Velikonoční keš
* * *
O Velikonocích slaví všichni křesťané svátek umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Tento text by měl připomenout některé úseky Ježíšova života a zařadit je do širšího historicko-společenského kontextu.
Židovský národ a jeho dávná historie
Podle bible stvořil Bůh svět v šesti dnech. Ale první verze lidstva se mu vůbec nepovedla. Nemravností, zla a násilí mezi lidmi bylo vbrzku tolik, že se rozhodl lidstvo a spolu s ním vše živé zlikvidovat potopou. Zželelo se mu jen Noa a jeho rodiny. Bůh Hospodin zaslíbil Abrahámovi zemi Kanaán (část pozdější Palestiny, nyní stát Izrael), kam Abrahám svůj lid dovedl někdy kolem r. 1800 př. n. l. Leč hladomor je donutil Zemi zaslíbenou opustit a pod vedením Abrahámova vnuka Jákoba došlo všech 12 izraelských kmenů do Egypta. Tam sice byli faraonem vlídně přijati a žili v materiálním dostatku, ale během několika staletí postupně přišli o svoji svobodu. Z egyptského otroctví je na Hospodinův pokyn vyvedl snad kolem r. 1250 př. n. l. Mojžíš a po jeho smrti přivedl izraelské kmeny do Kanaánu Jozue. Překročil řeku Jordán, svedl četné bitvy s tam usazenými kmeny a městskými státy a nakonec dobyl Galileu (na severu současného území Izraele) a Judsko v jeho jižní části. Později – podle bible v 11. až 10. stol. př. n. l. – vzniklo království s hlavním městem Jeruzalémem, které dosáhlo největšího rozkvětu za panování králů Davida a Šalomouna. Bible popisuje neustálé boje se sousedy, z nichž nejobávanější byli Pelištejci (Filištíni), pozdější rozpad státu na dvě království – na severu Izrael a na jihu Judeu – a také sílící vnitřní rozbroje vedoucí k postupnému úpadku obou království.
Malá země mezi velkými a mocnými říšemi to ovšem neměla nikdy lehké. Assyrská okupace izraelského království spojená s odvlečením Izraelců do otroctví (r. 722 př. n. l.) a přemožení království judského vojsky Novobabylónské říše o 135 let později s deportací velké části obyvatelstva Judska do babylónského zajetí znamenalo ztrátu národní samostatnosti – s výjimkou asi sta let panování Makabejců – na dobu 2,5 tisíce let (do roku 1948). Objektivně je však třeba uvést, že babylónské zajetí znamenalo pro Izraelity také významný kulturní a vzdělanostní přínos, takže po porážce Babylonské říše Persií se z původního zuboženého, znesvářeného a nábožensky zmateného lidu, kterému panovali králové většinou pochybných mravů, vrátil (r. 538 př. n. l.) do Palestiny jediný stmelený a na svou dobu vyspělý židovský národ vyznávající jediného Boha. Dějiny šly ovšem dál a Palestina náležela postupně Egyptu, Řecku, Seleukovcům, Ptolemaiovcům, Římanům (a po změně letopočtu zase Byzanci, Arabům, Turkům a Britům).
Potud bible. Je jasné (a archeologické výzkumy to dokládají – viz např. zde), že ne vše napsané v bibli se zakládá na pravdě, stejně jako nelze brát za bernou minci staré české pověsti – třeba tu o kněžně Libuši a Přemyslovi nebo o blanických rytířích, Hájkovu kroniku nebo Rukopisy. Ale tyto bájné příběhy mají svoji nezastupitelnou funkci v dobách pro národ zlých, kdy pomáhají udržovat plamének naděje v lepší zítřek a dodávají nesvobodným a utiskovaným odvahu v jejich boji za svobodu a nezávislost.
Život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista
V posledních stoletích př. n. l. v Judsku sílily národně osvobozenecké tendence. Židovský národ čekal na příchod Spasitele (Mesiáše, Krista), kterého si lidé představovali jako velkého vojevůdce schopného porazit Řím a nastolit panování Bohem vyvoleného židovského národa lidem na celém světě. Že by skutečnému Spasiteli snad mohlo jít „pouze“ o vítězství v duchovní a morální sféře, bylo zcela mimo chápání židovských vůdců, kněží i lidu.
Je téměř jisté, že Ježíš Nazaretský byl historickou postavou. Podle evangelií se narodil z Ducha Svatého a Panny Marie a jeho narození nyní klademe mezi roky 7 až 4 př. n. l. V bibli se dočteme známý příběh o jeho narození v chlévě jistého hostince v Betlémě (kam museli jeho rodiče jet kvůli sčítání lidu), o betlémské hvězdě a třech králích, o varování před zavražděním v těch dnech narozených chlapců na příkaz krále Heroda a o útěku celé rodiny do Egypta. Po Herodově smrti se všichni tři (t.j. matka Maria, otčím Josef a malý Ježíš) navrátili do Nazaretu v Galileji. O následujících letech jeho života není známo téměř nic, jen evangelista Lukáš popisuje, jak se dvanáctiletý Ježíš svým rodičům při návštěvě Jeruzaléma ztratil a jak ho po několika dnech našli v chrámu vážně diskutovat s kněžími. Až poslední tři roky jeho života se jeho postava opět vynořuje: nechal se pokřtít Janem Křtitelem a obklopil se učedníky, s kterými putoval zemí jako potulný kazatel. Jeho neortodoxní učení (viz třeba Mt 5,1 až 7,29) mělo velký úspěch u prostého lidu, zvlášť když uzdravoval nemocné, oživoval mrtvé, vykouzlil z ničeho potraviny a víno a dělal všemožné zázraky. A hlavně kázal něco úplně jiného než „fundamentalistické“ židovské duchovní a mocenské elity té doby – velekněží, zákoníci a farizeové. Ale ani tak nebyl vždy doma prorokem: dvakrát se ho lidé pokusili kamenovat a v Nazaretě byl málem svržen se skalního útesu...
Jeho učení bylo pochopitelně vážnou hrozbou pro židovské vládce a duchovenstvo. Situace se dále vyhrotila po příjezdu Ježíše do Jeruzaléma, kdy vyhnal z tamějšího chrámu obchodníky a penězoměnce, dál kázal a brilantně odrážel záludné otázky a nařčení zákoníků a farizeů. Ale Ježíš věděl, že ho jeden z apoštolů – Jidáš – zradí a při Poslední večeři (připadá na Zelený čtvrtek) mu to řekl. Po večeři se Ježíš šel pomodlit do Getsemanské zahrady, kde byl Jidášem přivedenou stráží zatčen. Velekněží ho pohnali před svůj soud a i když mu nic nedokázali, tak ho uznali vinným z rouhání, protože nepopřel, že je očekávaný Mesiáš, Syn Boží. Za to byl trest smrti. Rádi by ho hned popravili, ale to bylo pouze v kompetenci prokurátora (římského místodržícího) Piláta Pontského. Tomu byla zřejmá Ježíšova nevina, ale nakonec podlehl vydírání židovských pohlavárů, že ho udají císaři, i zfanatizovanému davu žádajícímu Ježíšovu smrt. Davu, který pět dní předtím (na Květnou neděli) připravil Ježíšovi triumfální uvítání při jeho slavném příjezdu do Jeruzaléma... Marně se mu Pilát ještě snažil dát šanci slibem amnestie pro jednoho z vězňů, kterého si Židé vyberou. Ale dav chtěl propustit ne Ježíše, ale jakéhosi Barabáše, a tak se taky nakonec stalo. Rezignující Pilát si obřadně umyl přede všemi ruce a Ježíše vydal na smrt.
Ukřižování (k němuž došlo na Velký pátek někdy v letech 30–33 n. l.) byla smrt nejen drastická, ale i potupná. Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, z nichž jeden (podle tradice Dismas) projevil s Ježíšem soucit, a tak jeho duše byla jako první vzata do nebe. Další události asi nejlépe vystihne část modlitby (přesněji Apoštolského vyznání víry) Věřím v Boha:
... Ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího...
Nezasvěcenému čtenáři (zvláště českému, zvyklému notorickému připomínání výročí národních proher, jako upálení M. J. Husa, Bílé hory, Mnichova, Vítězného Února 1948, 21. srpna 1968 atd.) by se z mého textu mohlo zdát, že Velikonoce jsou pouze smutnou vzpomínkou na osobní tragédii Ježíše Krista. Ale to se týká jen 40 dnů postní doby až do Bílé soboty (včetně); pak už smutek končí. Křesťané o velikonoční vigilii (mši svaté konané v noci ze soboty na neděli) oslavují Kristovo vzkříšení z temného hrobu a jeho vítězství nad říší temna: do ztemnělého kostela kněz přináší velkou rozsvícenou svíci, od níž si zapalují své svíce napřed ministranti a od nich pak věřící shromáždění v kostele; intenzita osvětlení v interiéru kostela tak postupně vzrůstá, což je velmi působivé a inspirativní. A potom už zazní velikonoční chvalozpěv: „Jásejte, zástupy andělů v nebi! Zaskvějte se v slávě, božská tajemství! K vítězství tak mocného Krále zazni polnice a zvěstuj slávu! Raduj se i ty, země, zalitá tak oslnivou září a tonoucí v jasu věčného Krále, pohleď, jak na celém světě rychle zmizely temnoty...“
Biblický text se stal vděčným námětem v mnoha oblastech umění. Byl mnohokrát zhudebněn (známé jsou třeba Bachovy Matoušovy pašije), je zobrazen v každém katolickém kostele na 14 obrazech jako křížová cesta, zdramatizován jako lidové pašijové hry, vícekrát zfilmován, je základem opery B. Martinů Řecké pašije a muzikálu Jesus Christ Superstar atd. Ale stával se bohužel i vítanou záminkou k četným protižidovským pogromům, které měly za následek smrt mnoha miliónů Židů.
Význam Ježíše Krista je bezesporu všelidský. Islám ho řadí mezi svých pět nejdůležitějších proroků a uctívá i jeho matku P. Marii. Obrázky P. Marie s malým Ježíškem v náručí zase zdobí nejeden oltář v indických domácnostech... Je vidět, že prostí lidé, pokud nejsou „náležitě“ zpracováni (a zastrašeni) propagandou, jsou schopni se bez ohledu na své náboženské vyznání vždycky domluvit.
Přesto ale pod záminkou šíření té správné víry bylo, je a ještě bude napácháno hodně zla. Hlavní příčinou náboženských konfliktů ovšem obvykle nebývají jenom důvody náboženské, ale i sociální, mocenské a ekonomické. Takto motivovány byly třeba středověké křížové výpravy (naoko zdůvodňované nutností osvobodit Kristův hrob v Jeruzalémě z tureckého područí, ale ve skutečnosti za nimi stály obchodní zájmy italských měst a touha Západu uchvátit pohádkové bohatství Byzantské říše) a podobně i husitská revoluce, třicetiletá válka, války Izraele s Araby, nepokoje v Severním Irsku atd. V současnosti je to palestinsko-izraelský konflikt a v blízké budoucnosti hrozí další nepokoje a násilí v zemích severní Afriky (a nejenom tam...)
Stručně o bibli
Bible – označovaná též jako Kniha knih – je nejrozšířenějším tištěným literárním dílem. Je základním věroučným textem pro dvě velká náboženství (judaismus a křesťanství), řadu církví a sekt; některé uznávají bibli doslova, pro jiné je spíše duchovní inspirací. První knihy Starého zákona byly napsány neznámými autory možná už v 10. století př. n. l., ale tradice tyto příběhy jistě dlouho předtím udržovala ústně. Poslední knihy Nového zákona pocházejí asi z konce 1. stol. n. l. Bible má dva oddíly – Starý zákon a Nový zákon, ale některé edice uvádějí i Apokryfy. Každý oddíl obsahuje řadu knih, každá kniha je členěna do kapitol a ty do veršů. Vžitými zkratkami se v textu bible můžeme snadno orientovat. Je-li dána zkratka např. 1Tm 5,23, tak nalistujeme První list apoštola Pavla Timoteovi, 5. kapitolu a její 23. verš. Tam se dočteme: „Nenuť se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína.“
Jak najít keš
Přečtěte si pět následujících výňatků z bible:
-
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma. V chrámu našel prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“
-
Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice. Uviděl jednu nuznou vdovu, jak tam vhodila dvě drobné mince, a řekl: „Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala všechno, z čeho měla být živa.“
-
Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho.
-
Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, tak viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.
-
Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, pravím vám, že bohatý těžko vejde do království nebeského. Znovu vám říkám, snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Božího království.“
U každého výňatku zjistěte v bibli číslo kapitoly a číslo verše, který jsem zvýraznil tučně. Sečtěte čísla kapitol a označte je X, součet čísel „tučných“ veršů bude Y. (U výše uvedeného výňatku o prospěšnosti mírného pití vína by to bylo 5 do součtu X a 23 do součtu Y. Ale nezapočítávejte ho, je to jen příklad!) Vynásobením X × Y dostanete číslo Z. Jeho číslice ABCD potom dosaďte do vzorců:
N 50º 39. (CDA + 143)´ E 13º 52. (DBC – 14)´
... a je to!
Poznámky
-
Z hlediska obecně lidského se jistě jednalo o justiční vraždu a o nelidský způsob popravy nepohodlného člověka, ale židovským představitelům té doby se celá záležitost s Ježíšem mohla jevit trochu jinak než dnes nám. Ježíšovo učení totiž opravdu představovalo potenciální rozvrat mocenských a duchovních základů tehdejší židovské společnosti. Pro našince je až s podivem, že se členové židovské velerady – velekněží, zákoníci, farizeové a saduceové – spokojili pouze s jediným obviněným. To taková Svatá inkvizice nebo tandem Urválek – Brožová-Polednová by v podobném případě téměř jistě poslaly na smrt i řadu apoštolů a možná i vzkříšeného Lazara, setníka z Kafarnaum a ženu ze Samaří...
-
Důrazně prohlašuji, že nikoho nepřesvědčuji, aby přijal křesťanskou víru nebo myšlenky v listingu uvedené, ani nekritizuji nebo dokonce nezesměšňuji vyznavače jiných církví a náboženství. Pokud svému učení věří, tak ať věří a ať svobodně svou víru vyznávají. Ale pokud chtějí svou víru vnucovat ostatním násilím, válkami, mučením a zabíjením nebo teroristickými činy, tak je nutno se ozvat. Historie nás asi stále dostatečně nepoučila, kam vede bezmezná tolerance k takovýmto náboženským směrům a kam by civilizaci mohla jednou dovést nyní módní „politická (resp. náboženská) korektnost“...
-
Město Teplice má ve znaku useknutou hlavu Jana Křtitele na míse. Celou story Herodes – Herodias – Salome – Jan Křtitel naleznete v Mk 6,14–28 nebo Mt 14,1–11.
-
Literatura: Wells, H. G.: Dějiny světa. Dr. Ot. Štorch-Marien, Praha, 1936; Calvocoressi, P.: Kdo je kdo v bibli. Baronet, Praha, 1996; Ravik, S.: Biblické příběhy. Levné knihy, Praha, 2006 (odtud je i prostřední obrázek); Bible. Ekumenický překlad, Biblická společnost, Praha, 1990; Daniel von Czepko: Růže ran; Internet (většinou Wikipedie); Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Starověké dějiny Židů [online]. c2012 [citováno 15. 02. 2013]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Starov%C4%9Bk%C3%A9_d%C4%9Bjiny_%C5%BDid%C5%AF&oldid=8632533>; Obrázky owner.
-
Tato mysterka je proto tak snadná, aby ji mohly luštit i děti. V tomto listingu používám výňatky z Nového zákona z ekumenického vydání bible. Pokud máte jinou bibli, nevadí; slova jsou sice jiná, ale smysl textu a číslování veršů je stejné.
-
Souřadnice uvedené na krabici a na logbooku nesouhlasí s nynějším umístěním keše. Na vyhlédnutém místě totiž pár dnů před zveřejněním po zimě ožilo mraveniště. Dávejte pozor při hledání a logování, je to tam dost frekventované.
-
Aby keš odpovídala velikonočnímu tématu, tak alespoň základní souřadnice se nacházejí u kapličky v blízké obci. S finálkou to bylo horší: hledal jsem poblíž Teplic nějakou kapličku, kříž nebo boží muka, kde bych umístil keš, ale žádné vhodné místo jsem nenašel. Ale snad to nebude vadit. Ostatně – kde vlastně máme hledat Ježíše (pokud tedy ho hledat chceme): V kostele? Na kříži? V bibli? Na nebesích? V přírodě? V některé sektě? Nebo ve svém srdci? To už záleží na každém z nás.
Konec
(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl 2012
GC3B2FQ – verze 1.4 z 9. 4. 2012
