How well do you know Karel Kryl, aneb jak dobře znáte Karla Kryla, je šestá z osmi mystery keší, které budou v průběhu pár měsíců umístěny na Pardubicku. Společné pro tyto keše bude číslo, které naleznete v každé z nich. Po sečtení všech osmi čísel se vám otevřou brány ke keši bonusové – deváté.
Krátce o Karlu Krylovi...
„Naše zásady končívají tam, kde se kříží s našimi úmysly.“
Jedenadvacátého srpna 1968 přijeli Rusové, druhý den Kryl napsal legendární písničku Bratříčku, zavírej vrátka, další den její nahrávku vezl do ostravského rozhlasu a během krátkého času se stala jakousi hymnou protestu proti okupaci.
Muzikantsky nebyla nic moc, ale o to v tu chvíli nešlo. Její autor nabídl něco, co lidé v těch tragických týdnech potřebovali: patos a emoce, podbarvené jednoduchou melodií, která se nedala přeslechnout.
V Krylově písničkářské cestě to nebyl žádný nový počin. Když začátkem 60. let startoval, kdosi mu v teplickém klubu řekl, že jeho písničky jsou protestsongy. "Nevěděl jsem tehdy dost přesně, co to je," vtipkoval později.
Tak za měsíc v Praze!
Jeho táta měl v Kroměříži slavnou knihtiskárnu, ze které vycházely skvosty autorů, jako byl Deml, Čapek či Zahradníček. Sedmiletý Karel byl u toho, když ji počátkem 50. let bolševici zabavili a rozmlátili. Tahle vzpomínka a mnoho dalších zkušeností kluka z režimem postižené rodiny ho vybavily trpkostí a vzdorem, které ho provázely celý život.V roce 1959 dostal první kytaru, rok nato složil první písničku.
Po dvou letech se z Teplic vrátil na rodnou Moravu, hrál, zpíval, střídal zaměstnání. Pak přišlo léto 1968. Ještě před invazí přišel s další slavnou písničkou, v jejímž refrénu zaznělo: I v naší generaci/už máme pamětníky/a vlastní emigraci/a vlastní mučedníky/A s hubou rozmlácenou/dnes zůstali jsme němí/Ne - nejsme na kolenou/Ryjeme držkou v zemi. Josef Smrkovský ho označil za přehnaného pesimistu, jenže pár dnů nato přijeli Rusové a přiblížila se normalizace.
Kryl ještě vydal první desku Bratříčku, zavírej vrátka, odjel do Německa a zůstal tam. Pracoval pro Svobodnou Evropu, studoval, psal povídky, básně, písničky, točil desky, které se sem pašovaly. Počátkem listopadu 1989 vystoupil na legendárním festivalu ve Vratislavi a v euforii tam vykřikl: "Tak za měsíc doma!" Spletl se jen málo, do Prahy přijel už 30. listopadu. Vítalo ho heslo demonstrantů: "Karle Kryle, už neryjeme držkou v zemi," on místo nadšení varoval: "Nenechte si ukrást revoluci..."
Všichni se těšili na jeho písničky, Kryl nabízel sprchu - už záhy začal tvrdě mluvit o tom, že se věci ubírají směrem, který ho znepokojuje. Na nezájem publika si nemohl stěžovat, jenže zjistil, že ho lidé přijímají jako legendu a jeho názory je míjejí.
Posluchači řídli, dostal nálepku kverulanta, který nakonec protestuje proti všemu a všem. Věděl to, a i to byl důvod, proč zůstal jednou nohou v Německu, kde ho nakonec dostihl infarkt.
Zůstaly po něm téměř dvě stovky písniček, z nichž mnohé se dají opravdu pojmenovat jako politické protestsongy. Leckdo mu jejich přímočarost vyčítal. Mezi jeho kritiky se našli i písničkáři Hutka, Merta nebo Třešňák. Ano, byl pesimista a chtěl burcovat. Ale tak nějak měl trochu pravdu.
(zdroj: idnes.cz)
A=?
B=?
C=?
D=?
E=?
Souřadnice finálky:
N 50° 04.(A+B)(E-C)(E+E-D)
E 015° 37.(C+A+A+A)(D-A)(D+B-A-A)