|
Mezi Myštevsí, Šaplavou a Sukorady leží rybník Mozorník, kousek dál se táhne les a hned
na
|
|
kraji se krcí myslivna.
Nedoptáš se na ten les jinak než jako na Pustý hrad.
Ale kdo nejsi zdejší,
|
|
nic z nejakého hradu
nespatríš. Jen tu a tam stopu po valu. Kdekdo se lesu od
nepameti vyhýbal.
|
|
Dokud v tech místech
ješte stával hrad, strašívalo v nem. Povídali si
starí, že v nem žádný rytír
|
|
nevydržel.
Nevolnici panské zdi prokleli, páni nakládali víc robot, než
chudáci mohli unést.
|
|
Vždycky za poledne
všecko vukol ztichlo, ze všech stran doléhalo do
uší divné bublání a vrcení,
|
|
psí vytí a houkání sov,
jako kdyby byl vecer. Sotva se setmelo, plížily se k palisádám
bílé postavy
|
|
a tak dlouho zíraly
svýma upjatýma ocima do hradu, až každého pána
vypudily.
|
|
Tou dobou žil ve
Skrivanech kocí, který náramne pil. Nos mezi ocima by byl propil.
Nebylo
|
|
hospody, aby se v ní
nezastavil. Však mu taky nadarmo neríkali
Nedopita.
|
|
|
|
Když se vozka zpíjel do
nemoty týden co týden, ze služby ho vyhnali a nikde už o
nem nechteli
|
|
ani slyšet.
Žena marné prosila, pet detí okolo sukni, ale kdo by chtel do
služby opilce?
|
|
Vyhnali celou rodinu z
vesnice, nikdo nedal ani na kupu Nedopitových detí.
|
|
Nedopita bloudil ode vsi
ke vsi, sliboval, že už ke sklence ani necichne, ale nic
naplat. Povest mel
|
|
špatnou, sám si
ji pokazil. Všude pred ním zavírali vrata.Když si nevedel rady, usadil se s
rodinou
|
|
ve zríceninách Pustého
hradu. Nesli v ranci jen roztrhanou perinu a na zádech rocní díte.
Ostatní
|
|
capaly bosky, i ten
trakar jim táta propil. „Vzal ochmelku cert," vyprovázely skrivanské ženy
|
|
rodinu Nedopitovu zlými
pohledy a žádná ani pred stavení nevyšla. „Ne
stokrát, ale už tisíckrát
|
|
jsme ho proklely, nádobu
bezednou. Kdyby si proléval krk za své, vem to cert, i když clovek
|
|
tuhle musí plakat nad
temi caparty, ale on svádel i naše táty!" „Aby ho
certi vzali, až se priblíží
|
|
jeho hodinka!" Nedopita
už ta slova skrivanských sousedek
nezaslechl, ale stacilo mu, jak mu do
|
|
uší vycítala
žena. Ale co delat tady stranou sveta v lesní
pustine?
|
|
|
|
Deti volají po chlebe,
kousícek pole nikde a hospodári opilce do služby nevezmou.
Vím, co
|
|
udelám, rekl si
Nedopita. Otevru si ve sklepení hospodu. Není zrovna na ráne,
pravda, to není,
|
|
ale kdo se bude chtít
dobre napít, ten ji najde, kdyby byla treba v
tramtárii.
|
|
Sehnal ješte
nejaký groš, snesl z vrchních pater hradu staré kusy nábytku
a probehl okolní
|
|
vesnice, že se u
neho v lese bude šenkovat. Zapomnel však, že
prokletí Skrivanských šlo
všude s
|
|
ním. Ženy své pantáty do hospody
nepouštely. A tak nezbylo, než že Nedopita musil
pít sám. Pil
|
|
na zlost za tri, jako by
to byla voda. Cím hrnecek jednou navre, tím potom taky
zapáchá.
|
|
|
|
Nedopitka opilce marne prosila,
aby už prestal, že nemá detem co do úst, ale jako by
hrách na
|
|
stenu házela. Když
obrátil poslední láhev a nevedel už kudy kam, napadlo ho
pridat se k lupicum
|
|
Do pusté hospody
nepáchne noha, meli by tu ve sklepení bezpecnou skrýš. A
taky že meli.
|
|
Zacali se trousit se
soumrakem jeden za druhým, hranáci
cerných tvárí a s pichlavýma ocima, a
|
|
pytle s koristí ukrývali
do zasutého sklepa. Beda tomu, kdo by se byl zlosynum bránil!
Srazili by
|
|
ho k zemi a už nikdy by nevstal. Casto místo
lupu pritáhli v pytli mrtvého a porucili Nedopitovi
|
|
aby ho zakopal u hradu.
„Jiného nedeláš", vycítali mu, „jen z nás
žiješ a piješ. Aby se ti nezkrátily
|
|
žíly, ochmelko." A tak hrobu okolo krcmy pribývalo,
až z nich byl hrbituvek
|
|
|
|
Jenomže mrtví neusnuli
nadobro. Zjevovali se krcmárovi ve
snách, desili ho. Plných devet roku
|
|
prechovával
loupežnou chásku a nikoho
nenapadlo, aby se do lesa podíval, z ceho Nedopita
žije.
|
|
Kdekdo se Pustému hradu
porád ješte na hony vyhýbal. Devet roku vydržela s
Nedopitou žena
|
|
detmi. Ale déle už
nemohla, nemelo predmet tu zustávat. Odstehovala se s detmi k matce
do
|
|
Stracova. Sotva vytáhla paty, zatmelo se, zeme zhluboka
zadunela, otevrela se v propast
a
|
|
pohltila hrad i s
krcmou, krcmárem a lupicskou bandou. Od
té doby žádné stavení v tom lese
|
|
nevidet, jen jméno Pustý
hrad zustalo lesu už na veky.
|
|
|
 |
|
Nedávno se mi dostala do
ruky knížka od Václava Horyny, Slunecní strelec. Je plná
povestí
|
|
z bydžovského a
chlumeckého kraje, napadlo me tedy pro vás pripravit malou
serii, kde bych
|
|
vám predstavil nejaké z
nich. Celkem jich je pres padesát, ale uznejte, že
udržovat takový
|
|
pocet krabicek by byl
pro me spíš trest než radost. Proto jsem vybral sedm
povestí, které jsem
|
|
se
snažil tematicky
umístit tam, kde se prý tehdá staly ty
neuveritelné príbehy. Na záver po
|
|
odlovení šesti
tradicních keší na vás ceká
jedna vymazlená v podobe bonusovky. Nechci
|
|
nikoho nutit do ctení,
ale pokud budete bonusovou keš
chtít, budete povesti muset v rychlosti
|
|
precíst, zodpovedet malý
vedomostní testík a se správnými
odpovedmi se dostavit na místo,
|
|
které snad
rozlousknete na základe císel, které naleznete v prvních
šesti krabickách.
|
|
(více potom v bonusové
keši)
|
|
|
|
Na míste keše zrejme nekde stávala ona krcma v Pustém
hrade. Minimálne komín tam ješte bude. ;-)
|
|
Vezmete si s sebou
pulitr, co kdyby bylo náhodou otevreno.
;-)
|
|
|
|
|
|
Jedná se o PET schránku o velikosti mikro. Ve schránce není tužka, vezmete
si sebou svou!!!
|
|
Peclive si
opište ctyri ctyrmístné císla ze schránky nebo z titulní
strany logbooku, budete je
|
|
potrebovat
pro zjištení informace kam se dostavit pro bonusovou
keš.
|