Kostel stojí na ostrohu nad pravým břehem Radbuzy, která jej až do své regulace roku 1935 přímo obtékala, a jižně od plzeňského hlavního nádraží. Podél hřbitova prochází výpadovka na České Budějovice.
Nejbližší zastávkou MHD je Mikulášské náměstí. Z centra (náměstí Republiky) se sem dostanete tramvají č. 1 - směr Slovany a tramvají č. 2 - směr Světovar, nebo z Americké třídy trolejbusem č. 12 - směr Božkov. Pokud prijedete autem, doporucuji blízké parkoviště.
Přístup k samotnému kostelu je přes hlavní bránu Mikulášského hřbitova. Kostel je přístupný při bohoslužbách, které se konají v neděli od 9.30, ve středu od 18.30 a první pátek v měsíci od 18.30. Areál je otevřen listopad - b řezen 8:00 -16:00 a duben - ř íjen 8:00 - 20:00.
Více o kostelu
Kostel nechal roku 1406 vystavět plzeňský měšťan Vít Malíř na své vinici zvané „Mitterwald“ a to ke cti svatého Mikuláše a svatého Jana Křtitele. Některé architektonické články napovídají na existenci starší svatyně (kolem poloviny 14. století). Po Vítkově smrti zakoupilo pozemky kolem kostela město. Roku 1414 zde povolil král Václav IV. zřízení hřbitova. Pohřbívána tu byla především městská chudina.
Vlastní kostel byl jednolodní, v gotickém slohu, presbytář zaklenut klenbou a strop v lodi byl plochý-trámový. Velkých stavebních úprav se kostel dočkal roku 1599 za přispění mecenášky plzeňských kostelů Anny Haufové. Toto období připomíná nad oltářem erb Anny Haufové s uvedeným letopočtem.Kolem roku 1740 došlo k barokizaci kostela. Prodloužením kaple sv. Anny směrem k západu vznikla nižší postranní loď s plochým stropem, která byla s kostelní lodí propojena prolomením půlkruhových arkád. Z doby barokní pochází také hlavní portál kostela od Štěpána Šifra se sochou sv.Mikuláše. Z barokního mobiliáře nutno ještě připomenout ranně barokní oltář od plzeňského měšťana Mikuláše Mirobela z Treuhofu z roku 1642, socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1713, v současné době odstraněné rozvilinové oltáře, kříž na jižní stěně kostela, pocházející z Kalvárie ve vítězném oblouku odstraněné v roce 1953.
Období klasicismu připomínají v kostele náhrobek Vincence hraběte Morzini a náhrobek Antonie Trochařové, rozené Fáberové( v kapli sv. Anny). Další důkladnou opravou prošel kostelík roku 1880, jak svědčí tabulka za hlavním oltářem. Roku 1909 byla z jižní strany přistavěna nová, dnešní sakristie pro potřebu otců Dominikánů, kterým kostel sloužil v létech 1910-1913, než se postavil kostel Panny Marie Růžencové s klášterem na Jiráskově náměstí, kde můžete odlovit stejnojmenou cache. Po roce 1945 areál značně zchátral, kostel byl obnoven v 80. letech 20. století. Změnou poměrů po roce 1989 nastaly pro kostel zlé časy. V roce 1990 byl kostel celkem 6x vyloupen, čemuž padla za oběť valná část mobiliáře. Zkázu kostela mělo přinést poslední vyloupení v noci z 21. 12. na 22. 12. 1990, kdy byla zapálena v sakristii skříň. Vlastní kostel měl lehnout popelem prostřednictvím ohně založeného pod dřevěným schodištěm na kůr, který ale jako zázrakem se nerozhořel a uhasl dříve, než stačilo schodiště chytnout.
V roce 1993 byl kostel předán do správy řeckokatolické církve a od té doby se zde slouží svatá liturgie východního obřadu. A to už se začíná psát jeho nová historie a tomu odpovídající úprava interiéru.
Více o hřbitově
Kostelík s hřbitovem pro svoji polohu za městem sloužil z počátku pro pohřbívání chudiny z okolí. Od 16. století se sem pak mohli pochovávat i nekatolíci. Slávu hřbitovu jakožto „Plzeňskému Slavínu“ přineslo v18. století nařízení císaře Josef II. z roku 1784 o zrušení hřbitovů uprostřed města. Stal se prestižním pohřebištěm významných obyvatel města, dochován bohatý vzorek funerální plastiky z 18.–19. století. Jedním z posledních pohřbených byl Emil, rytíř Škoda (zemřel roku 1900). V severní části hřbitova se nachází hrob Josefa Kajetána Tyla, který v Plzni zemřel. U něj je pohřebiště plzeňských divadelníků a symbolický náhrobek Františka Škroupa, autora hudby písně „Kde domov můj?“.
Původní nejstarší část hřbitova se nachází jižním směrem od cesty ke kostelu. Část na sever byla městem přikoupena roku 1848. Hlavní hřbitovní brána pochází z roku 1849 a je v klasicisním slohu. Železná vrata hlavní brány vyrobila firma J. Klotz dle návrhu architekta Františka Auera z roku 1876. Hlavní železobetonový kříž dodala v roce 1911 plzeňská stavební firma Müller a Kapsa. Hřbitov byl pro potřeby do kopaných hrobů uzavřen dne 31. 12. 1901, ale do zděných hrobek se mohlo pochovávat až do roku 1910.
Plánované rozšíření Mikulášské třídy bylo podnětem pro likvidaci hřbitova, s kterou se začalo dne 5. 9. 1966 a která měla za následek likvidaci všeho cenného, krásného a výjimečného, co činilo toto místo tak slavným a působivě jedinečným. I ty zbývající náhrobky, které byly jako významné přemístěny do staré části hřbitova, propadají zvláště po roce 1989 nenávratně zkáze.
Kostelík U Ježíška
Historie kostelíka spadá nekdy na konec 17. století, kdy tu byla vybudována kaple. Tato svatyne je zvláštní tím, že ji postavili sami meštané a byla soucástí mestského dvorce. Okolo vedla stará cesta smerem na Písek a Strakonice. Kaple pak byla byla prestavena na kostelík. Roku 1746 jej mestský lékar a primátor Pavel Helffer z Helfferstreu nechal zvetšit stavitelem Matejem Ondrejem Kondelem a malbami vyzdobit nejlepším plzenským malírem a freskarem Františkem Juliem Luxem. Na konci 18. století usedlost s kostelíkem koupila proslulá zvonarská rodina Perneru. Ta dala kostelík znovu rozšírit v roce 1806 stavitelem Antonínem Barthem a pod kostelem si zrídila rodinnou hrobku. Od doby, kdy se Pernerové po asi sto letech z Plzne odstehovali, kostelík upadal.
Po rekonstrukci ve tricátých letech ale kostelík už jen chátral. V roce 2001, kdy byl ve velmi špatném stavu, se jej ujalo Sdružení pro obnovu památek Rokycan a okolí. A zacalo se s rekonstrukcí.
Probehla rekonstrukce budovy vcetne interiéru zahrnující restaurování velmi kvalitního barokního vybavení vcetne jediných dochovaných varhan z dílny slavného plzenského varhanáre Jana Leopolda Rausche z prelomu 18. a 19. století a rokokového oltáre.
Nedaleko kostelíka vede cyklostezka c. 31 po cyklostezce podél reky.
Cache
POZOR: 4.5.2012 změna velikosti schránky na micro, po jejím odcizení
První zastavení - brána Mikulášského hřbitova
Stojíte před bránou do Mikulášského hřbitova, pohlédnětě vzhůru a přečtěte nápis zde napsaný.
A - počet písmen prvního slova
B - počet písmen druhého slova
C - počet písmen celého sousloví
Druhé zastavení - Kostelíka U Ježíška
Obejdětě si celý kostelík dokola a prohlédněte si ho.
D - počet všech vchodů
E - počet písmen nad jedním z vchodů, který v překladu znamená Ježíš
F - počet všech křížků na střeše kostelíku
Finále je na souřadnicích:
49° 44,A(B+4)C 13° 23,(D-4)(E-3)(F-1)
Trasa cache je takové malé kolečko, délkou do 1 km. Z finálového místa je zajímavý pohled na kostel, kde uvidíte krásně celou věžičku.
Dávejte pozor, chodí zde hodně mudlů - radši použijte hint. Chovejte se tedy nenápadně a vracejte ji, jak byla.
Čerpáno z:
[1] http://www.nockostelu.cz/index.php?pg=175
[2] http://www.hrady.cz/?OID=8916
[3] Ivan Grisa, dle E. Poche a kol.: Umělecké památky Čech, svazek 3., Academia 1980.