Pozor!!!! Změna souřadnic. Z důvodu častého vymudlení jsem kešku přemístil
Na výchozích souřadnicích kešku nehledejte.
Nebuďte zklamáni, alespoň vám povím krátkou pohádku.
Bylo, nebylo, dávno tomu. Žily, byly sestry Nora a Eržika.
Nora byla zralá padesátnice, ale na svůj věk vypadala velmi zachovale. Měla celkem tři dcery: Jarmilu (zrzavá), Blaženu (černovlasá) a Mařenu (blondýna). Je to zajímavé, ale byl to rod samých ženských, protože výše zmíněné dcery měly zase samé holky, dohromady sedm dcer. Jejich jména ani barva vlasů nejsou pro budoucnost vůbec důležité. Zajímavější je, že žily ve dvou domech, pěstovaly ovoce a zeleninu a své výpěstky prodávaly na trhu. K dopravě vypěstovaných výrobků na trh využívaly devět koní. Protože byly poměrně chudé a musely nakrmit hodně hladových krků, tak měly pro koně k dispozici jen osm sedel.
Mladší sestře Eržice vůbec nic nechybělo. Pravda, bylo jí teprve třináct let, ale vypadala mnohem starší a náhodný pocestný by jí její věk vůbec nehádal. Mnohý, jenž okolo projížděl, se domníval, že už oslavila minimálně třicáté šesté narozeniny. Vzhledem k jejímu věku po dvorku nepobíhaly děti, ale domácí mazlíčci. Celkem osm koček, což je neuvěřitelné. Protože matka Gertruda měla tuto dceru raději, tak jí odkázala oba dva své domy a Eržika si žila jako v bavlnce. Ve vesnici byla minimálně devět mladíků, kteří se nemohli dočkat, až Eržika dospěje, protože si na ni a její majetek brousili zuby.
Ač se to zdá podivné, sestry se měly rády a každou volnou chvíli věnovaly hledání pokladů. Jelikož byly hravé, tak jeden ukryly i na Meziboří. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Hodně štěstí.
Pozor, buďte opatrní při vyndavání kešky, místo je hojně vyhledávané mudly při odpoledních procházkách.
P.S. Až naleznete finálku, tak se porozhlédněte kolem, stojí to za to. Foto nepřikládám, abych místním příliš nenapovídal.