Po stopách druidů

Druidové byli keltští kněží, kteří plnili také funkce věštců, lékařů, básníků, soudců a učitelů. Tvořili zvláštní, privilegovanou a velmi mocnou skupinu v keltské společnosti. Společenství druidů se pravidelně scházelo v Karnutském lese v Galii, kde také probíhaly volby nejvyššího druida. K jejich povinnostem patřilo shromaždování nových poznatků či sledování přírodních jevů.

Raritou je, že ačkoli Keltové znali písmo, jejich učení nebylo nikdy zapisováno, jednak proto, aby se s ním nemohl obeznámit nikdo nepovolaný, jednak proto, aby si druidové cvičili pamět. Pro snazší zapamatování byla jejich nauka veršovaná. Recký historik Strabón rozeznává tři třídy druidů: bardy (básníky a znalce historie), ovydy (lékaře a věštce) a druidy (teology a právníky). Podle některých názorů znamenaly tyto třídy také různé stupně zasvěcení, přičemž bardové stáli nejníže a druidové nejvýše. Většina adeptů prý běžně setrvávala ve druhém stupni, protože stát se druidem údajně obnášelo velmi nebezpečnou zkoušku, která spočívala v návštěvě světa mrtvých (pravděpodobně se jednalo o prožití klinické smrti po vypití jedu).

U druidů byla typická věčná snaha naklonit si přízen bohů, vykonávali nejrůznější oběti. V naprosté většině se jednalo o oběti zvířecí, ale někdy došlo i na obět lidskou. Protože druidové podněcovali Kelty k odporu proti Rímanům, měli Rímané velký zájem na jejich vykořenění. Po vpádu Rímanů do Galie a Británie začal vliv druidů upadat a jejich organizace a kulty byly zakázány.

Irsko zůstalo domovem druidismu až do doby křestanské. Od pol. 19. stol. docházelo k oživování druidských tradic i ve Skotsku, Walesu a Bretagni. Zájem o druidismus a Kelty se projevil od 90. let. 20. stol. také v Cechách a souvisí s některými tendencemi hnutí New Age. Jméno druidové se odvozuje od keltských slov dru (víra) nebo dryod (učený muž). Někteří znalci volně překládali slovo druid jako znalec lesů nebo jako lesní mudrc.

Druidové žili především v souladu s přírodou, měli velké znalosti z oblasti bylin a přírodních surovin vůbec. Posvátné pro ně bylo jmelí, existují pověsti o tom, že jej druidové sbírali ze stromů pomocí zlatého srpu. Nařezané jmelí házeli na rozprostřené bílé plátno – bylo zlým znamením, pokud se useknutá rostlina dotkla země. Nosili bílé pláště, protože vše bílé bylo považováno za posvátné, protože právě v přírodě se bílá barva vyskytuje velmi vzácně. Keltská sakrální místa, tzv. nemethony, vznikala převážně u pramenů chráněných mohutnými stromy, většinou duby.

O keši:

Prvním krokem k nalezení této keše je vyluštení následující šifry. Co si počít dál už jistě budete vědět.

4.9.2015 - změna šifry