Jak se staví keltská vesnice

Nastartujte svoje stroje času, pojedeme se podívat asi tak 100 let před začátek našeho letopočtu. že nemáte? Nebojte, možná přijde dávná historie za vámi.

Vy už určitě víte, jak se staví rybník, jak se staví most, i jak se staví obchodní dům v Chrudimi nebo jak se nestaví dálnice, a další si najdete určitě sami. Dnes máte jedinečnou příležitost se podívat, jak se staví keltská vesnice, v archeoparku Nasavrky. A dokonce to můžete zdokumentovat svými fotografiemi.

Na fotomapě z doby kolem 2002 – 2006 ještě najdete prázdnou louku. Ve skutečnosti už stojí část budov, kus opevnění a začíná rašit živý plot kolem vesnice.

Stavba už je sice v plném proudu, stavět se začalo v červnu 2011, ale pořád ještě máte možnost prohlédnout si část staveniště jako zelenou louku. Dokončení bylo v plánu do října 2012 (ale od léta 2012 do května 2013 se moc nezměnilo).

(Tyto obrázky si můžete prohlédnout ve větším rozlišení dole.)

Kudy k pokladu

K získání finálních souřadnic se budeme muset kousek projít, a podívat se ještě na nějaké jiné stavby a stromy, protože ty rozhodně ke Keltům patří. A raději půjdeme pěšky, auto necháme rozhodně na parkovišti. Nebojte se, daleko to nebude. Na výchozích souřadnicích se nachází centrum budoucí vesnice, tam nemusíme (vstup zakázán!), pro finálku to není třeba. První úkol nás čeká na Stage 1:

Stage 1 (S135Q12)

Rozhlédneme se a uvidíme ceduli se čtyřmístným číslem KLMN. Spočítáme [C=K+N].

Stage 2 (S235Q12)

Přišli jsme po pěšině k zajímavé skupince tří stromů, opravdu se nedají přehlédnout, stejného druhu stojí v jedné řadě vedle sebe. Postavíme se na pěšině zády k nim, čelem k jezeru.

Tři stromy za námi jsou:

• duby [A=1]
• břízy [A=2]
• borovice [A=3]
• smrky [A=4]
• vrby [A=5]

Dva vzrostlé stromy před námi, až u vody, jsou:

• duby [B=1]
• břízy [B=2]
• borovice [B=3]
• smrky [B=4]
• vrby [B=5]

Vpravo od těchto dvou stromů, stála na [C=K+N] pilířích nápadná stavba (dnes má C+1 pilířů, pokud zase chybí, použijte [D=K]), i nová je postavená převážně z materiálu:

• kov [D=1]
• kámen [D=2]
• plast [D=3]
• dřevo [D=4]
• cihla [D=5]

Máme? Tak se posuneme na další zastávku, Stage 3, můžeme podél již vyrůstajícího živého plotu okolo vesnice z vnější strany, a cestou se můžeme pokochat staveními.

Stage 3 (S335Q12)

Přišli jsme k další lidské stavbě u velkého stromu, který stojí hned u cesty.

Strom, u kterého stavba stojí, je:

• dub [E=1]
• bříza [E=2]
• borovice [E=3]
• smrk [E=4]
• vrba [E=5]

Tato druhá stavba je postavená převážně z materiálu:

• kov [F=1]
• kámen [F=2]
• plast [F=3]
• dřevo [F=4]
• cihla [F=5]

To bylo lehké, že. Půjdeme ještě kousek, jen po cestě, žádný těžký terén, k třetí stavbě.

Stage 4 (S435Q12)

Stojíte na kraji louky před mohutným stromem s [P=?] kmeny (ve výši očí), je to:

• dub [Q=1]
• bříza [Q=2]
• borovice [Q=3]
• smrk [Q=4]
• vrba [Q=5]

A už jdeme do finále...

Final (FI35Q12)

Finální souřadnice pokladu spočítáme podle vzorce (pozor na znaménka, nic nenásobíme, kontrolní součet všech číslic=72):

N 49° 4(A+B+P).(C+P+Q)(D+F)(E+P) E 015° 4(A+D).(P-E)(E-Q)(F+Q)

Keš je velikosti small, doneste si raději svoji tužku. Snažte se při odlovu dávat pozor na okolí, protože odněkud mohou vyhlížet mudlové. Nevjíždějte na polní cesty, využijte raději třeba místo na hlavní silnici k zaparkování, nebudete tak nápadní. Snažte se keš po zápisu opět vrátit přesně na původní místo a opět zamaskovat stejným způsobem.

Před oficiálním dokončením stavby je na staveniště vstup zakázán! Všechny stage jsou dostupné po normálních cestách, nikdo nemusí pro odlov keše vstupovat ani do keltské vesnice, ani na pole nebo louky, pokud sám nechce.

Až půjdete lovit, vezměte fotoaparát (kromě tužky nebo razítka) a udělejte alespoň jeden snímek staveniště a přiložte ho do logu. Přidejte se a zkuste pomoct se zdokumentováním celé akce. Mohla by časem vzniknout zajímavá galerie fotografií.

Přeji vám mnoho štěstí pri hledání pokladu!

A nezapomeňte si opsat z logbooku magické bonusové číslo – možná je budete brzy potřebovat.

A ješte něco o Keltech

Keltové je pojmenování velké skupiny kmenů, které ve starověku obývaly západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně území dnešního Česka, v sousedství Římanů, a představovaly tzv. laténskou kulturu.

Nejzazší kořeny Keltů sahají přinejmenším do období kolem poloviny 2. tisíciletí př. n. l.[1] (není tudíž pravdou, že postavili Stonehenge) a vznikli patrně splynutím několika předchozích kultur. Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný rasový puvod, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím, nikdy však nevytvořili jednotný stát. Jejich největší rozkvět nastal mezi 6. a 1. stoletím př. n. l. (laténská kultura). V 1. století pr. n. l. podlehli Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska. Přijali křesťanství a vytvořili si na základě latinky vlastní písmo zvané ogham. Dodnes se v západní Evropě hovoří jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou a bretonštinou.

Nejasnosti okolo etnického puvodu dávných národů přineslo genetické inženýrství a zkoumání archeologických nálezů genetiky. Na základě studia rozšíření jednotlivých mutací genu CFTR (cystic fibrosis transmembrane conductance regulator) způsobujících Cystickou fibrosu byly v Evropské populaci nalezeny nehomogenity rozšíření jednotlivých mutací tohoto genu, které je možné vysvětlit zastoupením etnicky specifických "genu" v současné evropské populaci. V tomto kontextu je zajímavé, že relativně vysokou četnost mutace G551D je možné pozorovat pouze v Ceské republice, Rakousku, Britanii, Irsku a v Bretani. Na základě těchto faktů citovaní autoři soudí, že uvedené populace vykazují relativně vysokou míru příbuznosti s keltskými předky. Tato příbuznost není tak překvapivá v Irsku, Británii a Bretani, kde jsou keltské kořeny zřejmé. V české kotlině by to však málokdo předpokládal. Nutno podotknout, že mezi lingvisty a historiky, kteří nenacházejí oporu pro takovou interpretaci ve svých disciplínách, vládne vůči výše popsaným interpretacím genetického výzkumu spíše skepse.

Západní a jižní Čechy byly součástí keltské pravlasti, jejímž těžištěm byla oblast severních Alp a horního Dunaje. Západní polovinu Čech a také Bavorsko obývaly v 6. a 5. století pr. n. l. pravděpodobně kmeny, které později vstoupily do historie pod jménem Bójové. Podle keltského kmene Bójů dostaly české země latinský název Boiohaemum, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n. l. Po Keltech se zachovaly i další zeměpisné názvy na území Čech - napríklad názvy řek Labe (Albis - bílá řeka), Vltavy (Vultava - divoká řeka), Ohře (Agara - řeka, která má rychlý tok), Jizery (Isara - bystrá řeka), pravděpodobne i Mže, Otavy nebo hory Říp.

Keltové si stavěli takzvaná oppida, což byla opevněná města. V Čechách známe šest jistých oppid: Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna, Hrazany u Sedlčan, Nevězice, Třísov u Českého Krumlova a České Lhotice u Nasavrk, na Moravě Staré Hradisko u Prostějova a Hostýn, snad i Kotouč u Štramberka (u tohoto hradiště není jisté, zda nemohlo náležet púchovské kultuře, oveření však již není možné, neboť lokalita byla zničena vápencovým lomem).

(http://cs.wikipedia.org/wiki/Keltov%C3%A9)

Další informace na Archeopark Nasavrky nebo stránka Boii na FB.

UPDATE 12.5.2013 - změna S4 a final, změna vzorce a uložení.