Lochneskou priseru zna kazdy, ale uz malo kdo vi, ze takova kdysi zila i v nasich koncinách!
Bylo to kdysi dávno, to se jeste tehdy Tatrovice jmenovaly Dotterwies a místo prehrady tu bylo mensi ale pomerne hluboké horské jezero. Prave díky sve hloubce a raselinovemu podkladu, melo jezero stále tmavou barvu. Voda v nem byla tak zbarvená, že v ní nebylo videt témer nic; místo zcela ideální pro existenci tajemného vodního tvora. Obcas tu nekdo spatril, jak se mihlo cosi velkého, neznámého, a co hlavne rychle zmizelo pod tmavou hladinou. Brzy se po okolí zacaly sirit povidacky o velke vodni prisere, ktere pak casem uz nerekl nikdo jinak nez Dotterwiesless.
Nikdy se nestalo, ze by byl kdokoliv priserou ohrozen a tak si tu zaslouzene zila v poklidu po cela pokoleni. Idyla vsak netrvá vecne a po tezkych casech, kdy doslo k vysídlení znacné cásti puvodních obyvatel Dotterwies, to tu bylo prejmenováno na Tatrovice. Pár let na to, se tu zacala stavet nová velká prehrada. Vodní nestvura vycítila ohrožení, a tak radeji opustila svuj úkryt.
Pár dní se premístovala po okolních lesích, ale žádné jiné jezero tu k nalezení nebylo. Nedostatek vodního zázemí se postupne projevoval na tvaru tela. Koncetiny se zacaly protahovat, kuze na nich zrohovatela a blany se zcela ztratily. Místní nejcasteji vídávali prapodivnou Dotterwiesless na kopci, odkud byl dobrý výhled na místo puvodního jezera, a protoze mnozí vedeli, jaké to je být donucen opustit svuj domov, zacali jí ze soucitu na toto místo nosit vodu a neco k snedku. Díky tomu Dotterwiesless prezila, nakonec zapustila koreny v pevné zemi a aby nestrasila kolemjdoucí, splynula s okolím. Nyní už jen letmo svým tvarem a ulepenými slzami pripomíná tu dávnou historku. Jestli i bude prežívat dál, záleží ted i na vás……
Pro prvonalezce jsme vlozily pouzdro na mikrosku.