Konec světa 21. 12. 2012
...nebude (viz níže)
Tak prý letos bude konec světa! Na internetu se to takovými zprávami jen hemží a i když to oficiální propaganda ve sdělovacích prostředcích zarputile popírá (jistěže pod tlakem mocných tohoto světa!), my „zasvěcenci“ a vyznavači konspiračních teorií víme své: přiletí kometa a všechno to tu rozmetá...
O čase
Zatímco o základní definici času (že čas je posloupnost existence měnících se jevů a že plyne jednosměrně od minulosti k budoucnosti) se už nějaké zásadní spory nevedou, v názoru na jeho podstatu se jednotlivé filozofické směry diametrálně lišily a liší. Subjektivní idealisté odedávna vyznávali, že čas a prostor jsou pouhými výplody vědomí každého jedince. Materialisté zase tvrdí, že podstatou času je jen pohyb hmoty v prostoru a že dokonce v různých vůči sobě se pohybujících souřadnicových soustavách plyne čas různou rychlostí! Ale ponechme filozofování filozofům; konec světa tu bude co nevidět, tak ať to stihneme.
O kalendáři
Naši prapředkové si odedávna uvědomovali, že po dni přichází noc a po ní den. Dny počítali asi tak, že si dělali třeba zářezy na dřevě, uzlíky na provázku atd. Ale později vznikla potřeba definovat i delší časová období; Měsíc na obloze se svými cyklicky se měnícími fázemi se k tomu přímo nabízel. V dávných dobách, kdy se lidé živili sběrem a lovem, toho asi víc nepotřebovali.
Zato když se lidé v neolitu usídlili na určitém území a začali obdělávat půdu, tak už museli trochu plánovat své práce. Bylo třeba určit čas, kdy se má orat nebo sít (případně kdy přijdou monzunové deště nebo záplavy), aby jejich námaha nepřišla vniveč a oni neumřeli hlady. K tomu ale museli znát aspoň přibližně délku (tropického) roku. A protože oni tehdy ještě používali svůj rozum k myšlení a ne ke komplikování života sobě i jiným, tak volili nejjednodušší řešení: zaznamenávali si místa západů a východů Slunce během roku a počet dnů mezi dvěma stejnými slunovraty jim určil přesně 1 rok. Nemuseli k tomu zrovna budovat další přepychové Stonehenge, stačilo jim jen pár kamenů. Staří Egypťané zase vypozorovali, že až bude poprvé vidět ráno před východem Slunce hvězda Sirius, tak se co nevidět rozvodní Nil. Fungovalo to v obou případech perfektně, kam se na to hrabaly pozdější nepřesné kalendáře!
Lze říci, že pastevecké civilizace (včetně Arabů a Izraelců – pozdějších Židů) uvažovaly spíše v horizontu měsíců, zatímco pro usazené zemědělské populace bylo důležitější znát délku roku. První vyvinuly kalendáře lunární, druhé zase solární. Lunární kalendáře byly založeny na určování času podle měsíčních fází, kdy měsíc trval dobu třeba mezi dvěma úplňky. Bylo ovšem třeba sladit délku synodického měsíce s celistvým počtem dní, což se řešilo střídáním měsíců délky 29 a 30 dní. Že to není úplně přesné (chyba 1 den za cca 3 roky), vadilo tehdy jen málokomu a třeba muslimům to nevadí dodnes. Rok tedy měl 12 měsíců (čili 354 dnů) – a basta!
Ale rok musel být později přece jen nějak vzat v úvahu. Vznikly četné varianty lunisolárního kalendáře, které se snažily dát do souladu délku dvanácti synodických měsíců trvajících 29,53059 dne s délkou tropického roku (365,2422 dne). Nedostávalo se totiž zhruba 11 dní. A zde se lidové tvořivosti opravdu meze nekladly. Řešilo se to přidáním 13. měsíce buď v přesně stanovené roky (např. u starých Řeků, Židů, Číňanů, Babylóňanů), nebo volně podle rozhodnutí kněží, jako třeba v Římě. Jenže kněží bývali často podpláceni, aby vložením delšího měsíce (než bylo astronomicky potřebné) prodloužili funkční období nějakého papaláše, nebo aby oddálili lhůtu, do které někdo měl zaplatit nějaký dluh... Nejpřesnějším se nakonec ukázal návrh řeckého astronoma Metona, který už v r. 432 př. n. l. spočítal, že 19 let odpovídá 235 synodickým měsícům s chybou jednoho dne za 219 let. Kam se na něj hrabala celá západní Evropa s kalendářem používaným v 3. – 6. stol. n. l. s chybou 1 den za 44 roky! A mimoevropané, to byli pašáci! Kalendář Omara Chajjáma (Írán 11. stol.) se pyšnil chybou jednoho dne za 4500 let a také indiánské kalendáře byly až neuvěřitelně přesné.
Zmatek v kalendářích civilizované Evropy v posledním století př. n. l. byl už takový, že G. Julius Caesar v r. 45 př. n. l. nařídil používat v římské říši nový, jednotný kalendář. Navrhl ho slavný astronom Sosigenes a nazývá se juliánským kalendářem. Jeho principem je, že roky dělitelné čtyřmi budou přestupné o 366 dnech a ty ostatní budou mít 365 dnů. (Napřed se ale muselo přidat kvůli machinacím zkorumpovaných kněží cca 80 dní, o které se jim kalendář předešel; asi jim jejich klienti málo platili...) Chyba jednoho dne za 128 let se tehdy zdála nicotná, jenže postupem času narůstala a křesťanské Velikonoce se stále víc posouvaly k zimě, což církvi pochopitelně začínalo vadit. Proto papež Řehoř (lat. Gregorius) XIII. v roce 1582 nařídil vypustit přebytečných 10 dní a dále stanovil pravidlo, že roky typu xx00 nedělitelné beze zbytku 400 (t.j. 1700, 1800, 1900, 2100 atd.) nebudou přestupné. Bylo to rozumné (chyba je jen 1 den za 3300 let), ale zpočátku to vedlo ke zmatkům, když různé země přistupovaly k reformě v různé době. Některé (Rusko a pravoslavné země) až po 1. světové válce, takže třeba Velká říjnová socialistická revoluce sice proběhla v Rusku v říjnu 1917, ale v civilizované Evropě už bylo podle gregoriánského kalendáře 7. listopadu.
Za zmínku ještě stojí, že týden měl v různých zemích různý počet dní: 4 nebo 5 u domorodců v Nigerii a kdysi v SSSR, 6, 7 (v Babylónu, u Židů v Palestině), 8 (ve starém Římě), ale i 10 (ve starém Egyptě nebo podle revolučního kalendáře ve Francii) nebo 20 u indiánských kmenů. A také, že den začínali při východu Slunce Peršané, Egypťané a někteří Řekové, v poledne Umbrové, Etruskové, Athéňané a starší astronomové, při západu slunce Židé, Keltové, muslimové nebo o půlnoci Římané, Číňané a moderní astronomové. A kdo byl na vojně, tak ví, že tam den končil po rozkaze (cca v 16.30), kdy se vojáci shromáždění na buzerplace po vyslechnutí denního rozkazu a sborovém zařvání „Zdar, soudruhu podplukovníku!“ rozešli na své cimry a připravovali se na vycházku (obvykle do hospody nebo na rande) a kdy také páni mazáci odstřihli ze svých metrů další centrimetr...
O kalendáři starých Mayů
Nutno předeslat, že Mayové neměli jen jediný kalendář. Obvykle používali pro náboženské účely tzolkin o 260 dnech (měl 13 měsíců po 20 dnech), pro běžný život sloužil haab o 365 dnech (18 měsíců po 20 dnech plus 5 „nešťastných“ doplňkových dnů) a dále měli kalendář o 584 dnech založený na synodickém oběhu Venuše. Každých 52 let se sešly tzolkin a haab na nule a každé 104 roky byla současně „na nule“ taky Venuše. To pak bylo slávy! (A bohužel i lidských obětí...) Nás ale zajímá jejich kalendářní systém založený též na dvacítkové soustavě, tzv. dlouhý počet. Nejmenší jednotkou byl kin (den), 20 kinů tvořilo uinal, tun měl 18 uinalů, katun 20 tunů a baktun 20 katunů, což odpovídá zhruba 394 našim rokům. Měli ještě vyšší jednotky – piktun, calabtun, kinchiltun a alautun (ten trval cca 63 mil. let), ale ty běžně nepoužívali. 13 baktunů – cca 5125 let – tvořilo jeden cyklus v rámci dlouhého počtu. První den Pátého cyklu (kdy se prý zrodila jejich civilizace) byl nultý, takže náš (Pátý) cyklus začal na datu 0.0.0.0.0 (čísla označují počet baktunů, katunů, tunů, uinalů a kinů) a skončí 13.0.0.0.0. Obecně se přijímá hypotéza, že prvnímu datu odpovídal některý den r. 3114 př. n. l. a proto druhé datum (konec cyklu) má připadnout na 21. 12. 2012 18.20 SEČ. O správnosti tohoto data však leckteří významní badatelé pochybují (např. důvěryhodně vypadající teorie bratří Böhmů hovoří až o 14. prosinci 2116); předpokládá se totiž vliv Járy Cimrmana, který si přál, aby se významné události odehrávaly ve snadno zapamatovatelných datech.
Co se stane v prosinci 2012?
Tak to se prý budou dít věci! Možností zániku života na Zemi totiž bude více:
-
Do Země narazí Planeta X (jinak Nibiru), jejíž dráhu prý astronomové před lidmi na pokyn „shora“ důsledně utajují. Někteří odvážlivci se ale už odvážili publikovat údaje o její dráze a pranic se při tom neohlížejí na námitky astronomů, že by tak velký objekt už přece musel někdo dávno uvidět a že taková dráha naprosto neodpovídá tělesu chystajícímu se srazit se Zemí 12. 12. 2012. Bum!
-
V roce 2012 (21. 12.) se dostanou do jedné přímky Země, Slunce a střed Galaxie (kde je podle současných poznatků velká černá díra). Slapové síly prý budou tak mohutné, že Zemi roztrhají na kousky. A to bez ohledu na Rocheovu mez. Křach!
-
V tomto roce dosáhne sluneční aktivita svého maxima. Ohromná erupce nabitých částic má zahubit lidstvo na Zemi během několika dní. Pokud ne, tak aspoň dojde k přepólování zemského magnetického pole, což prý přinese lidstvu problémy přímo apokalyptických rozměrů. Pravda ovšem je, že velké sluneční erupce mohou vést k magnetickým bouřím a ovlivnit tak třeba příjem rozhlasu, satelitní navigaci, dálkové ovládání dveří aut a garáží apod., nebo poškodit rozvody elektrické energie, což se už občas stalo. DNF... DNF... DNF...
-
Nejnovější zpráva (zkrácená): Laboratória NASA oznámili: Medzi 12. a 23.12.2012 začne pravdepodobne Zem spolu s celou slnečnou sústavou prechádzať cez galaktické „nulové pásmo“. Je to existujúci priestor, kde utíchajú a nemôžu sa šíriť žiadne energie, kde neexistujú elektromagnetické polia, a to u všetkých objektov. Prakticky na celej Zemi, v priebehu niekoľkých minút okolo 10. h ráno podľa Moskovského času dňa 21.12.2012 nastane úplná temnota a absolútne ticho. Žiadne svetlo, nebude elektrina, komunikačné spojenia, dokonca zvuky, nič z toho nebude môcť fungovať. Dňa 20.12.2012 vezmite svoje deti, všetky doklady, finančný obnos a odcestujte z miest do prírody. Pripravte si zásobu jedla na cca 2 mesiace. Treba mať doma zásobu vody, dreva na zakúrenie, sviečky na svietenie. Treba mať doma piecku, lebo 21.12. prestanú fungovať elektrické siete. Počas „dní temna“ je potrebné zavesiť na okná tmavé závesy, nepozerajte sa do okien, neverte očiam i ušiam, nevychádzajte von. Ak by predsa len bolo nutné vyjsť von, nesmiete ísť ďaleko, môžete sa stratiť, nakoľko pri absencii svetla sa stratí orientácia a nebude možné vidieť ani vlastnú ruku. Báť sa však netreba. Keď sa znovu objaví svetlo, netreba sa rýchlo vracať do mesta, bude lepšie počkať do jari. Definitívne vyjdenie Zeme z „nulového pásma“ sa očakáva približne 7. februára 2013.
Dodávám: Tancuj, tancuj, vykrúcaj, len si piecku nezrúcaj! Ale vážně: Autoři tohoto hoaxu si asi pletou situaci, kdy bude Země, Slunce a střed naší galaxie v jedné přímce, se situací, kdy by Země měla prolétnout těsně kolem černé díry v jádře galaxie. Je to sice možné, ale to by musela za necelé 2 měsíce překonat vzdálenost 25 000 světelných let.
A vůbec, co nám bude nějaký Einstein nebo Grygar vykládat, že? My to přece víme líp!
Jiní připouštějí, že Země sice nezanikne a že k žádné viditelné katastrofě nedojde, ale že koncem roku 2012 vstoupíme do nového, duchovně vyspělého a osvíceného věku. Že to bude (cituji) „počátek nového období civilizace, kdy lidstvo bude okolnostmi donuceno pochopit, že dosavadní materialistickou spotřební společnost je třeba nahradit duchovně se rozvíjející společností se zcela rovnoprávným postavením jejích členů“. Na základě současného duchovního stavu lidstva, historických zkušeností i ekonomických vztahů si však o tom dovolím mírně pochybovat. V podobném smyslu se mluví i o nastávajícím věku Vodnáře. Jenže kdo se trochu vyzná v astrologii, tak ví, že vzdušné znamení Vodnáře má i svou špatnou stránku – „ukecanost“, plané diskutování (mluvení „do větru“ – viz rčení „skutek utek' “), překrucování skutečnosti nebo přímo lhaní. A taky bezuzdnou nadvládu sdělovacích prostředků.
Lidstvo jako celek se nezlepší, dokud se nezlepší každý z nás...
Dodatek 7. 11. 2012: Z důvěryhodných zdrojů v Bruselu mám informaci, že konec světa v roce 2012 NEBUDE!!! Usnesli se na tom včera představitelé Světové banky, Fio banky a Mezinárodního měnového fondu. V nejbližších dnech zveřejní prohlášení, že nepřipustí konec světa do doby, než Řecko, Španělsko, Itálie, Portugalsko a další země EU splatí své dluhy do posledního eura. Lze předpokládat, že ani Evropská komise nebude proti.
Jak najít keš
Dáte-li si tu práci a poznamenáte-li si, na které datum (míněno číslo dne v měsíci v rozmezí 1 až 31) v roce 2012 připadne aspoň jedna neděle, tak zjistíte, že existuje jedno datum, na které v tom roce žádná neděle nepřipadne. Takových roků možná bude i více. Takže: vyhledejte takové roky v rozmezí let 1975 – 2012 (včetně) a jejich poslední dvojčíslí postupně vynásobte. Např. kdyby to byly roky 1976, 1981, 1992, 2005 a 2012, tak počítejte 76×81×92×5×12 = 33981120. Číslice výsledku označte ABCDEFGH a dosaďte do vzorců (vyjde-li třeba C = 8, pak nedosazujte 10, ale 0; podobně při C = 9 ne 11, ale 1; nesmyslná data (např. 30. února nebo 31. dubna) samozřejmě neuvažujte):
N 50° 37. (G)(C+2)(D)' E 013° 50. (E–1)(F+2)(H+1)'
... a je to!
Poznámky
-
Základní souřadnice jsou skoro symbolicky na místě zvaném Morový pahorek.
-
Za sucha nebo za mrazu je cesta bez problémů, ale po oblevě nebo po dešti tam může místy být bláto. Bude-li sníh, tak prosím vyšlapte klamné cestičky v okolí keše.
-
V noci tam radši nechoďte, myslivci a divoká prasata jsou všude.
-
Literatura:
- Grygar, J. a kol.: Vesmír. Mladá fronta, Praha, 1983;
- Klíma, V.: Kalendář mění tvář. VOTOBIA, Olomouc, 1998 (odtud je i úloha o nedělích);
- Wikipedie: Chronologie, http://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Chronologie
- Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Rocheova mez [online]. c2013 [citováno 15. 02. 2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rocheova_mez&oldid=9735384>
- http://rok2012.net/maysky-kalendar/
Konec světa (pardon, textu!)
(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl 2012
GC3BMMP – verze 2.5 z 15. 2. 2013
