|
 ...mámo podívej, nějaký domek a tady v lese. To není domek maličký, to je místo, kam nám hodní lidé budou v čase, kdy zima pokryje zem svým bílým kobercem, nosit jídlo, abychom v tomto období nestrádali. Nestrádali? To už nebude kolem šťavnatá tráva? Nebude, nebude nic co bychom mohli jíst. Lidé nám louky rozorali na pole a lesy vykáceli a skrze ně postavili silnice. Na pasekách si postavili domky a u nich zahrádky ze kterých nás jako škodnou vyhánějí. Tak aspoň pár lidí, kteří si uvědomují, jak těžké je pro nás s nimi žít, nám v zimě dávají větší šanci přežít, víš, maličký. A přijdou mámo jen ti hodní lidé? Určitě, jen ti lidé, kteří nás nebudou rušit křikem. Ti lidé, kteří budou mít své čtyřnohé psíky poslušně u sebe tak, aby nás nemohli honit. Protože pak se při útěku zpotíme, prochladneme a vysláblí zimou dostaneme zápal plic a zemřeme. A co nám budou ti hodní lide nosit, mámo? Jen to, co máme rádi, maličký. Mrkev, řepu, brambory, jablka a to vše pokrájené na malé kousky, protože, jak víš, nemáme přední zuby a nedokážeme třeba celé jablko pokousat. Také jsou lidé, kteří nám sbírají potravu již na podzim, jako kaštany, bukvice, kukuřici, šípky, jeřabiny. Kdo má, přinese tvrdý, ale ne plesnivý chléb, rohlíky.… Tak to se, mámo, nemusíme zimy bát. Ne, maličký, s takovými lidmi se zimy bát nemusíme.
Na uvedených souřadnicích je keš, kupodivu. Krmelce se nachází na souřadnicích waypointu. Kdo chce, může se jít na ně podívat. V létě a koncem jara jsou krmelce opuštěné. Ovšem na podzim a v zimě tu bývá rušno. Tak k nim přistupujte pomalu, potichu a když nesete něco na zub a u krmelce je zrovna zvěř, dejte jí čas v klidu poodejít. Většinou popojdou jen kousek a čekají až odejdete a pak se zase vrátí.
|