První zmínky o Plazých pochází z konce 16.století, kdy doslo k významnému rozsírení okolního varvazovského panství, díky velmistrovi rádu Maltézských rytíru Matousovi Depoltovi z Lobkovic který sjednal se souhlasem ceského krále a císare Rudolfa II. smenu maltézské vsi Zdetín na Boleslavsku za skupinu vesnic na Práchensku - Radobytce, Borice, Jarotice, Malcice, Podolí, Vatkovice a 3 poddané ve vsi Dedovice.
Mezi nové povinnosti poddaných patrilo i svázání a splavení 160 voru dreva rocne do Prahy. Díky tomu vyrostlo na brezích reky Otavy nekolik vorazských osad, mimo jinými i Plazy. V okolí vzniklo na rece Otave nekolik vazist voru - splazu. Odtud pochází i název osady Plazy, tedy zádní hadi, nebo snad jesterky, ale voroplavba dala osade jméno.
Historie osady je nedílne spjatá s historií obce Varvazov a s Rádem Maltézských rytíru (Johanitu), který vlastnil Varvazov a okolí témer 800 let a také s rodem Schwarzenbergu, kterí Varvazov koupili v roce 1847 a vlastnili do roku 1948.
Do povstání ceských evangelických stavu proti Habsburkum v roce 1618 se pridala rada drzitelu rytírských statku z okolí Plazu: cimelictí Deymové, zaluzansko-myslínstí páni Loubstí z Lub, Bukovanstí z Bukova i drzitel rozsáhlého panství orlicko-zvíkovského Petr ze Svamberka, který se stal dokonce clenem odbojné ceské vlády. K povstání se pochopitelne nepripojil a císari zustal veren maltézský velmistr Matous Depolt z Lobkovic, v té dobe clen zemské rady a místodrzící.
Válka, která z tohoto konfliktu vzesla, se v prvých dvou letech povstání 1619 - 1620 odehrávala na pude jizních Cech a také na Písecku. Ceské stavovské vojsko a císarská armáda lezela proti sobe u Mirovic po celou první polovinu mesíce zárí. I kdyz zde nedoslo k rozhodující bitve, ctrnáctidenní pobyt obou armád v kraji zpusobil nesmírné skody. Podruhé byla tato oblast znovu a jeste více postizena delsím pobytem a rádením císarského vojska na jare roku 1621 a na jare a v léte roku 1622 pri dobývání Orlíka a obléhání Zvíkova, protoze na techto dvou svamberských hradech se stavovské posádky drzely i po prohrané belohorské bitve 8. 11. 1620.
Po roce 1622 bylo vsak okolí pomerne usetreno od prutahu domácího vojska i od tízivých zimních pobytu vojáku, protoze bylo ocividne chráneno novým velkoprevorem maltézským Rudolfem, hrabetem Colloredo Walseem, který jako vlivný vojenský cinitel, generál jízdy a clen dvorní válecné rady rakouské mel moznost drzet nad svými panstvími ochrannou ruku.
Pozoruhodné také je, ze rekatolizace, tj. obracení nekatolíku na katolickou víru casto i násilnými prostredky, byla na maltézských panstvích velmi mírná. Po roce 1624 se dokonce do okolních vesnic a osad uchýlilo mnoho lidí, pronásledovaných pro víru. Snad to bylo tím, ze na duchovním panství varvazovském nezasahovalo do protireformacní praxe nekdy az prílis horlivé knezstvo svetské.
Ve druhé polovine 17. století zacalo docházet k velké dosídlovací akci, kdy se na lesní pude, na vyklucených pasekách, zacali usazovat noví osídlenci. Tehdy zacaly vznikat nové osady, napr. Boudy a Horní Ostrovec. Na varvazovsku pak po roce 1710 doslo k rozsirování puvodních samot a vzniku osad Most, Paseka a Dolní Plazy.
Varvazovské panství koupil kníze Karel II. Schwarzenberg z orlické vetve rodu v roce 1847 za 670 000 zlatých. Rod Schwarzenbergu patril mezi nejbohatsí rody Rakouska. V Cechách vlastnil prakticky celé jizní Cechy a behem staletí tento puvodne nemecký rod dokonale srostl s domácím prostredím. Jeho príslusníci prosluli jako výborní hospodári a modernizátori zemedelství, lesnictví a prumyslu, jako vojevudci, ale uplatnili se i v diplomatických sluzbách. Ve vlastnictví Schwarzenbergu zustalo Varvazovsko a tedy i osada Plazy, az do konfiskace veskerého majetku rodu v roce 1948. Po roce 1989 byl orlický majetek vrácen v rámci restituce knízeti Karlu Schwarzenbergovi VII.
V lesích u Stedronína se od pocátku 2. svetové války ukrývali v podzemních krytech tri clenové odboje, kterým pomáhali místní lidé. Gestapo prepadlo 12. srpna 1944 hájovnu Petríkov u Stedronína, kde u rodiny hajného Bártíka partyzány zastihlo. Jeden z nich, Petr Lanc, byl zastrelen na míste, dalsí byl zajat a tretímu se podarilo uniknout. Hajný Bártík s manzelkou a devatenáctiletým synem byli popraveni ve veznici na Pankráci.
Na sklonku války, 29. 4. 1945 byl nucen u Stedronína nouzove pristát klouzavým letem bez podvozku jeden z amerických stíhacích letounu P-47D Thunderbolt, které útocily na ustupující jednotky SS u Zvíkovského Podhradí. Pilotem byl americký Cech, podporucík Frederick W. Turner, kterému se po nouzovém pristání podarilo uniknout, za pomoci místních domorodcu a nepozorovane se dostat zpet k americké armáde. Zahynul v roce 1951 pri cvicném bombardování na Floride.
Jiz po skoncení války, dne 14. kvetna 1945, se v objevila v lese u Stedronína skupina 9 nemeckých vojáku. Ctyri místní obcané se je pokusili odzbrojit, ale vsichni zde padli. Na tomto míste byl 25. 5. 1947 slavnostne odhalen pomník padlým a popraveným za úcasti príslusníku odboje.
V soucasnosti slouzí vetsina objektu v okolí rekreacním úcelum a v osade Plazy je ke stálému pobytu prihláseno pouze 5 a v sousedním Stedroníne 6 osob.
Dost ale povídání a hurá za kesí. Na úvodních souradnicích, jak uz to bývá, kes nenajdete, zato tu muzete zaparkovat svoje geovozidlo a zacít tu procházku po okolí. Na jednotlivých zastaveních najdete nejenom vzdy neco zajímavého ke koukání, ale zároven nápovedu k nalezení finálky.
STAGE 1: Chaloupka. Stojíte pred jednou z klasických místních chalup.
Podle zápisu v Gruntovní knize domkárských usedlostí rychty Varvazov ze dne 31. ríjna 1761, "odprodal varvazovský vrchnostenský úrad, dle proslého rozhodnutí Emanuela Václava Kajetána hrabete z Kolovrat, velkého prevora maltézského rádu, svému poddanému Janu Kuzelovi a jeho manzelce Anne dne 24. dubna 1792 kus panského majetního pole pod 40 sáhu ctv. /sáh po 15 krejcarech/ k vystavení obycejné domkárské chalupy s povinností placení obycejného úroku do dedicného uzívání na casy vecné a budoucí s právem, kdykoliv toto místo a chalupu komukoli, ale vzdy jen varvazovskému, odprodati nebo postupem odevzdati".
Hospodár Jan Kuzel po roce 1800 zemrel. Pozustalá vdova Anna, rozená Cervenková se znovu provdala za Josefa Díka, který mel na chalupe hospodarit do vzrustu zákonitého dedice z prvního manzelství. 8.cervence 1816 predali Josef Dík s manzelkou Annou domkárskou chalupu cp. 18 na Plazých synu z prvního manzelství Bartolomeji Kuzelovi v postupní cene 200 zl.
1.cervence 1835 Anna Kuzelová, vdova po Bartolomeji Kuzelovi, který zemrel roku 1830, postoupila svoji domkárskou chalupu na Plazých svému synu Josefu Kuzelovi v postupní cene 107 zlatých. Téhoz roku se stala spoluvlastnicí chalupy manzelka Josefa Kuzela Marie, rozená Jancurová. Dosavadní robotní povinnost z chalupy 13 dní v roce v dobe od sv. Jana Krtitele do sv. Václava, tzv. robota svatojánská i jiné urbariální povinnosti, byla roku 1840 premenena na robotní plat ve výsi 30 zl. rocne, který byl z chalupy placen az do zárí roku 1848, kdy bylo poddanství a robota zruseno.
V prístích letech az do roku 1932 se strídali majitelé velmi rychle, az chalupu zakoupil Václav Janousek s zenou Marií. Roku 1972, po smrti Marie Janouskové, získal chalupu její jediný dedic syn Jirí, který objekt vyuzíval se svojí manzelkou Marií az do své smrti v roce 1990.
V roce 2000 získal chalupu do uzívání jako dedictví po zemrelé Marii Janouskové Petr Hodík, který ji vyuzívá dodnes, jako rekreacní objekt.
Chalupa se dochovala, díky nekolika citlivým zásahum, az do dnesních dnu, v takrka puvodní podobe, az na drobné detaily. Jen puvodne dosková strecha byla v minulosti nahrazena tehdy bezne pouzívaným eternitem a objekt byl opatren novými okny.
Pro první indícii A potrebné k nálezu finálky, je treba nejprve zjstit císlo popisné chaloupky a k nemu pricíst pocet písmen na prostrední modré tabulce.
STAGE 2: Vyhlídka. Práve se nacházíte na nádherné vyhlídce na meandrující dolní tok reky Otavy.
V soucasné dobe je vetsina údolí zatopena vodami Orlické prehrady. Hladina jezera je pri maximálním vzdutí az o 35 metru výse, nez bylo puvodní reciste reky Otavy. Predstavte si, jak impozantne musel pusobit výhled do nezatopeného údolí, kdyz soucasná výska od hladiny je 65 metru. Reka Otava zde vytvárí mohutný meandr, který je stále dobre patrný i pres zatopení údolí. Tok reky se nekolikrát stácí na jednu a druhou stranu, takze pri pohledu shora pripomíná písmeno S. Na nekterých místech jsou viditelné zbytky puvodní Sedláckovy stezky. Nejhezcí pereje Staré Otavy, takzvané Svatoannenské proudy, kdysi velmi obávané vorari, zmizeli taktéz pod hladinou jezera. Pod vodou jsou i nekteré staré usedlosti jako napríklad Mosovce a puvodní hájenka.
Na protejsím brehu se na úzkém ostrohu nachází osada Svatá Anna. Tvorí ji osm chalup, nekolik chat a v jejím stredu kaple Svaté Anny, podle které dostala osada jméno. Kaple byla zalozena roku 1545-1548. Podle jedné povesti je zalozena na míste puvodní poustevny, podle dalsí povesti na míste, kde vyustila tajná chodba z hradu Zvíkova. Podle dalsí povesti je vedle oltáre tajný hrob neznámého muze.Od 18. století se zde kazdorocne konají poute po svátku Svaté Anny v léte.
Na vzdálenejsím brehu je videt Stedronský statek, který jako jeden z mála puvodních hospodárských stavení unikl, díky své poloze výse ve svahu nad rekou, zatopení pri napoustení Orlického jezera. V soucasné dobe patrí rybárským hospodárum a funguje jako jakási základna pro dolní tok Otavy. V sousedství statku je nekolik velkých chat. Nekteré z nich slouzily za minulého rezimu státním prominentum jako luxusní rekreacní objekty. Mezi nejznámejsí patril Lubomír Strougal.
Rozhlédnete se kolem sebe a zjistete, které dva druhy stromu rostou na okolních svazích. Je to smrk a bríza? Pak je druhá indície B = 1. Pokud jsou to ale borovice a dub, potom je B = 4, a jestli jedle a javor, tak B = 8.
Vychutnejte si bájecný pohled do údolí a pritom spocítejte vsechny mosty pres reku. Jejich pocet je C.
STAGE 3: Zátoka.Ted stojíte na brehu Orlického jezera v Zátoce sviní.
Své jméno dostala podle mnohem známejsího zálivu na jihozápade ostrova Kuba, kde v dubnu roku 1961 podnikla americká CIA neúspesný pokus o vylodení a svrhnutí rezimu Fidela Castra. Zatím co kubánský originál nemá s prasaty moc spolecného, dokonce se jedná o nepresný preklad, (ve spanelském originálu "Bahía de Cochinos" coz v prekladu znamená Zátoka spinavcu, nebo zaprasencu, ci chceteli cunat) zde se to divokými prasaty jen hemzí. Velice jim vyhovuje zdejsí podmácená puda, v které mohou lehce rýt a hledat chutné koreny a oddenky ruzných rostlin. Pri trose stestí, v brzských ranních a nebo naopak v podvecerních hodinách, muzete skupinku divocáku potkat. Vyzaduje to ovsem velmi tichý pohyb, protoze divoká prasata mají skvelý sluch a pred setkání s kacery radeji dají prednost úprku do blízké rokle.
Zátoka je velmi vyhledávaným rybárským revírem. Dají se zde chytit rozmanité, predevsím bílé druhy ryb, jako napríklad cejn, nebo plotice, ale také kapri a umele vysazený amur, ci tolstolobik. Zátoka také proslula kapitálními úlovky Bolena dravého a Okouna obecného.
O víkendech je v zátoce obvykle rusno. Starají se o to predevsím jiz zminovaní rybári, ale v sezóne také ruzné skupinky trampu, kterí také pred lety zátoku pojmenovali. Na okolních stráních si povsimnete porostu mohutných jedlí Douglasek, z nichz nejvetsí rostou prímo u cesty ze zátoky.
Na jedné mohutné jedli (je to ta nejblíze uvedeným souradnicím) také najdete ctyrmístné císlo, které ukrývá dalsí dve nápovedy. Druhá císlice v poradí je D a ciferací vsech ctyr získáte E. Jen pozor, není to jediná ocíslovaná jedle v okolí. Ale je jediná na které je císlice 6.
STAGE 4:Rozcestí. Stojíte na prístupové ceste do osady Plazy a zároven rozcestí s turistickými znackami.
Prochází tudy hlavní evropská turistická dálnice E10 z Monaca do Helsinek, v tomto úseku vedena po cervené stezce z Písku na Orlík. Krízí se zde se zelenou znackou z Milevska do Cízové. Odtud uz je to k finálce skoro, "co by kamenem dohodil", tak hurá na ní.
Jen snad pokud zrovna rostou houby, tak doporucuji, nejít rovnou za sipkou, ale projít se po okolním lese, at není krabka to jediné, co v okolí najdete. Pokud totiz houby opravdu rostou, dají se v okolních lesích sklízet ve velkém, jak místní ríkají "je to na kosu". Bohužel ale po kůrovcové kalamitě nezbývá z okolního lesa příliš a houby se stěhují do přívětivějších krajin.
Poslední dve indície potrebné k zjistení souradnic finálky vám prozradí rozcestník. F je vzdálenost v kilometrech odtud na Zvíkovský most přes Otavu a G potom polovina celkové vzdálenosti z Cízové na Zvíkovské Podhradí, taktéž po zelené znacce.
Jen jeste pár slov ke kesi samotné a k terénu. Kes je klasická krabicka lock&lock a pokud budete mít s jejím odlovem trochu potíze, nebojte se pouzít hint. Terén se cestou dost výrazne mení, tak ty tri hvezdy berte spíse jako jakýsi horsí prumer. Od zacátku osady po první stage je terén max 1 hvezda a vhodný pro kohokoliv. Pokud se ale blízíte k vyhlídce, zacíná se pomalu menit. POZOR na skály, drzte se spíse cesticky a k vyhlídce pristupujte shora. Tady je terén na rozhraní 3-4 hvezd! Cestou za tretí zastávkou podniknete prudké náročné klesání az k hladine jezera v pomerne hustém porostu, ale pokud najdete rybárskou cesticku, nebude to víc, nez za 3,5 hvezdy. Pak uz trasa vede po pohodlných cestách a ani u finálky není horsí terén, nez 2 hvezdy. Z toho vyplývá, ze kes není vhodná pro rodinou procházku s kocárkem (ale pesky deti vzít muzete, jen je treba maximální opatrnosti u vyhlídky). Ani kolari to nebudou mít lehké a urcite jim nedoporucuji prímou cestu mezi druhou a tretí stagí. Je tu ale moznost rokli objet a do zátoky se dostat pohodlne z protismeru od rozcestí. Pozor na odlov v zime! Za snehové pokrývky ho pro jistotu nedoporucuji vubec.
Celá cesta je okruzní a at uz svoje geovozidlo zanecháte na úvodních souradnicích, nebo o kus dál na lesním parkovisti, od finálky to k nemu bude jen malý kousek.
Doufám, ze se vám na Plazých bude líbit a celý odlov kese si rádne uzijete. A abych nezapomněl, jeste souradnice finálky:
49°A.EDB 14°(G+F).CF(D-E)