EAN a ti druzí
Tématem téhle cache je věc, se kterou se setkáváme běžně, vídáme ji každodenně v krámech, v knihách, časopisech, na zboží, na vstupenkách, jízdenkách a jinde. Je to čárový kód. Nikdo se nad ním už dneska nepozastavuje, ale víte, kde se tady vzal a jak to vlastně funguje?
Pohled do historie
První nesmělé pokusy s čárovým kódem (anglicky barcode) lze datovat do meziválečného období první poloviny minulého století. V roce 1932 vznikl na Harvardské univerzitě studentský projekt automatizovaného výdeje zboží. Zákazník měl k dispozici tištěný katalog a u každého zboží v katalogu byl štítek s „čárovým kódem“. Zákazník si vybral zboží tím, že vytrhl štítek z katalogu a předal je skladníkovi. Ten jej vložil do „čtečky“, zboží bylo systémem vydáno ze skladu a naúčtováno zákazníkovi. V dobách neexistence laseru a počítačů šlo spíše o teoretickou práci, než o projekt s praktickým významem, ale zárodek to byl.
Za moderním pojetím čárového kódu se musíme podívat do roku 1948. Dvojice amerických vědců Bernard Silver a Norman Woodland se začala zabývat problémem automatizovaného čtení údaje o produktu. Za vznikem stála náhoda, kdy Silver vyslechl mimoděk rozhovor prezidenta philadelpské obchodní komory s děkanem univerzity na toto téma a začal se problémem zabývat.
První pokusy směřovaly k použití inkoustu, který zářil v UV světle, ale výsledky byly nepřesvědčivé. Inkoust byl nestálý, nestabilní při osvícení slunečním světlem. Pořízení kódu bylo drahé. Další cesta tedy vedla k běžnému okem viditelnému tisku. Čárový kód byl tvořen až čtyřmi bílými čarami na černém pozadí. Kombinací existence a neexistence čar dostali z dnešního pohledu půlbytovou informaci tedy 8 kombinací. Kombinace 0, tedy žádná čára se nepoužívala, takže zbylo 7. Tento primitivní předchůdce čárového kódu byl posléze využíván např. na obálkovacích linkách, kdy systém kontroloval návaznost řady obálkovaných dokumentů. Pokud dokument procházející čtečkou nenavazoval na kód předchozího dokumentu, linka se zastavila (došlo ke slepení dvou dokumentů nebo se nějaký ztratil, zmačkal, roztrhal). Tato primitivní kontrola zajišťovala ještě v 90. letech kompletnost např. při tisku faktur energetických a plynárenských firem a zamezila tomu, aby se do obálky s důvěrným výpisem bankovního účtu nedostal přilepený list dalšího klienta.
Avšak zpět k Woodlandovi a Silverovi. Na tento způsob označování jim byl v roce 1952 udělen patent. Tou dobou už jejich čárový kód obsahoval 10 čar a byl schopen pojmout informaci o 1023 kombinacích. Pro komerční využití to však stále nestačilo, proto došlo rozdělení kódu na segmenty tvořené zprvu 5 později 7 čarami, kdy každá skupina kóduje jednu číslici. Původní 5 čárové kódování vycházelo ještě z Woodlandova binárního schématu, kdy pro vyjádření číslic 0 – 9 stačí 5 bitů, ovšem důležitá je orientace kódu ve čtečce. Sedmibitové vyjádření navíc striktně stanovující, že kód se skládá ze dvou čar a dvou mezer (obojí různé šířky), už obsahuje dostatečné množství kombinací pro to, aby čtečka kód detekovala i vzhůru nohama. V roce 1970 se systém začal postupně používat v obchodě. Americké kódy UPC (universal product code) byly první komerčně využité čárové kódy.
Význam použití čárových kódů
Čárové kódy jsou ve spojení s příslušným počítačovým systémem efektivní nástroj. Jejich výroba je levná, dají se použít na libovolném zboží, povrchu, materiálu (snad kromě kapalin a sypkých hmot). Nejsou závislé na zdroji energie, okolní teplotě, vlhkosti, neničí je magnetismus ani elektrické pole. Jejich použití je jednoduché, přesné a rychlé. Výrazně se omezuje chybovost a vliv lidského faktoru.
Typy čárových kódů
Protože současně s komerčním využitím vznikaly aplikace pro průmysl, zdravotnictví, knihovny a další odvětví, rozrostla se podle těchto potřeb i řada typů kódů tak, aby kód pokrýval množinu znaků potřebnou pro konktrétní použití.
EAN(European Article Numbering) – jde o mezinárodní obchodní kód pro označování zboží. Vychází z amerického UPC. Existují 2 varianty a to EAN8 a EAN13 (číslice určuje počet míst). Kódy UPC a EAN se doplňují a tvoří celosvětovou normu. Tento kód využívá každý stát zapojený do sdružení EAN International. Podle mezinárodních smluv je každému státu přidělen kód státu (ČR = 859). Národní registrátoři jsou pak pověřeni přidělováním další části kódu označující výrobce, který dostává přidělenu číselnou řadu pro své produkty. Tím je zajištěna celosvětová jedinečnost kódu zboží.
UCC/EAN 128 Jedná se o průmyslový kód, který se používá pro obchodní a logistické účely na kódování informací o daném výrobku (např. číslo produktu, datum výroby, trvanlivost, hmotnost, velikost atd.). Každá z informací má svůj aplikační identifikátor, který udává o jaký typ údaje se jedná (např. ISBN – jednotný systém číslování knižních titulů, ISSN – identifikace periodik). Do tohoto kódu je možno zakódovat 102 znaků
Code39 – kód může obsahovat kromě číslic i abecední znaky. Užívá se v automobilovém průmyslu, ve zdravotnictví a kdekoliv jinde, kde je výhodné mít k dispozici rychle dostupná strojově čitelná data. Jeho užití není vázáno žádnými omezeními. Záleží na konkrétní aplikaci nebo dohodě, jak bude kód v tom kterém případě využit. Typické je použití pro inventarizaci majetku, označování výrobků výrobními čísly, označování zapůjčovaných předmětů, běžné známé použití je třeba u permanentek u lyžařských vleků atd.
Code93 – vychází k kódu Code39, ale doplňuje jej o paritní znaky, čímž zabraňuje chybnému přečtení, byť chybovost při čtení je téměř nulová.
Existuje další spousta variant kódů např. Codabar pro celosvětově unifikované značení krevních konzerv, různé IFT kódy. Za zmínku stojí kódy dvoudimenzionální, které obsahují již více informací přímo v sobě a neodkazují pouze do počítačového systému. Používají se ve zdravotnictví (obsahují např. diagnózu pacienta, výsledky testů …), ve státní správě (strojově zpracovávané doklady). Známe jsou PDF417 nebo DataMatrix (používá se na stravenkách). Z principu 2D kódů vychází v poslední době oblíbený QRC code.
Cache
O čárových kódech, jejich konstrukci, využití a dalších věcech je možno napsat ještě sáhodlouhou litanii, ale zájemci si to naštudujou na internetu. Tady jste proto, abyste našli krabici.
Tak tedy. Na výchozích souřadnicích ji nehledejte. Výchozí souřadnice ukazují na jeden z hradeckých supermarketů. Všude pokladny, ze všech krámů se ozývá typické pípání čteček čárového kódu, ideální výchozí místo.
Krabičku hledejte na těchto souřadnicích:
J5I3E10I7H13G3D5D14H12G6H17G5I3I7I6F14G5
· Luštění souvisí tématicky s čárovým kódem, ale bez čtečky se obejdete, aby nebyli diskriminováni ti, kdo ji nemají v mobilu.
· Otvírací hodiny obchodního centra vás nijak neomezí.
· Vysedávání u počítače škodí zdraví.
· Krabička je small. Vejde do ní GC, CWG a nějaký malý TB. Ne pro kinder apod.