Hrobka Kaspara Sternberka
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Keška Vás zavede k místnímu hřbitovu, kde stoj Šternberská hrobka. Hrobka úctyhodných rozměrů, která místu posledního odpočinku vévodí, byla postavena roku 1808. Už o 22 let později tu byla pohřbena hraběnka Aloisie a po ní čtyři rodinní příslušníci. Mezi nimi Kašpar ze Šternberka, který se narodil v sousední Březině.
Kašpar Maria hrabě ze Šternberka (nar. 6. ledna 1761, Praha - zemř. 20. prosince 1838, Březina) byl jeden z nejvýznamnějších přírodovědců první poloviny 19. století. Specializoval se zejména na botaniku, geologii a paleontologii. Je považován za jednoho ze zakladatelů paleobotaniky. Shromáždil rozsáhlé a neocenitelné sbírky nerostů, zkamenělin a herbářových položek, které se staly základem sbírek Národního muzea v Praze, které založil.
Mládí
Kašpar Šternberk se narodil ve starobylém, ale nepříliš bohatém českém šlechtickém rodě Šternberků jako 8. a poslední dítě a 3. syn Jana ze Šternberka a Anny Josefy rozené hraběnky Krakovské z Kolovrat. V mládí toužil být vojákem, posléze se však rozhodl (pod tlakem rodičů a bratrů) pro církevní kariéru. V 11 letech mu papež Klement XIV. rezervoval místo kanovníka v kapitule ve Freisingu a později i v Řezně. Od mládí projevoval velké nadání pro studia. Mluvil česky, německy, francouzsky a latinsky, později se ještě naučil trochu anglicky.
Studoval na pražské univerzitě filosofii (1777-1779) a v Římě teologii (1779-1782), kde také přijal nižší církevní svěcení. Učiteli byl hodnocen jako žák velmi schopný, ale též vzpurný a bez respektu k autoritám (přesnější by patrně bylo říci, že si autority neurčoval podle titulů). Na přelomu let 1782/1783 odjel do Řezna, kde měl strávit významnou část svého dalšího života. Část z něj ale (zejména v počátku) dojížděl do Čech, kde se stýkal s kruhem vzdělanců okolo přírodovědce a lékaře Johanna Mayera.
Církevní a politická kariéra
Hrabě Šternberk s vyznamenáním 28. června 1785 se stal kanovníkem řezenské kapituly a krátce poté přijal tonzuru a svěcení subdiakona. Rok nato se stal dvorním komorníkem a radou řezenského biskupa a spravoval biskupské lesy. V roce 1788 se stal kanovníkem i ve Freisingu a správcem všeho biskupského majetku. V roce 1789 mu zemřel nejstarší bratr Jan, v roce 1790 matka. V roce 1790 se také začal trochu zajímat o přírodní vědy, k čemuž ho inspirovalo založení řezenské Botanické společnosti Jacobem Christianem Schäfferem. Hlubší zájem o tuto společnost začal projevovat ale až později, od roku 1795 se pravidelně účastnil jejích schůzí a přispíval do jí vydávaných Botanisches Taschenbuch, v roce 1800 se stal řádným členem. Začal soukromě studovat botaniku, v níž mu byl prvním učitelem Charles Jeunet Duval. Církevní a politická kariéra však byla v tomto období stále na prvním místě a v mnoha ohledech mu pomáhala, neboť mu jeho politické známosti a cesty do zahraničí umožnily seznámit se s mnoha velkými přírodovědci, zejména ve Francii.
Vědecké období
Měl před sebou slibnou církevní kariéru, avšak po neúspěchu diplomatické mise v Paříži v letech 1804 až 1805 složil církevní funkce a přijal místo ředitele vědeckých ústavů v Řezně, kde založil botanickou zahradu, zničenou však již za válečného tažení roku 1809. Během pobytu ve Francii se seznámil s Alexandrem von Humboldtem a elitou francouzských paleontologů a botaniků. Z vědeckých výprav, zvláště do bavorských Alp, vytěžil materiál pro latinskou práci Přehled lomikamenů v obrazech. Krátce na to zdědil po starším neženatém bratru Jáchymovi, rovněž zaníceném přírodovědci, panství Radnice v západních Čechách. Při svém sídle zřídil opět botanickou zahradu a v nově otevřených uhelných dolech vyhledával zkameněliny pravěkých rostlin.
Německy a vzápětí i česky vydal Pojednání o rostlinopisu v Čechách a v letech 1820 - 1838 vycházelo společné dílo Kašpara ze Šternberka, Karla Bořivoje Presla a Augustina Cordy - Pokus o zeměpisně botanické popsání pravěkého rostlinstva. O jeho překlad z němčiny do francouzštiny se postaral Kašparův učitel François Gabriel de Bray. Roku 1818 byl Kašpar ze Šternberka zvolen předsedou Společnosti pro založení Českého vlasteneckého musea, jemuž odkázal svou knihovnu i paleontologickou sbírku. Ujal se rovněž uspořádání herbáře českoněmeckého cestovatele, podnikatele a přírodovědce Tadeáše Haenkeho, který dotyčný přivezl z Latinské Ameriky.
Lánská koněspřežka
V roce 1825 byl hrabě Šterbnerk jedním z klíčových podílníků Pražské železniční společnosti, která v roce 1827 obdržela koncesi pro stavbu Lánské koněspřežky. Vyměřováním tratě byl pověřen Joachim Barrande, který přitom učinil mnoho přírodovědných objevů.
Poslední léta
Zemřel po několika mrtvicích na svém březinském zámku. Jeho smrtí vymřela leopoldinská větev rodu.
Dílo
V databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Kašpar Šternberk Paměti (1868 je vydal František Palacký, 1909 je pak jako kritické vydání doplněné o různé verze a vyškrtnuté pasáže ze Šternberkovy pozůstalosti vydal Vladimír Helekal).
několikráte vydaná byla jeho rozsáhlá korespondence s Goethem (1820-1832)
Kašpar Šternberk má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Stern..
Zajímavost
Jméno Kašpara Šternberka bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
Additional Hints
(Decrypt)
mn xbagrwarerz an fgebzr