V období První Československé republiky tvořilo letectvo elitní složku armády, která byla budována s velkým úsilím na obranu mladého demokratického státu. Přestože byla naše armáda koncem 30. let velmi dobře připravena na případný útok nepřátel (především nacistického Německa), nebyla ze strany tehdejších spojenců (Francie, Velká Británie) příliš velká ochota „zabřednout“ do války kvůli vzdálené zemi, jejíž problémy nikdo nezná. (viz. vyjádření tehdejšího ministerského předsedy VB Neville Chamberlaina). Snad proto a nebo možná proto, že ani jeden ze „spojenců“ nebyl zdaleka připraven na válku, přijali ochotně požadavky na odstoupení pohraničních oblastí ČSR, kde žila německá menšina, ve snaze uspokojit Adolfa Hitlera, který (ostatně jako vždy) tvrdil, že žádné další požadavky nemá. Tato naivita se jim ostatně vymstila, když byli tímto „uspokojeným“ lhářem sami napadeni.
Jak později velmi trefně poznamenal Sir Winston Churchill: „Měli jsme na výběr jestli hanbu nebo válku. Zvolili jsme hanbu a máme válku.“
A tak se stalo, že po „Mnichovském diktátu“ (30. září 1938) byla obranná strategie osamocené ČSR v troskách. Bez pohraničních pevností by bylo téměř nemožné bránit centrální části republiky. A tak netrvalo dlouho a 15. března 1939 byly obsazeny i zbytky Čech a Moravy německou armádou a Slovensko vyhlásilo samostatnost. Totálním rozbitím ČSR fakticky přestala existovat i Čs. armáda. Tato skutečnost však nezničila odhodlání a odvahu našich občanů. V jarních a letních měsících roku 1939 jich spousty ilegálně přešli hranice a různými cestami se dostali do Francie, kde se začaly organizovat první jednotky. Mezi emigranty byli samozřejmě i letci, jejichž bojové vystoupení ve Francii bylo velmi úspěšné, ale porážce vcelku nepřipravené a demoralizované francouzské armády zabránit nemohli. Pro zajímavost ve Francii se zúčastnilo bojů 135 letců, což bylo 12 % celkového stavu francouzského letectva. Ale o tom snad u jiné kešky.
Z poražené Francie se podařilo do Velké Británie v létě roku 1940 evakuovat 932 čs. letců (vč. pozemního personálu). Do konce roku 1940 stoupl jejich počet na 1287 mužů. Britové si naštěstí včas uvědomili, že chtějí-li porazit Luftwaffe, musí přijmout do řad Royal Air Force (RAF) zkušené piloty z jiných zemí, kteří jim nabízejí své služby (především Poláky, Čechoslováky, Francouze a Belgičany).
310. československá stíhací peruť RAF
První perutí, kterou se podařilo zformovat již 10. července 1940 na základně Duxford byla 310. čs. stíhací peruť. Jejím prvním velitelem byl S/Ldr. Alexander Hess, DFC a za britskou stranu S/Ldr. George D.M. Blackwood. Dublování velitelských hodností bylo v počátcích praktické zvláště kvůli osvojení britských předpisů a zvyklostí. A rovněž kvůli počáteční jazykové bariéře. Peruť byla vyzbrojena stíhacími letouny typu Hawker Hurricane Mk.I. Seznámení s novou technikou probíhalo velice svižně a tak již 17. srpna 1940 byla peruť prohlášena za bojeschopnou. Právě včas, aby mohla zasáhnout do nejprudších bojů bitvy o Británii. Po vítězném skončení bitvy o Británii začalo RAF přenášet bojovou činnost nad okupovanou Evropu, čehož se 310. peruť samozřejmě účastnila. Později byla přezbrojena z Hurricanů Mk. I a II na kvalitnější stroje Supermarine Spitfire Mk.V a před invazí do Normandie na moderní Spitfire Mk.IX. Bojovou činnost zakončila s úctyhodným skóre 55 sestřelů jistých, 20 pravděpodobných a 33 poškozených strojů nepřítele, plus 4 střely V-1.
Hawker Hurricane Mk.I
312. československá stíhací peruť RAF
Druhou stíhací a v pořadí třetí čs. perutí (druhou byla 311. bombardovací peruť) se stala 29. srpna 1940 rovněž na základně Duxford 312. čs. stíhací peruť. Jejím prvním velitelem byl S/Ldr. Ján Ambruš a za britskou stranu S/Ldr. Frank H. Tyson . A vyzbrojena byla rovněž letouny Hurricane Mk.I. Její zakládající personál tvořila tehdejší elita čs. letectva. Jednalo se o piloty, kteří aktivně zasáhli do bitvy o Francii a měli na svých kontech řadu sestřelů. Za všechny jmenujme W/Cdr. Aloise Vašátka, DFC, F/Lt Františka Peřinu, F/O Františka Cháberu a W/Cdr Tomáše Vybírala, DSO, DFC. Záhy po svém zformování byla peruť odeslána k obraně Liverpoolu, kde nebyla bojová činnost nepřítele tak častá, takže do bitvy o Británii zasáhla pouze okrajově. Později byla rovněž přezbrojena na modernější typy letounů. A podnikala akce nad okupovanou Evropou. Bojovou činnost zakončila se skóre 14 sestřelů jistých, 9 pravděpodobných a 16 poškozených letounů nepřítele.
Supermarine Spitfire Mk.V
313. československá stíhací peruť RAF
Třetí stíhací a vlastně poslední ryze československou perutí se 10. května 1941 stala 313. čs. stíhací peruť. Její první základnou byl severoanglický Catterick. Prvním velitelem se stal S/Ldr. Josef A. Jaške a za britskou stranu S/Ldr. Gordon L. Sinclair. Tato peruť byla již od počátku vyzbrojena letouny typu Spitfire Mk. I a II. Později průběžně přezbrojována na modernější typy tohoto vynikajícího stroje. V jejích řadách sloužili vynikající piloti např. W/Cdr. Karel Mrázek, DSO, DFC, S/Ldr. František Fajtl, DFC, S/Ldr. Otmar Kučera, DFC, F/Lt. Stanislav Fejfar, F/Lt. Václav Jícha, DFC, AFC. Na začátku roku 1942 Stg. Karel Pavlík (původní profesí písmomalíř) vyzdobil několik Spitfirů této perutě kreslenými postavičkami (viz obrázky níže). Pro nedostatek českého personálu byla peruť postupně doplňována piloty z jiných států (především britů, kanaďanů a američanů) a totéž se týkalo i pozemního personálu. Bojovou činnost zakončila se skóre 12 sestřelů jistých, 7 pravděpodobných a 14,5 poškozených letounů nepřítele, plus 1 střelu V-1.
Československé stíhací křídlo (wing)
Po vzniku třetí čs. stíhací perutě vzešly první návrhy na ustanovení československého stíhacího křídla (vyšší taktické jednotky). Tedy taktického spojení všech tří čs. stíhacích perutí. Tyto snahy vedl především tehdejší velitel 312. perutě W/Cdr. Alois Vašátko, DFC, který se 3. května 1942 stal také první velitelem tohoto uskupení. Jelikož se tak stalo v sektoru základny Exeter, dostal wing název Exeter (Czechoslovak) Wing (název se později měnil podle taktické příslušnosti). Wing v příštích letech podnikal ofenzivní akce nad okupovanou Evropou. Především doprovod bombardovacích letounů a napadání strategických cílů nepřítele. Koordinace 3 perutí byla zvláště při doprovodu bombardérů velice potřebná, neboť každá peruť měla ve formaci jiný úkol a tak bylo důležité vše správně sladit. 19. srpna 1942 velice úspěšně zasáhl do bojů kombinované operace „Jubilee“ (zkušební vylodění spojenců v prostoru města Dieppe ve Francii). I když operace dopadla celkově neúspěšně, podařilo se získat mnoho cenných zkušeností pro operaci 
„Overlord“ (vylodění spojenců v Normandii, „Den D“), která byla 6. června 1944 provedena úspěšně a otevřela tak 2. frontu. V rámci příprav na operaci „Overlord“ byl wing kompletně přezbrojen na nové výkonné Spitfiry Mk.IX. V poslední fázi války se všechny 3 perutě podílely na ničení létajících střel V-1, což nebyl lehký úkol. V této činnosti vynikl mladý pilot S/Ldr. Otto Smik, DFC, který v červenci 1944 sestřelil 3 V-1. Na konci roku 1944 se vážně uvažovalo o přezbrojení wingu na vynikající americké stroje North American P-51 „Mustang“, k čemuž nakonec nedošlo. A tak wing zůstal u osvědčeného letounu Spitfire až do konce války.
Nejčastějšími protivníky našich stíhačů byli piloti z eskader Jagdgeschwader 2 "Richthofen" (JG 2) a Jagdgeschwader 26 "Schlageter" (JG 26), v jejichž řadách sloužila elita německých stíhačů té doby.
Do vlasti se všechny 3 perutě přesunuly společně a to v pondělí 13. srpna 1945, kdy dosedlo 54 nových Spitfirů LF Mk.IXe kolem páté hodiny odpoledne na Ruzyňském letišti v Praze. Skupinu vedl tehdejší velitel wingu W/Cdr. Jaroslav Hlaďo, DFC. Čs. vláda později dokoupila další letouny tohoto typu a tak sloužilo v poválečném Československu celkem 78 Spitfirů LF Mk.IXe.
Supermarine Spitfire Mk.IX
Čechoslováci u jiných stíhacích perutí RAF
V počáteční fázi formování československých perutí ve Velké Británii byl problém s nadbytkem vycvičených pilotů a proto bylo rozhodnuto, že budou poskytnuti jako zálohy pro britské perutě, které zoufale potřebovaly doplňovat ztráty. A tak především v prvních letech války sloužil velký počet Čechoslováků u 
britských perutí. Početně nejsilnější skupiny čs. stíhačů bojovaly v řadách 1., 19., 32., 43., 68., 111., 501. a 601. perutě. U 1. a 68. perutě bylo Čechoslováků tolik, že v nich dokonce vznikaly československé letky. Na tomto místě nelze nevzpomenout nejúspěšnějšího čs. stíhače Bitvy o Británii Sgt. Josefa Františka, DFM & bar, který bojoval v řadách 303. polské perutě a dosáhl zde během několika týdnů 17 sestřelů. Třem čs. stíhačům se během války dostalo té cti, že byli jmenováni veliteli britských stíhacích perutí. U 122. perutě to byl S/Ldr. František Fajtl, DFC, u 198. perutě S/Ldr. Jiří Maňák, DFC a u 127. perutě S/Ldr. Otto Smik, DFC.
Bristol Beaufighter Mk. VI F
Čechoslováci u nočních stíhacích perutí RAF
Vzhledem k tomu, že německé Luftwaffe ve dne hrozivě narůstaly ztráty, byla nucena přejít k nočnímu bombardování, kde měly bombardéry pod rouškou tmy větší šanci na návrat. Reakce RAF na sebe nedala dlouho čekat a tak začaly vznikat specializované noční perutě. Postupně se rovněž začaly vyrábět specializované noční stíhací letouny vybavené radarem pro lokalizaci nepřátelských letounů. Nejprve to byl Bristol „Beaufighter“ a později vynikající De Havilland DH.98 „Mosquito“. Nejvíce Čechoslováků sloužilo u slavné 68. noční stíhací peruti, kde v jednu dobu tvořily čs. posádky polovinu létajícího personálu. Vůbec nejúspěšnější posádkou této jednotky byla posádka ve složení pilot S/Ldr. Miloslav Mansfeld, DSO, DFC a radarový operátor F/Lt Slavomil Janáček, DFC, DFM., kteří společnými silami sestřelili 8 letounů a 2 střely V-1.
Nočnímu stíhání se však věnovaly i jednotky původně denní, které používaly standardní denní stíhací stroje. Nejprve piloti v noci hlídkovali v oblasti svého letiště, ale tyto akce neměly bez speciálního vybavení strojů naději na úspěch. V roce 1942 se některé perutě specializovaly na akce nazvané „Night Intruder“ (noční vetřelec/záškodník). Piloti podnikali náročné individuální noční útočné operace nad nepřátelskými letišti ve Francii, kde čekali na vracející se bombardéry (později i na vzlétající). Při těchto akcích exceloval příslušník 1. perutě vybavené stroji Hawker Hurricane Mk. IIc. F/Lt. Karel M. Kuttelwascher, DFC & bar., který takto sestřelil 15 strojů nepřítele. Celkem tak sestřelil 20 letounů (5 ve dne) a stal se vůbec nejúspěšnějším čs. stíhačem za 2. světové války.
De Havilland DH.98 Mosquito NF Mk.XIX
Na závěr trochu statistiky
Českoslovenští stíhači v rámci RAF provedli celkem 34 485 bojových letů, v celkové délce 54 225 hodin. Celkem sestřelili 200 letounů jistě, 61 pravděpodobně a 116 strojů poškodili. Navrch přidali 8 střel V-1. Při útočných operacích nad nepřátelským územím vyřadili velké množství letounů na zemi, dále námořních a říčních plavidel, lokomotiv, vagónů, motorových vozidel, tanků, děl, minometů, kulometných hnízd, radiolokačních a dalších letištních zařízení nepřítele. Činnost čs. stíhačů byla zaplacena 128 padlými, 76 zraněnými a 17 zajatými letci. Nutno dodat, že ztráty nebyly vždy způsobeny činností nepřítele, ale například haváriemi při výcviku či běžném provozu. Během let 1940 – 1945 se u perutí Fighter Command 
RAF vystřídalo celkem 376 čs. příslušníků létajícího personálu, z nichž bylo 358 pilotů a 18 radarových operátorů. Zároveň se za totéž období vystřídalo u čs. stíhacích perutí 50 pilotů cizích národností. Počet osob létajícího i pozemního personálu čs. letectva ve Velké Británii nikdy nepřesáhl 1500 osob.
Jednotlivým letcům byla za úspěchy a statečnost v boji udělena řada Čs. válečných křížů 1939, Čs. medailí „Za chrabrost“ a řádů Bílého lva „Za vítězství“. Dále obdrželi britská (např. DFC, DFM, DSO), polská, francouzská, sovětská a jiná vyznamenání.
Použitá literatura:
Jiří Rajlich – NA NEBI HRDÉHO ALBIONU 1. - 6.
Jiří Rajlich – ESA NA OBLOZE
Ladislav Sitenský, Zdeněk Hurt - STÍHAČI
Jiří Rajlich, Jiří Sehnal – STÍHAČI NAD KANÁLEM
Jiří Rajlich, Jiří Sehnal – KOČIČÍ OČI
KE KEŠCE SAMOTNÉ
Jedná se o klasickou krabku Lock&Lock. Buďte opatrní, zvláště za špatného počasí, uložení není zrovna na rovině. Doporučuji přístup středem. A pamatujte na to, že pilot nesmí trpět závratí. Při vyzvedávání dávejte pozor na pejskaře, sportovce a rodinky na procházce, protože i sem se občas zatoulají.
Na souřadnicích kešku nehledejte. Naleznete ji po rozluštění šifry.
N 50o 09. (UF + NN – JU – DU - JX)
E 014o 04. (RF + RY + WM – QV – FT)
Kontrolní součet kompletních souřadnic je 52.
SHORT ENGLISH VERSION
In the years 1940 - 1945 originated in Great Britain in the Royal Air Force has 3 Czechoslovak Fighter Squadron. No. 310, 312 and 313. Other Czechoslovak fighters were involved in the British squadrons.
Czechoslovak fighter pilots in the RAF made a total of 34 485 sorties, a total of 54 225 hours. In total 200 aircraft shot down for sure probably 61 machines and 116 injured. On top of added eight missiles V-1.
The activities of the Czechoslovak fighters were paid 128 fel, 76 wounded and 17 captured airmen. It should be noted that the losses were not always caused by enemy action, but such accidents during training or normal operation. During the 2nd World War in the RAF Fighter Command was replaced by a total of 376 members of the Czechoslovak air crews, of which, 358 pilots and 18 radar operators. At the same time for the same period was followed by the Czechoslovak fighter squadrons 50 pilots of foreign nationalities. The number of people flying and ground personnel Czechoslovak Air Force in Great Britain never exceeded 1500 people.
THE CACHE
This is the classic box Lock & Lock. Be careful, especially in bad weather, storage is not on the plane. I recommend centered approach. And remember that the pilot may suffer vertigo. In polling, beware of dog owners, athletes and family's on a walk.
The cache is not at coordinates. You can find it after deciphering codes.
N 50o 09. (UF + NN – JU – DU - JX)
E 014o 04. (RF + RY + WM – QV – FT)
Checksum complete coordinate is 52.