Ztratil se nám kamarád.
Jmenuje se Hugo a je trochu podivín. Stále si něco brblá pod vousem, chodí po lese úplně sám a šťourá do každé díry. Leze, kam by nikdo nelezl. Má absolutně nevyvinutý pud sebezáchovy. Zdá se nám, že si tak trochu koleduje o průšvih. Už jednou jsme jej po dvou dnech našli v lese, za pařezem, s nohou v železe. Byl v naprostém klidu a pyšně nám ukazoval druh nějakého ošklivého brouka v dlani…. Prostě Hugo.
Naposledy jsme jej viděli někdy v lednu, ometal auto od sněhu u svého domu. Zase někam vyráží, napadlo nás. Byla zima, mrzlo nestydatě a Hugo, jako vždy, bez čepice a v botaskách. Večer se u něj v pokoji nesvítilo, což je podivné. Do ranních hodin vydrží sledovat TV pořady o záhadách všeho druhu. Pak nám o nich v kanceláři vypráví. Stále. Nedá se to vydržet ... Ale máme jej rádi. Nicméně - Hugo se v práci neukázal již několik týdnů! Přemluvili jsme jeho bytnou, aby nás pustila do Hugova kutlochu. Omráčil nás dokonalý nepořádek. Pokoji vévodila obrovská nástěnka s tisícem výstřižků. Většina z nich byla již zažloutlá, s ohnutými rožky, ale jeden, zřejmě poslední přidaný a evidentně z místního Deníku, ještě svítil novotou a upoutal naši pozornost.
Hugo reaguje na každou žhavou zprávu velmi rychle, bylo jasné, že se vypravil po stopách Araghury. V redakci místních novin jsme získali popis lokality, kde byla sněžná zmije spatřena naposledy, a vyrazili jsme kamaráda hledat.
Odlehlost a ponurost místa nám naháněly strach. Pátrali jsme několik hodin, ale po Hugovi ani stopy. Až téměř za tmy jsme v trávě našli jeho zápisník. Kresby a poznámky byly na provlhlém papíru téměř nečitelné...
Jsme bezradní, nevíme, jak dál. Je to na vás. Pospěšte si, čas kvapí, teploty jsou nízké, Hugo je někde tady… Ale pozor, nejen on!
Prosíme, nespoilujte v logu!
Tato keš vyžaduje v terénu atribut Not allowed for colour-blind (nevhodné pro barvoslepé)!
