Jistě přitom zavzpomínáš na sedmou třídu základní školy a krácení zlomků (tak, jako i hastrmani krátili odtékající vodu):
N 4/1 18/2 o 6/3 36/4. 25/5 36/6 42/7 E 0/1 2/2 15/3 o 16/4 15/5. 54/6 49/7 72/8
Kontrola: ciferace = 7
Hastrmani na Vysočině
(text je dobovým originálem) Dnes už hastrmani nejsou, ale dříve, to bylo všude zde na horách hastrmanů až dost. V menších rymikách se tak nezdržovali, protože v nich neměli klid. Ale ve větších, jako je polenské Peklo, Kukle, dále pak na Ransku, ve Štírovém dole u Klusborku nebo v Boudalovském Poliridě a nebo v Matějovském, Veselském, v Rendlíčku u Pokojova a nebo na Znětínských rymicích, tam jich bylo a tam mohli svoje rejdy provozovat. Nejvíce však bylo hastrmanů na Dářku. Hastrman vlastně netopil vždycky, von měl prej v roce vytčenejch devět dní, a když mu nebylo ubližováno, vycházel s lidmi na Vysočině docela dobře a lidem vypomáhal na polích nebo lukách.
O hastrmanech je tolik vyprávění, jak se proměnil v koně, v rybku, za vepře, za překrásného bělouše, který se pásl na louce nedalekého rybníka, nechal se chytit od mladého a krásného mladíka, který si na něho vyskočil a chtěl s ním domů, ale tu se kůň rozradoval a kalupem uháněl k rybníku, a tu musel mladík v největším kalupu s koně seskočit, i kdyby si měl zlámat vaz nebo nohu, když se nechtěl dostat do rybníka.
Hastrman se taky tuze rád proměňoval v lidi, za vandráka, za žebráka, za ševce, myslivce, za bábu kořenářku, chalupnici, za selku nebo hokynářku. Taky rád chodil na jarmarky a kupoval všelijaký věci, v hospodě pak rád hrával karty. Třebaže byl přeměněnej - převlečenej, dost často ho někdo poznal, a to podle toho, že měl levý šos u kabátu stále mokrý a kapala mu z něho voda.
Když hastrmanovi někdo ublížil, tu byl velice mstivý - řezníkovi Boubelovi z Polné, který ho na luskách hrachu bičem sešvihal a v krámě mu pazour usekl, do jednoho roku utopil koně, pacholka a chlapce.
Hastrman měl také největší radost, když se mohl vyválet nebo vyspat v lidské posteli. Také rád chodíval k muzikám, přestrojen za zdatného chasníka anebo za mysliveckého mládence, tuze rád tancoval se ženami anebo děvčaty, ale když ho poznaly podle mokrého šosu, tak se musel hodně rychle vyklidit a utéct, neboť se tuze moc bál rány.
Že chodili hastrmani za ženskýma, to je jistá věc. Ta, která byla tuze náruživá, i kdyby hastrman přišel, hned ho popadla a jak to v té písničce je:
Poslechněte tyto časy, jaké se teď dějí věci.
Kterak sobě jedna panna namluvila hastrmana.
Šla k muzice přes jednu hráz, měsíc svítil, byl noční čas.
"Kdybych měla hastrmana, ráda bych s ním tancovala."
Kominík byl na koupání, slyšel paní naříkání.
Oblékl si něco honem, udělal se hastrmanem.
Teď pod hrází něco vzdýchne a panna se tuze lekne.
"Nelekej se," volá na ni, "máš tu svoje potěšení."
Tancoval s ní při měsíčku, odpočíval na trávníčku.
Ráno z toho drchal zuby, "ženo, já musím do vody."
"Já jsem byla tolik ráda, že mám muže hastrmana.
Ach můj milý hastrmane, jak to spolu uděláme?"
Já nemůžu do vody jít a ty nemůžeš bez ní být."
"Ach božínku, to je škoda, že nás dělí chladná voda.
Nemůžu tě mít za ženu, mám pod vodou ještě jednu.
Kdyby teďka na hráz vyšla, zdravá domů bys nedošla.
Sbohem, vem to kalup tudy, než vystrčí stará zuby.
Bejvala si kdysi panna, vzpomeň si na hastrmana."
Zdroj: Polenské pohádky a pověsti, MěÚ Polná s Klubem za historickou Polnou a nadací Pomoc všem, 1992
CACHE:
Fotografie v textu ti jistě pomůže, keška je od hastrmana nedaleko a dívá se ze svého vyvýšeného úkrytu v dutině starého stromu přímo na něj, ale v létě je docela schován v listí (pozor, chyt je ztrouchnivělý). Nenechej se splést případnými leteckými pohledy na netu - převážná většina zobrazených cest je pouze sezónních, počítej s tím, že za nepříznivého počasí se trochu umažeš…
Keška je sklenice se šroubovacím víčkem. Pokud tě keška neznudila, mrkni i na Husovo (hlavní) náměstí v Polné, hastrman je tam v kašně stále (jako) živý…
Pohodový lov přejí Weverky :oP