Link1 Link2 Link3 Link4
Co se ale nikde nedočtete je, jak neuvěřitelně lákává je vůně čokolády, když jdete kolem. Moje babička mi vyprávěla, jak za minulého režimu dostávala v zaměstnání kolekce – jednu na každé dítě. Povídala mi o výrobních procesech, o různých druzích čokoládových pochutin, které se tam rodily v průběhu druhé poloviny minulého století, a když to bylo možné, nosila nám vnoučatům čokoládový zlom a nikdy si u toho, když jsme měly plné ruce a pusy té dobroty, neodpustila přidat nějaký pěkný příběh o čokoládě.
Můj tchán zase povídal, že v padesátých letech byla čokoláda vzácná jako maso. Nejedla se prostě každý den. Ale když si ji mohl koupit – a tabulka stála 3 Kčs - a na výběr moc nebylo, byl schopen ji s gustem zhltnout na posezení. Naštěstí byly i jiné možnosti, jak se k čokoládě dostat – s kamarády chodili k plotu Zory a tak vždycky nějaký ten čokoládový zlom od dělníků a posunovačů dostali. :-) Kamarádka vyprávěla, že byla v Zoře na týden na brigádě. Směli sníst, co zvládli, ale nesměli nic vynášet. S úsměvem se svěřila, že za necelý týden dokázala čokoládovou figurku, které dávala do krabice s kolekcemi, vybalit jednou rukou z alobalu a sníst. A můj strýc si pamatuje, když jednou zaměstnanci drah posunovali vagón s čokoládovými boby, nechtě ho ťukli a on se otevřel. Celé Hodolany pak chodily na čokoládové boby a doma je pak pražily. Ale protože si při tom lidi zapomněli otevřít okna a z bobů se při pražení uvolňovaly omamné látky, byli jako zfetovaní. :-) Tak ať už vám vůně čokolády připadá omamná, nebo ne, až tam budete stát, zhluboka se nadechněte a zkuste si taky vzpomenout na nějaký pěkný čokoládový příběh a určitě se s námi o něj podělte, protože sladkých vzpomínek není nikdy dost :-)
This cache is devoted to Olomouc chocolate factory Zora. About its history, also history of chocolate itself, it´s use and other various curiosities you can find information on many worldwide websites. For curious geocachers I presume to add some links :-)
Link1 Link2 Link3
What you can’t find anywhere else is how unbelievably seductive the smell of chocolate is when you’re passing by this place. My granny told me that during the former regime she was receiving boxes of chocolate from her employer – one for each child. She was talking about manufacturing processes, assorted kinds of chocolate sweets which were produced there during the 2nd half of the last century. Whenever possible, she brought us, her grandchildren, chocolate shards and always remembered (by that time we were completely absorbed by this delicacy) to add some nice chocolate story.
My father-in-law remembers the times (ca. 1950 - 1960) chocolate was as rare as meat. People simply did not eat it every day. But when he could buy it (a bar cost 3 crowns and there was not much to choose from), he was able to gulp it down in a sec. Luckily, there were other opportunities how to get chocolate. He and his friends used to go to the factory fence, where they always got some chocolate from the employees or railway workers. My friend recollects her one-week part time job in Zora. They were allowed to eat as much chocolate as they could, but it was prohibited to take anything out. With a wide smile on her face she confessed that in less than a week she could unwrap a chocolate figure single-handed and eat it while working. And my uncle remembers the day when the railway workers were pushing a wagon full of chocolate beans and accidentally crashed. The wagon opened and all the people from Hodolany (a part of Olomouc) gathered to picking up the chocolate beans and roasted them home. Roasting releases narcotic gases and because people forgot to open the windows, they all soon were doped up. :-) So whether you consider chocolate smell heady or not – when you are standing there, take a deep breath and try to remember some chocolate story you could share with us, because there are never enough sweet memories :-)
Obrázky použity z www.chocozone.net