Milniky Huti Poldi Mystery Cache

This cache has been archived.

Rico Reviewer: Archivace listingu keše pro nezájem ownera.

Rico Reviewer - reviewer pro ČR

More
Hidden : 2/4/2012
Difficulty:
4 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size: other (other)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works
Looking for a different adventure?

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Milníky Poldi
Kladenské kamenouhelné težarstvo, založené v roce 1848 ceskobudejovickým lodarem a velkoobchodníkem s drívím Vojtechem Lannou, težarem Václavem Novotným a bratry Františkem a Albertem Kleinovými, staviteli železnic ze Sobína na Morave, si na pocátku 50. let 19. století podalo žádost o povolení ke zrízení železáren, protože Lanna byl už v té dobe majitelem železnorudných dolu u Nucic. V dubnu 1854 byla zahájena stavba první vysoké pece v Kladne a 8. ledna následujícího roku pec zapálena jako vubec první vysoká pec na koks v Cechách. Hut podle svého zakladatele Vojtecha Lanny nesla jméno Vojtešská. K oznacení Kladna jako mesta uhlí od té doby zacal patrit i prídomek mesto železa.
letak s hrideli
Vratme se nyní k prukopnickému kroku Vojtecha Lanny, Václava Novotného a bratrí Kleinu, kterí v Kladne zahájili éru hutního prumyslu. V roce 1857 byla spojením jejich Kamenouhelného težarstva s Kladenským železárským težarstvem (existujícím od roku 1854) a pristoupením nekolika dalších podílníku založena Pražská železárská spolecnost. Jedním z prvních opatrení nove vzniklé spolecnosti bylo vybudování železnice spojující Kladno s rudnými doly u Nucic a vápencovými lomy u Tachlovic. Stavba zacala v cervenci 1857 a už v únoru následujícího roku byla uvedena do provozu trat dlouhá 22,7 kilometru. Rychlost výstavby trati je obdivuhodná i proto, že u Pleteného Újezda musela být vybudována úrovnová križovatka s konesprežnou tratí Praha - Kladno - Lány. Železná ruda z Nucic nebyla ale príliš kvalitní, takže ani jakost koksového železa nebyla v 60. letech minulého století nejlepší. Tyto nedostatky se vedení huti snažilo nahradit dumyslnejšími postupy, které by snížily obsah fosforu a síry v nucické rude. Hlavní slovo v tomto smeru patrilo technickému rediteli Juliu Jacobimu, za nejž nové koksovací pece, pražicí pece a luhárny umožnily v polovine 60. let konecne vyrobit kvalitní železo pro slévání a pudlování. Pro další historii kladenských hutí je vubec príznacné, že vždy disponovala schopnými vynálezci a zlepšovateli, takže zdejší ocel patrila ke špickám na svetových trzích. Bylo tomu tak i díky sledování svetového vývoje a aplikaci moderních postupu výroby. Jako jeden príklad za všechny stací uvést, že v Kladne si svou kontinentální premiéru v kvetnu 1879 odbyl Thomasuv konvertor se zásaditou vyzdívkou, který byl nejvhodnejší práve pro zpracování stredoevropských rud. Duležité je datum této tavby Thomasovy oceli. Došlo k ní totiž pouhých šest týdnu po prvním predvedení v anglickém Middlesborough. V té dobe už ale na scénu vstupovala další významná osobnost, která se zapsala nejen do dejin hutnictví v Kladne, ale v celé rakousko-uherské monarchii - Karl Wittgenstein. Ve škole nevynikal pílí , odjel do Ameriky, ale ani tamní pobyt a návrat do Vídne neprinesly rozhodující zmenu. Nedokoncil vídenskou Techniku a teprve setkání s mladým reditelem válcoven v Ternitz Paulem Kupelwieserem znamenalo rozhodující obrat v jeho živote. Kupelwieser ho zamestnal jako kreslice v nove zakládaném moderním hutním podniku v Cukmantlu u Teplic. Pri výstavbe tohoto závodu se Wittgenstein vypracoval na šéfa údržby a poté slévárny. V roce 1874 se oženil s Leopoldinou Kalmusovou z pomerne bohaté meštanské rodiny v Dubí (tehdy ješte Eichwaldu) u Teplic. V tomtéž roce ale musel teplický hutní závod opustit a znovu se ve Vídni živil jako kreslic a konstruktér. Za tri roky se ale pomery v Teplicích zmenily a Witgenstein byl jmenován reditelem tamních válcoven. I když jako první vyzkoušela Thomasuv konvertor se zásaditou vyzdívkou Pražská železárská spolecnost, Wittgenstein koupil patentní práva pro Teplickou válcovnu a bessemerovnu a zavedl v ní Thomasuv postup výroby oceli v provozním merítku jako první. Navíc se mu podarilo pro Teplice získat licenci na Thomasuv zpusob výroby oceli pro celé Cechy a posléze odkoupil i jednoho z hlavních konkurentu na železárském trhu Ceskou montánní unii, vzniklou z puvodních fürstenberských železáren na Podbrdsku. Tretí konkurent - Pražská železárská spolecnost - v té dobe procházel krizí a v roce 1886 nabídl Wittgensteinovi místo hlavního reditele spolecnosti. S Wittgensteinem prišla do Kladna éra modernizace a racionalizace, což se projevilo i v obsazení míst reditelu jednotlivých cástí PŽS. V kladenských dolech se stal reditelem Gottfried Bacher, v hutích obchodním reditelem Robert Lenk a technickým reditelem Ernst Bertrand. Protože se kladenské uhlí nehodilo ke koksování, zacal se dovážet kvalitnejší a levnejší koks z Ostravska a Westfálska. Výroba se soustredila na válcované zboží, kvuli nemuž se stavely nové válcovací trate a byly zavedeny první martinské pece.
pan poldi
Wittgenstein zjistil, že na ceském železárském trhu chybejí kvalitní nástrojové oceli na jemnou mechaniku, stroje, kosy a pilníky a musejí se draze dovážet ze Štýrska, Nemecka a Anglie. A neváhal tuto mezeru na trhu zaplnit. V Kladne, kde byl dostatek kvalifikovaných pracovníku, ale i suroviny pro kelímkové pece, založil v roce 1889 hut na speciální oceli, která po jeho manželce dostala jméno Poldi. V roce 1893 pak byla patentována ochranná známka ocelí vyrábených v této huti, na níž byl profil Leopoldiny Wittgensteinové s hvezdickou ve vlasech. Peticípá hvezda se pozdeji stala symbolem vývozu poldovské oceli do peti svetadílu.
mr benz
Wittgenstein rídil osobne tuto novou hut první rok. Poté se soustredil na další plány, které vytvorily z Kladna ocelárské centrum celých Cech a díky nemu ovládla Pražská železárská spolecnost i Österreichische Alpine Montangesellschaft, hlavní železárskou spolecnost rakouských zemí. Už od pocátku mel významné místo ve výrobe huti Poldi materiál pro zbrojní prumysl (hlavnový materiál, ocelové strely, pancíre), ale významnou položku predstavovala i ocel pro rezné nástroje a brity. Inovace pokracovaly i nadále - v roce 1908 byla v Poldine huti instalována první elektrická Kjellinova pec a tavba v ní 11. dubna toho roku byla vubec první tavbou v elektrické peci v ceských zemích. V ríjnu 1910 si Poldina hut patentovala jednu z prvních nerezavejících ocelí na svete POLDI ANTICORRO. A v tomto výctu by bylo možno pokracovat dál a dál. Karl Wittgenstein se zasadil i o zrízení speciální strojírenské výroby Poldi, která zhodnocovala vyrábenou ocel. V roce 1891 se v Poldine huti zacala vyrábet listová péra a v roce 1935 si hut dala patentovat výrobu svinuté pružinové ploché oceli v kruzích. Pérovna už od pocátku dodávala své výrobky predevším automobilovému prumyslu. Pred 1. svetovou válkou tak zásobovala napríklad švýcarskou továrnu na nákladní automobily Saurer, nemecké automobilky Benz & Cie, Daimler Motoren-Gesellschaft nebo proslulý vídenský závod Gräf & Stift. Po rozpadu Rakousko - Uherska zacali v Poldi vyrábet i šroubové pružiny a od roku 1936 i ventilové pružiny pro letecké motory. Konjunktura této výroby nastala v období tesne pred druhou svetovou válkou a behem ní, kdy byly pružiny dodávány napríklad letecké továrne Junkers Werke. Vojenská výroba vubec tvorila znacnou cást produkce poldovských strojíren. Už v roce 1893 byly v Poldine huti vyrobeny první delostrelecké hlavne a vzorky delostrelecké munice. Po masové produkci munice pro rucní zbrane i dela až k leteckým bombám v období první svetové války se výroba zacala snižovat a v roce 1924 byla zastavena docela. Dva roky poté ale dostala zbrojní výroba v Poldi nový impuls zrízením výroby pancíru pro obrnené automobily a pozdeji i lehké tanky. Stejne úspešné byly i dodávky hlavní pro pechotní zbrane pocínaje pistolemi až po težké kulomety. V Poldine huti se pokoušeli i o výrobu ohromných zalomených hrídelí pro lode, ale od roku 1914 kladenští kováci tuto složitou a prostorove nárocnou výrobu prenechali závodum ve Vítkovicích a v Plzni a sami se zamerili na automobilové hrídele dodávané stejným firmám jako automobilové pružiny. podobne tomu bylo i s výrobou hrídelí pro letadla. První zmínky o výrobe npadesat nulaosm sedmdevet tri ocelových nástroju pocházejí z roku 1903, ale týkaly se zpocátku jen výroby pro vlastní potrebu. Postupne ale byly enula ctrnact nula sedm sedmpet ctyri z rychlorezných ocelí vyvinutých v Poldine huti vyrábeny nejruznejší nástroje, predevším obrábecí nože, nužky na plech, kamenické a sklárské nástroje, potravinárské nože i nástroje pro hornictví, geologii, naftarský a drevarský prumysl. V roce 1931 vznikl v cásti elektromechanické dílny provoz nazvaný Rohrwerk, který zacal vyrábet svarované korozivzdorné trubky ruzných tvaru, chladicí hady pro chemii a potravinárství a v roce 1933 v nem vyrobili i první mlékárenskou automobilovou cisternu. Soucástí tohoto provozu byla i tzv. Apparatenbau, kde se vyrábely ozdobné prvky pro stavby. Zábradlí, mríže, rámy výkladních skríní a další prvky z nerezové oceli Poldi se staly soucástí interiéru i exteriéru pražských obchodních domu Ara, Teta a Bílá labut, Pensijního ústavu na Žižkove, nových budov bank a sporitelen v celé Ceskoslovenské republice. Mimorádnou zakázkou byla výroba mríže a závesné konstrukce vitráží a malovaných oken pro Muzeum Jana Amose Komenského v nizozemském Naardenu. Kvalitní ocel se prosazovala i na svetových trzích, takže ve 30. letech 20. století mela Poldina hut svoje filiálky a obchodní zastoupení ve 39 zemích sveta. Snahy o další expanzi ale zastavila okupace Ceskoslovenska nemeckými nacisty a vypuknutí druhé svetové války. Pražskou železárskou spolecnost ovládl koncern Mannesmann Röhrwerke, který PŽS diktoval dodávky za financne nevýhodných podmínek, což vedlo ke zvyšování vnitrního dluhu této spolecnosti. Poldina hut se zase stala soucástí nejvetšího ríšského koncernu Hermann Göring Werke a jejím hlavním úkolem byly dodávky ocelí pro zbrojní prumysl. Konec války krome radosti prinesl i množství problému s obnovou mírové výroby. Zpretrhaná obchodní sít, témer žádné zásoby, opotrebované zarízení, vysoká zadluženost a nedostatek zaucených pracovníku a hutních odborníku - to byly problémy, které muselo nové vedení kladenských hutí rešit hned v kvetnových dnech roku 1945. Za zmínku snad stojí, že první mírová tavba se na vysoké peci c. II PŽS uskutecnila už 15. kvetna. Strukturu kladenského hutnictví ovlivnilo v roce 1946 vytvorení národního podniku se statutárním názvem Spojené ocelárny. Puvodne do nich vplynuly všechny závody koncernu PŽS a Poldiny hute, ty se však v nekolika etapách delimitovaly a v roce 1952 zbyly v rámci Spojených oceláren, národního podniku (SONP) jen dve hute kladenské, pricemž starší Vojtešská hut dostala v kvetnu 1946 jméno hut Konev. Organizacní zmeny znamenaly zpretrhání výrobních vazeb v rámci bývalých koncernu, centralizace národního hospodárství odebrala podniku exportní samostatnost, spuštení "železné opony" zlikvidovalo léta budovanou obchodní sít a direktivne, v rámci centrálne plánovitého hospodárství rozepisované úkoly, nerespektovaly ani možnosti, ani únavu výrobního zarízení. Obe hute navíc byly výrobne natolik odlišné, že vlastne existovaly jedna vedle druhé, byt v jednom podniku. Konev predstavoval výrobce surového železa, bežných ocelí a válcovaného zboží, hut Poldi výrobce a zpracovatele ocelí ušlechtilých.
kominy
Generální linie budování socialismu uprednostnila výrobu huti Konev a hut Poldi s výrobou ušlechtilých ocelí odsunula zcela do pozadí. Vzhledem z opotrebení výrobní základy pridelila SONP investice na výstavbu trí nových vysokých pecí, kterými se postupne nahradily ctyri pece z konce 19. století. Pak ovšem centrální prostredky slábly, nebot je pohltily investice do hutí na Slovensku (HUKO, pozdeji Východoslovenské železárny), výstavba Nové huti Klementa Gottwalda a modernizace ostravských hutí vubec. Na prelomu 60. a 70. let zacínalo být v celostátním merítku zjevné, že se prumysl bez ušlechtilých ocelí neobejde, proto byly investice presmerovány ho huti Poldi, v níž se po stránce územního plánu navázalo na výstavbu z období okupace. Ani tyto akce však ale nepredstavovaly perspektivní rešení. Centrální plánování nezohlednovalo stav ani vytíženost výrobních kapacit a SONP vykazovaly prakticky každorocne vysokou bilancní ztrátu. Tyto skutecnosti se ovšem nedaly politicky priznat a kladenské hute byly v onech dobách pravidelne hodnoceny za ukazatel, jemuž se ríkalo "podkrocení plánované ztráty". Kladno onech let zmenilo identitu a prošlo obdobím rozsáhlé migrace. První fázi predstavoval odsun nemecké menšiny, prevážne hutské technické inteligence a stredních kádru, i odchod cásti obyvatelstva do pohranicí, druhou pak príliv nekvalifikovaných pracovních sil, lákaných sem zcásti vyššími výdelky, zcásti prinucených v kladenských hutích pracovat. V 60. letech se v atmosfére urcitého politického uvolnení rodily dve koncepce perspektivního rozvoje SONP. Obe mely spolecné to, že pocítaly s postupnou likvidací huti Konev jako výrobce neušlechtilých ocelí a prechodem výroby prevážne na oceli ušlechtilé. Jedna navazovala, pokud to bylo v podmínkách socialismu možné, na tradici predválecné Poldiny hute a požadovala její modernizaci na technickou úroven, schopnou konkurence i na západních trzích, pricemž s podstatne vyššími objemy výroby nepocítala. Druhá prosazovala výstavbu zcela nového závodu "na zelené louce" s objemem výroby až do milionu tun ocelí rocne. Normalizacní pomery v roce 1969 nahrávaly zastáncum varianty nové extenzivní výstavby a Husákovo nové vedení ji také jednoznacne podporilo, pricemž opacné názory odsoudilo. V roce 1972 se tedy zacal u obce Drín na východním okraji Kladna budovat nový závod na Dríni, jehož první fáze, elekroocelárna, zahájila slavnostne výrobu roku 1975. V témže roce byla ukoncena výroba vysokých pecí i Thomasových konvertoru; obrazne receno to byl rok, v nemž vyhasla ona povestná rudá záre vylévané strusky. V záveru roku 1976 se zacala stavet další etapa, bloková a sochorová válcovna: Spuštení prvních cástí této vpravde gigantické investice se odehrálo roku 1980, celkove byla dokoncena v roce 1984. V roce 1981 se zacalo s první fází výstavby poslední cásti drínského závodu, stredojemné válcovny, jejíž úplné dokoncení spadalo do roku 1989. Spolu s temito investicemi pobíhala rozsáhlá modernizace provozu stávající huti Poldi, která znamenala po stavební stránce urcité rozšírení smerem k východu, k obci Dubí. Plánovaný výrobní program prevážne ušlechtilých ocelí se darilo ve drínském závode naplnovat jen velice obtížne a zvolna, objemem se však výroba kladenských hutí skutecne priblížila k milionu tun rocne. Hut Poldi, tj. "starý" závod nicméne predstavovala po modernizacích výrobní komplex schopný konkurence na svetových trzích. Spojené ocelárny, (od roku 1976 se statutární zmenou názvu na POLDI-Spojené ocelárny) byly sice obrovskými investicemi znacne zadlužené, mely však reálnou šanci se zvolna stát podnikem ziskovým. Výstavba, modernizace a restrukturalizace kladenských hutí, zamestnávajících pred rokem 1989 na 20 000 osob, se výrazne promítla i do zmen, jimiž prošlo mesto Kladno. Prakticky ruku v ruce (jak o tom je rec v príslušných pasážích této publikace) s budováním Dríne šla výstavba sídlištních panelových komplexu zejména na jihovýchodním okraji Kladna, budování sídlište v prostoru Sítné, zamýšleného puvodne jako nové mestské centrum, a likvidace staré zástavby jádra Kladna, na jehož míste vznikala opet zástavba panelového typu. S tím souvisel i rozvoj infrastruktury, kde nejvýraznejší stavby tvorily v rámci sítenského komplexu Dum kultury, hotel Kladno a posléze dominantní Okresní výbor KSC, lidove rychle prekrtený na Kokos, vtipne zlomyslnou zhušteninu pojmenování "komunistický kostel". Významný ovšem byl vznik komplexu sportovních a rekreacních areálu v jižní cásti mesta, v okraji prímestských lesu, které prostorove navázaly na areál Sletište z meziválecných let a fotbalový stadion i zimní hokejový stadion z let poválecných. Po roce 1989 byl vývoj kladenských hutí velice složitý a vzhledem ke lhutám zprístupnení archivních materiálu (50 let) bude ješte dlouho neprobádaná i nezhodnocená. Faktograficky lze konstatovat, že se POLDI-Spojené ocelárny v roce 1992 zmenily na spolecnosti holdingového typu se statutárním názvem POLDI a. s. Tato spolecnost se stoprocentním podílem státu zahrnovala dcerinné spolecnosti, které nabídla téhož roku k odprodeji. Tímto zpusobem vznikla v letech 1992-1993 rada subjektu (ze sféry strojírenské výroby Strojírny POLDI, Beznoska Meditech, Termosondy ci Anticorro, ze sféry energetiky Energetické centrum Kladno, ze zbytku válcovenských kapacit bývalé huti Konev firma Noval - dnes už zaniklá). Rozhodnutím vlády pak byla na hutní aktivity POLDI a. s. (tj. ocelárenské, tvárecí a tepelne-zpracovatelské provozy) vyhlášena verejná soutež, jejímž výhercem se stala firma Bohemia Art architekta Vladimíra Stehlíka. Tato firma se na základe kupní smlouvy a na úver stala reálným vlastníkem kladenských hutí, prejmenovaných na POLDI OCEL. Její podnikání však skoncilo v polovine 90. let 20. století konkursem a po rade vlastnických zmen se stala majitelem bývalé huti Poldi firma Scholz Stahlzentrum Ost. Nová firma dostala jméno POLDI Hütte s. r. o. a je soucástí nemeckého koncernu SCHOLZ AG. Provozování cásti drínského komplexu (blokové a sochorové válcovny) se ujaly Trinecké železárny a. s.


Ke keši


pokud vas text nicim nezaujal, muzete zacit lustit:

1) Kym byla postavena hut poldi? (X)
a) T. G. Masaryk = 5
b) Voskovec & Werich = 6
c) Karel Wittgenstein = 9

2) Co dodala Poldovka autu Blitzen Benz, který získal svetový rychlostní rekord? (Y)
a) klikovou hrídel = 4
b) kliky ke dverím = 3
c) volant = 2

3) Co se NEvyrábelo v Poldovce? (Z)
a) klikové hrídele = 7
b) pneumatiky goodyear = 8
c) ocel = 9
Vzorec

Additional Hints (Decrypt)

revim bxnw revq i vmeq

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)


Advertising with Us

Inventory

There are no Trackables in this cache.

View past Trackables

What are Trackable Items?

Bookmark Lists

View all 9 bookmark lists...