitační síle. Při pohybu tělesa kolem Země působí na těleso gravitační síla směrem do středu Země, jejíž velikost závisí na hmotnosti tělesa a vzdálenosti od středu Země.

Z čeho je tedy zeměkoule složená

• Země se dělí na tři základní části a těmi jsou jádro, plášť a kůra.

Zemská kůra

• Dělí se na pevnou (kontinentální) a oceánskou. Ty se liší v hustotě a složení.
• Zemský povrch se skládá z litosférických desek, jež jsou neustále v pohybu.
• Země je obklopena tzv. atmosférou. Ta nám zaručuje, že se neudusíme. Je to totiž plynný obal země složený z kyslíku a dusíku a řady dalších plynů.
• Mezi nejběžnější prvky na zemi všeobecně patří železo, kyslík, křemík a hořčík.

Zemský plášť

• Tvoří 84% objemu a 69% hmoty Země.
• Může být rozdělen na svrchní a spodní plášť a přechodovou zónu, která se (nečekaně) nachází mezi nimi.

A konečně část, která je pro účely keše nejzajímavější - jádro

• Zemské jádro představuje 16% objemu a 31% hmoty Země.
• Jeho utváření je spojeno s diferenciačními pochody uvnitř Země, kdy většina železa a niklu protoplanety začala vlivem gravitace migrovat do centra.
• Teplota uvnitř jádra je 4300 - 6000 °C
• I jádro můžeme dále dělit, a to na vnější a vnitřní. Rozhraní mezi vnějším jádrem a pláštěm bylo zjištěno v hloubce 2900 km; rozhraní mezi vnějším a vnitřním jádrem je udáváno v rozmezí 5100 až 5300 km.

A PRÁVĚ TOTO JÁDRO MÁTE ZA ÚKOL NAJÍT.
Ti bystřejší z vás si možná právě teď uvědomují, že to bude cesta dlouhá a strastiplná, ale jedno vám můžeme slíbit - čím více se budete blížit, tím větší vám bude teplo ; )

Teď už samotná cesta k jádru

Když jsme my, Cupitálci, podnikli první cestu do středu země, nedokončili jsme ji. Ptáte se proč? Protože jsme byli nedostatečně připravení. Neudělejte stejnou chybu i vy! Cesta je to dlouhá, plná nástrah, podivných věcí a možná i strašidel :o)
Bylo to takhle... Jednoho zamračeného dne jsme se rozhodli, že nás svět na povrchu nebaví a proto podnikneme něco speciálního, něco plného adrenalinu, poznání a překonání sebe sama. Ano, vydali jsme se na cestu za jádrem Země. Když jsme stanuli před průrvou do země, pomyslel jsem si, že to bude brnkačka. Velký otvor, málo vody, ticho, prostě idylka každého speleologa. Náš dvoučlenný tým vstoupil pod povrch a rozsvítil si jediné světlo, které měl. Putovali jsme dlouho, teplota se zvyšovala, otvor zmenšoval a únava byla větší a větší. Najednou rána, která byla následovaná absolutní tmou a tichem. Křičím na Kamču: ,,Co se stalo?!?“. Ona rychle odpověděla: ,,Rozflákala jsem baterku, sakra!“. Ani jeden z nás se nebojí tmy, ale tohle bylo šílené! Najednou se mi začal zrychlovat dech a popadal mě amok. Co teď? Co budeme dělat? Zemřeme tady v zapomnění? Po pár sáhnutích do prázdna jsem nahmatal svou rozechvělou sparing partnerku a začal jednat. Na pátrání po zemském jádru v tu chvíli ani jeden z nás neměl pomyšlení, takže otočka (v tom malém prostoru to byl velký problém) a po kolenou za povrchem. Když najednou začala stoupat voda, pomyslel jsem si, co se to tady děje?!? Na povrchu musela zuřit obrovská bouřka, která vehnala vodu i pod zem. ,,To snad není možné! My se tady utopíme!!!“ řvala Kamča z plných plic. Při plazení jsem se jí snažil uklidnit a popohnat. Kupodivu se mi to docela dařilo. Byla to hrůza! Když už jsme měli vodu až po krk, uviděli jsme světlo světa. To byl nádherný pocit, když nás Země vyplivla na povrch. Byli jsme šťastní, a to i přes obrovský neúspěch, vždyť jsme přežili!

Díky tomuto hrůznému zážitku vám radíme, abyste cestu za jádrem nikdy nepodcenili. Určitě si s sebou vezměte dva zdroje světla, ať nedopadnete jako my. Rozhodně do podzemí nelezte za předpokladu, že hrozí přívalové bouřky. A jelikož při takovémto dobrodružství hrozí i smrt, informujte někoho na povrchu, kam se chystáte, ať vás má kdo pohřbít. V záloze je dobré mít i gumáky, určitě víte, jak je nepříjemné mít mokro v botách. A POZOR, cestu k jádru a ani od něj si v žádném případě nezkracujte!!!

A na závěr něco k zamyšlení:
„Teď, když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné – naučit se žít na zemi jako lidé.“ George Bernard Shaw

LOVU ZDAR