Olomouc je starobylé historické město a jako takové je samozřejmě opředeno řadou bájí a pověstí. Některé jsou velmi staré, některé jsou časově zcela nezařaditelné a některé lze nazvat jako novodobé.
Toto je v pořadí první keš vznikající série keší o olomouckých bájích a pověstech. V pořadí druhá a zatím i poslední je "Povest o podzemni chodbe z Hradiska na Sv.Kopecek".
Tématem této první keše je jedna z novodobých olomouckých bájí a pověstí, všeobecně známá ..
Pověst o Mlýnském potoce pod tř. Svobody
Pověst tvrdí, že celé rameno Mlýnského potoku je svedeno do potrubí pod povrch Tř. Svobody.
Je tato novodobá pověst pravdivá? Opravdu teče rameno „Mlýňáku“ pod tř. Svobody?
Jak to tedy bylo…
Zrušení tohoto ramene bylo největším a nejdiskutovanějším zásahem do vodního režimu města Olomouce v dějinách. Vodní tok směřoval od rozvodí za areálem někdejšího hejčínského cukrovaru (dnes Mopos), kolem pozdějšího Spartakiádního stadionu k Husovu sboru a pak cihlami vyzděným korytem osou současné třídy Svobody k soutoku se Střední Moravou u tržnice. Říkalo se mu Mlýnský potok, protože dával sílu někdejšímu Kamennému (nověji Passingerovu) mlýnu, po roce 1880 i turbínám tamní vodní elektrárny. V minulosti měl samozřejmě i významnou funkci v obranném systému olomoucké pevnosti, později však přinášel jenom problémy. V čase od konce 19. století, kdy byl poprvé vysloven návrh na jeho zasypání (Camillo Sitte 1893), měl jinak malebný potok s doprovodnou vegetací samozřejmě i mnoho zastánců. Ale to, že k jeho zrušení došlo až po šedesáti letech, způsobil především nedostatek financí i letité problémy s majiteli zmíněného mlýna, spojené s odkupem jejich „vodního práva". A tak až v čase, kdy investor nemusel s nikým příliš diskutovat, došlo k jeho zrušení. V první pracovní den nového roku 1952 (2. ledna) tekla zmíněným ramenem Mlýnského potoka voda naposledy. Její cesta městem byla přerušena hned na rozvodí v Hejčíně a byla tak přesměrována přímo do Střední Moravy (současný tok směr Lazce nazývaný dnes opět jako Mlýnský potok). V následujících měsících (až do roku 1954) byl na zpevněné dno opuštěného koryta položen v celé délce přibližně 3 kilometrů ve spádu 1,25 promile hlavní úchytný kanalizační sběrač. Shora byl pak zasypán a terén upraven do podoby, kterou známe dnes. Zrušením ramene se vyřešil velký problém s vysokou hladinu spodní vody, která znemožňovala velkorysejší řešení městské kanalizace a byla zdrojem ještě mnoha jiných potíží, z nichž ty hygienické nepatřily zcela k posledním.
Skutečnost je tedy jiná. Pod tř. Svobody neteče žádná voda z Mlýnského potoka. Původní rameno neexistuje. Lidé, když viděli položené mohutné betonové roury na kanalizační sběrač ve zpevněném korytě, si to mylně spojili s touto zcela nesmyslnou myšlenkou, která je neustále šířena, dnes již 60 let!!! S tvrzením, že je „Mlýňák“ sveden do potrubí pod tř. Svobody se setkáme nejen v listinzích některých olomouckých keší, ale bohužel i v knihách. Ono by to samozřejmě možné bylo, svést rameno pod zem, ale bylo by to finančně i technicky náročné a hlavně naprosto zbytečné. Vznikly by také zbytečné problémy spojené s následnou nákladnou údržbou, průsaky a usazováním. Omezilo by to i křížení ostatních technických vedení a nedovolilo by to dořešit důkladně systém městské kanalizace. Zrušení ramene Mlýnského potoka mělo tedy naprosto triviální a zcela neromantické řešení - stačilo zasypat rozvodí v Hejčíně.
O kešce:
Keška je umístěna v souvislosti s neexistujícím ramenem. Nachází se asi 250 m jižně od zasypaného rozvodí v Hejčíně a jen pár metrů východně od původního koryta ramene. Vlastně je na břehu :)
Po problémech se small krabičkou jsem dočasně zvolil mikro.
Přeji příjemný lov!!! ;)
Rok 1954
Současnost
Mé poděkování patří tradičně betatesteru Pozorjedovi,
dále majiteli pozemku TJ Milo Olomouc za svolení k umístění keše
a samozřejmě Moravian Reviewerovi ;)
Použité zdroje:
Milan Tichák - Když padly hradby
internet, ...