FTB Song
Tenkrát byly klidný večery,
teď občas stane se,
místo abychom kojili - běháme po lese.
Každý z nás teď běhá pomaleji než by měl
-
totiž v nosítku nám zátěž dělá malý Daniel.
O víkendu dlouho spát - tak na to
zapomeň,
lahvinku si v klidu dát, to nemá úroveň.
Do auta si přidělej sedačku radši hned,
vždyť jeden nikdy netuší, kdy bude muset jet.
Už dávno nespím nahý, dávno
nespíš nahá,
Daniel i GPS nás ven z postele tahá.
Bude trvat rok a půl, dost možná ještě
víc,
než bude mít zájem nakukovat do krabic.
Úhledně to zapíšu a ty mi
pusu dáš,
do toho se ozve řev - jo to je synek náš.
Ozývá se hlasitě - my máme z toho splín,
vždyť máma zvedá k oslavě jen vodu bez bublin.
Po kratičkém luštění
už na nás krabka juká,
nejde o nic menšího než naučit to kluka,
ke každému FTF teď bude jezdit s námi
ten, co se uměl narodit v den narozenin mámy.
Zda zvládnem zůstat na
špici, to neví nikdo z nás,
věříme však pevně, že ve třech to
půjde snáz.
Dám si jako Bojánci to, co jsem vždycky chtěl -
na oslavu sodovku a boty před postel.
St@ndovu básničku, zhudebněnou
Bojánky,
pro tuto vzácnou přiležitost přebásnila
Salome.