Zelinkův kríž / Zelinka´s krucifix
Velký dík patří ZL30DV za pomoc s výrobou, zaměrením a za výber fotek a další velký dík patří Dawtonovi za povzbuzení a pomoc pri zakládání první vlastní kešky.
CZ: Od roku 1854 zde stával dřevěný kríž, který založila obec Vitčice. V roce 1904 v těchto místech nechali
manželé Terezie a František Vránovi z Vitčic vystavět kamenný kríž, který zde stojí, ve stínu rozlehlého kaštanu,
do dnešních dnů.
Proč tedy Zelinkuv kríž? Dalším majitelem usedlosti a tím pádem i pole po Františku Vránovi byl František
Zelinka.
„V roce 1932 zde porodila nemanželské dítě sedmnáctiletá děvečka z usedlosti c. 22, Anna Prekopová
ze Slovenska. Novorozeně zavraždila a zakopala pod křížem. Čtrnáct dní po svém hrozném činu sama spáchala
sebevraždu obešením.“
EN: In this place a wooden cross was built in 1854 financed by Vitcice village. Thanks to couple Terezie
and František Vrana was this cross replaced by stoned one in 1904.
There is a little sad story comming out regarding this place.
In 1932 a 17-year-old single mother Maria give birth to her little baby there. She killed it and buried it under the cross..
Two weeks later she commited suicide.
Ke kešce samotné:
I. STAGE
Na úvodních souřadnicích najdete dva objekty, každý z nich obsahuje část souřadnic finálky.
Není třeba nic luštit, nic počítat ani dosazovat. Stačí otevřené oči. Po opsání souřadnic prosím o uložení na původní místo.
II. STAGE - finalka
Ke kríži nevede přímo cesta. Proto je finálka umístěna cca 150m od kříže. Doporučujeme ale za příznivých podmínek dojít až ke kříži a pokochat se majestátností vzrostlého kaštanu.
Kříž s kaštanem bude už od parkovacího místa vidět. Za mokra a v době vzrostlého porostu si asi pohled na kříž budete muset nechat ujít.
Doporucujeme odlov společne s keškou Vitčické vyhlídky.
Proč bylo zvoleno toto místo?
Odjakživa mě ten překrásný strom uprostřed pole fascinoval. Kaštan, botanicky jírovec madal nebo taky
kaštan koňský (Aesculus hippocastanum) je úchvatný každou svou částí, v každé roční době z každého
pohledu a za každého počasí. Jak se může v přírodě něco tak krásného vyskytovat? Košatá koruna, dlanité
listy, květenství, pichlavé obaly plodů i plody samotné – lesklé kulaté kaštánky, to vše jsou nádherné hříčky
přírody, které jsou hodny obdivu.
Tento konkretní strom zde stoji už přes 100 let, pamětníci uvádějí že byl pravděpodobně zasazen už v době
okolo roku 1904. Svůj stín poskytoval lidem chodícím do vitčického lesa po polní cestě , která je už dávno,
dávno rozoraná, třešňové stromy které ji lemovaly dávno, dávno vykácené.
V šedesátých až devadesátých letech minulého století, kdy už alej ani polnice cesta vinouci se okolo Zelinova
kříže nebyly v aktualnich mapách zakresleny, tak mezi Vrchoslavicemi a Vitcicemi bylo jedno jediné veliké
pole. Nebyla ješte cyklostezka, nebyla dálnice, jen velké širé lány. Často to byly lány cukrové řepy. Cukrová
řepa (betta vulgaris) se v té době pěstovala technologií, která vyžadovala i podíl lidské práce. Prvním vstupem
kdy lidská ruka zasáhla, bylo dojednocení. Za několik týdnu na to odplevelení. A právěe při těchto zemědělských
pracech se z generace na generaci vyprávěla historka o zavražděném novorozenci zakopaném do hromady
hnoje pod křížem. Protože dnes už se řepa pěstuje technologii bez rucni práce, je fajn že diky geocachingu se
tato smutná příhoda může tradovat dál a neupadne v zapomnění. Dnes už svobodné matky rodí děti jako na běžícím pásu a žádná se kvůli tomu nevěší. Pár generací, pár desítek let a kolik změn okolo nás ... Snad krabička udělá radost všem nálezcům.
Zdroje: kniha VITCICE, Wikipedia a vyprávení pametníku.