Dostupnost: Dostupné pouze pěšky celý rok
Jezvinec
( 739 m.n.m.)
je nejvýše položené místo Všerubské vrchoviny, které se zvedá severozápadním směrem od města Nýrsko. Na zalesněných stráních kopce se daří především bukům. Tyto stromy, které tu rostou, dosahují stáří 150-200 let. Kromě buků, které jsou zde zastoupeny 80%, zde rostou smrky, jedle, javory, lípy, jilmy.
Geologickou stavbu území tvoří gabrodiorit. Půdy jsou hlinité, silně kamenité a štěrkovité hnědozemě.
Průměrná roční teplota činí 6°C, úhrn srážek 1000 mm.
V roce 1955 byla kolem vrcholku kopce vyhlášena přírodní rezervace, jejíž rozloha zaujímá plochu 8,68 hektarů. Vzhledem k vysokým stromům rostoucím na úbočí kopce není z vrcholku výhled do okolí. Přímo na vrcholek kopce vede značená turistická trasa z obce Orlovice a to jihozápadním směrem. Po úbočí kopce vede značené cyklistická trasa Šumavské magistrály.
Jde o nejlépe vyvinutou starou bučinu v Pošumaví s podrostem druhů mařinka vonná (aspera odorata), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), česnek medvědí (Allium ursinum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), vzácně i áron plamatý (Arum maculatum).
Hláska – kóta 739
Areál vojenské hlásky se nacházel a stále nachází na chráněném území. Hláska měla dřevěnou věž a byla zrušena již na počátku 70. let, nejspíš v důsledku reorganizace hlásek. Dnes zde najdete jen několik málo znaků po lidské činnosti.
Proč keš právě zde?
Na konci devadesátých let, jsme si naplánovali výlet na tento kopec. Doma jsme koukli do mapy a vyrazili do blízké vesnice. Zde jsme zanechali motor a pěšky pokračovali podle turistického značení. Cestou jsme se ale nějak zapovídali, takže jsme asi až po 40 minutách chůze zjistili, že jdeme úplně špatným směrem. Mapa ležela doma na stole, turistické značení v nedohlednu a pozdní odpoledne nás donutilo cestu na vrchol vzdát.
O několik víkendů později, již znovu ujíždíme v naší Škodě 100 zaparkovat na stejném místě. Dnes vybaveni mapou, svačinou a dobrou náladou, vyrážíme přímo k vrcholu kopce. Turistická značka se nám po chvíli opět ztrácí, ale na kopec ještě pořád vidíme a tak pokračujeme kupředu. Prolezli jsme okraj lesa a ocitáme se překvapivě na asfaltové cestě. Zvesela po ní vyrážíme a vtipkujeme, že na vrchol jsme mohli dojet autem. Asi po půlhodinovém pochodu přeci jen znejistíme a začneme pochybovat o správném směru naší cesty. Je proto zapotřebí naši polohu zkontrolovat pomocí mapy. Šahám do vnitřní kapsy bundy pro mapu, hledám, šacuji a nic! Mapa zřejmě zůstala ležet v autě. Ještě jsme jen tak naslepo zkusili najít cestu mezi ostružiním na vrchol, ale nakonec jsme to vzdali. Potupně jsme se doplahočili k autu, kde zjišťuji, že mapu mám celou dobu v zadní kapse u kalhot.
Do dnes se tímto zážitkem dost bavíme. I po tak dlouhé době, stále máme touhu vrchol zdolat, ale napotřetí si na kraji lesa postavíme základní tábor a vrchol zdoláme v následujících dvou dnech za pomocí šerpů.
Ne, nestalo se tak a my vrchol zdolali za pomoci turistického značení, mapy a GPS. Na vrcholu se nám příroda tak líbila, že jsme se rozhodli zde vytvořit schránku. Jen doufáme, že to zvládnete hned napoprvé a nedopadnete jako my.
Jak ke keši
Nejsnadnější přístup je po žluté turistické značce z obce Orlovice. Cesta z Orlovic až na vrchol je dlouhá 2,5 km. Pokud nechcete cestou navštívit také Orlovickou horu, tak podle mapy můžete pokračovat po neznačené cestě kolem Orlovické hory a o několik stovek metrů dále se opět napojíte na žlutou turistickou cestu, která vás dovede až na vrchol Jezvince. Dnes je tato cesta již také značena žlutou značkou.
Protože vrchol kopce je státní přírodní rezervace, nic zde neničte a netrhejte, jen se pokochejte zdejší florou a vše ostatní již nechte na přírodě. Samotná keš je umístěna na okraji přírodní rezervace, kde ji podle souřadnic a hintu snadno najdete.
Přejeme příjemnou procházku a šťastný lov.