Poblíž Ledče se ve středověku nacházely dvě zemské stezky: Haberská, která vedla přes Čáslav, Habry a Brod až do Podunají, a Jihlavská stezka. Po nich se pohybovali kupci a s nimi i židovští obchodníci. Začali se usazovat tam, kde byly pro obchod nejlepší podmínky – tedy v místech pozdějších měst.
Nejstarší zmínka o židovském osídlení v Ledči pochází až z roku 1522. Připomíná se zde Jakub, syn Izajášův. Soupis osob z roku 1570 uvádí tři židovské osoby nebo rodiny.
Podle dalšího soupisu trvá větší židovské osídlení ve městě od roku 1602. Tomuto datu přibližně odpovídá zakoupení pozemku k založení židovského hřbitova v r. 1601, zřízení školy v roce 1604 a postavení dřevěné synagogy v r. 1606. 
V Pamětní knize města se uvádí, že židé museli platit v roce 1644 ledečskému špitálu ze synagogy 35 krejcarů. V roce 1724 již žilo v Ledči 11 židovských rodin.
Ledečská synagoga
Po požáru původní dřevěné synagogy byla v roce 1739 na pozemku koupeném v témže roce od vrchnosti postavena nová zděná synagoga. Místo pro stavbu bylo zvoleno velmi příhodně, podle židovské tradice poblíž vodního toku, v dosud nezastavěné části města. Synagoga je tak východním průčelím obrácena k potoku do prostoru, kde později souběhem tří ulic vzniklo rozšířené „náměstíčko“. Stavba ve stylu venkovského baroka nebyla později nijak výrazně přestavěna a až na drobné úpravy v klasicistním slohu (přístavba schodiště) a mírnou modernizaci ( nová dlažba, rámy oken, přemalba svatostánku) počátkem 19. století, zůstala zachována ve své původní podobě. Je tak dnes v rámci České republiky ojedinělou památkou historie malé židovské obce z první poloviny 18. století.
Synagogu tvoří obdélná stavba o půdorysu 13 x 8,9 m (vnitřní rozměry 11,3 x 6,83 m, síla zdiva téměř 1 m) sklenutá valenou klenbou se čtyřmi průniky párových lunet nad půlkruhovitě zakončenými okny a s dvojicí podobně zakončených oken v kratším severním a jižním průčelí. Budova byla zastřešena valbovou střechou s námětky, krytou šindelem. Při rekonstrukci byla podle dochovaných náznaků v krovu obnovena větrací volská oka v severní a jižní valbě střechy.
Současně s původní stavbou byla v severní části vnitřního prostoru upravena předsíň synagogy, oddělená zdí od hlavního sálu. Nad ní byla pod poslední lunetovou výsečí klenby zřízena galerie pro ženy. K ní vedlo původně dřevěné schodiště, které bylo později nahrazeno důkladnější zděnou přístavbou.
Mimo Ledče se u nás žádný jiný příklad dispozice synagogy s příčnou postranní ženskou galerií nezachoval. Vysvětlení je možná prozaické: poloha pozemku, koryto potoka a svažitost terénu zřejmě nutily stavebníky a stavitele orientovat celou budovu nikoliv v obvyklé ose západ-východ, ale naopak ve směru severojižním. Proto musel být svatostánek umístěn neobvykle na podélnou stranu synagogy a galerie napříč hlavní lodí.
Další pozoruhodností ledečské synagogy je její vnitřní výzdoba, která se však dochovala pouze částěčně. (Prohlédnout si ji můžete, pokud si otevřete přiložený odkaz související webové stránky) Při modernizaci synagogy (za účelem zvýšení počtu sedadel) ve 2. pol. 19. století byla odstraněna bima (almemor, zvýšené podium s pultem pro předčítání svitků Tóry), která se nacházela uprostřed hlavního sálu, a pult byl přesunut před svatostánek. Také aron ha-kodeš (svatostánek, kde se uchovávaly svitky Tóry) při východní stěně měl původně nejspíše plastickou výzdobu. Ta byla nahrazena malířskou výzdobou patrně v polovině 19. století. Koncem 19. století byly malby svatostánku obnoveny olejovými barvami ve zlatavých tónech na tmavě modrém pozadí.
Z výzdoby stěn se zachoval fragment hebrejského textu Žalmu 29 a částečně v negativním otisku se pod vrstvami vápenných přemaleb zachovala dekorativní rostlinná výzdoba klenby. Tato florální výzdoba klenby byla původně provedena ve velice jasných barevných tónech a musela působit neobyčejně živým a radostným dojmem.
Ledečští rabíni
Nejvyšší náboženskou a soudní autoritou v židovské obci je od středověku rabín. Pro tuto placenou funkci (kterou si mnoho náboženských obcí nemohlo z finančních důvodů dovolit ) se vybírali uchazeči většinou na základě konkursu. Zdá se, že poměrně chudá ledečská obec až do poslední čtvrtiny 19. století vlastního rabína neměla. Ještě roku 1874 Ledeč patřila k rabinátu v Golčově Jeníkově a roku 1893 rabína zastupoval ledečský kantor. Rabíni sídlící přímo v Ledči jsou doloženi až od roku 1896 a jménem je jich zatím známo sedm.
Poslední ledečský rabín Leopold Reiss zemřel roku 1920, jeho náhrobní desku najdete na ledečském židovském hřbitově. Roku 1921 už ledečská náboženská obec patřila k rabinátu ve Světlé nad Sázavou.
Synagoga v dobách 2. světové války i v čase míru
Ve třicátých letech se v ledečské synagoze konaly bohoslužby pouze o velkých svátcích – na Nový rok (Roš-ha-šana) a na Den smíření neboli tzv. Dlouhý den (Jom Kipur). Jinak se bohoslužby konaly v pátek v bytě pana Josefa Reicha, který bydlel v židovské části města v Koželské ulici.
Německou okupací 15. 3. 1939 se rozpoutalo peklo i pro židovskou komunitu v Ledči. V září přišel zákaz návštěv hostinců a restaurací. Židům byla vyhrazena pouze jedna místnost v prvním patře hotelu Šmejkal (dnešní budova gymnázia na ledečském náměstí).
Podle nařízení z února 1941 směli židovští občané nakupovat v obchodech pouze od 15 do 17 hodin. Od září roku 1941 museli nosit označení Davidovy hvězdy na prsou. Nikdo je nesměl navštěvovat, bez povolení zaměstnávat, své povolání nesměli vykonávat ani lékaři a právníci.
Jako naschvál či výsměch židovskému vyznání vyznívá fakt, že ve stejném roce 1941 byl z rozhodnutí německého velení ve městě zatrubněn a překlenut Hutní potok, který protékal kolem synagogy.
Ještě ostřejší kampaň začala s nástupem Reinharda Heidricha do funkce zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě. 10. října 1941 byl vydán zákaz konání židovských bohoslužeb a ledečská synagoga byla úředně uzavřena. Část vybavení synagogy bylo převezeno do pražského Židovského ústředního muzea. Tam mělo být zřízeno muzeum vyhynulé židovské rasy. Z Ledče bylo odvezeno 5 svitků Tóry (pergamenové svitky s textem Pěti knih Mojžíšových), několik cenných pláštíků na tóry, staré synagogální opony, stříbrné ozdoby a další. Celkem šlo o 40 předmětů, z nichž nejstarší byl z roku 1756.
Zbylé zařízení v synagoze bylo zničeno a budova byla do konce války využita jako sklad. Po válce sloužila jako sběrna papíru a hadrů a později ji dostal do vlastnictví městský stavební podnik. Ten ji používal jako sklad elektromateriálu, později skladiště vápna a cementu. Ve východní zdi byl proražen otvor a ve výklenku bývalého svatostánku se ocitla nakládací rampa. Vedle byl proražen široký vstup do garáže, která vznikla v celé šíři prostoru předsíně synagogy.
Od úplné devastace synagogu zachránilo Sdružení na ochranu památek Ledečska, které vzniklo po roce 1990. Přišlo s myšlenkou využít tuto stavbu pro koncertní a výstavní účely a zároveň podalo návrh na její prohlášení za kulturní památku. V roce 1995 došlo k dohodě sdružení se zástupci Pražské židovské obce, že synagogu darují Pražské židovské obci a synagoga bude společnými silami Města Ledče i zmíněné pražské instituce rekonstruována a následně využívána jako koncertní a výstavní síň a muzejní expozice.
V následujících letech proběhla náročná a citlivá rekonstrukce, při které došlo k mnoha významným nálezům, které výrazně doplnily a pozměnily původní představy o historii i výzdobě stavby.
Ledečská synagoga se poprvé otevřela veřejnosti dne 20. září 2000 a je od té doby místem častých kulturních akcí.
Většina z těchto informací pochází z knihy „Synagoga - Ledeč nad Sázavou“, kterou sestavil František Pleva a vydalo ji Město Ledeč nad Sázavou za finanční pomoci Nadace Židovské obce v Praze k slavnostnímu otevření synagogy v září 2000.
Hutní potok
Hutní (nebo také Huťský) potok je levostranným přítokem Sázavy. Na některých mapách ho najdete i pod jménem Polní potok, popř. Koželský potok. Pramení jižně od Ledče nedaleko Kožlí, plní dva rybníky a stéká do sázavského údolí. Délka celého jeho toku mírně přesahuje 2 km. Na svém průtoku městem byl na většině své délky sveden pod zem, do řeky Sázavy se vlévá nedaleko od kostela sv. Petra a Pavla.
Keš
Cestu ke keši hledejte z výchozího místa u synagogy podle hintu. Čeká vás asi čtvrthodinová procházka. Cesta není příliš náročná, ale ve své druhé polovině je úzká. Kočárek neprojede a kolo také raději nechte doma (nebo v půli cesty). Pod víčkem keše naleznete druhou část nápovědy k hledání posledního dílu této série. Nezapomeňte si ji opsat a dobře uschovat.
Tak tedy, postavte se na výchozí souřadnice, mrkněte na hint, dobře se rozhlédněte a postupujte podle jeho rad.
V cíli stačí sáhnout na správné místo. Logujte, prosím, raději kousek stranou, ať druhá schránka vydrží alespoň tak dlouho, jako ta první. Schránku zase poctivě vraťte tak, jak jste ji našli.