Den valecnych veteranu - vojensky hrbitov Olomouc Event Cache

Úcelem tohoto eventu je jednak pripomenout Den válecných veteránu a také zviditelnit hrbitov mezi verejností, protože, ruku na srdce, kdo z místních o tomto míste ví? Podle spousty logu vidím, že nebýt zdejší keše tak minimum olomouckých kaceru a z prespolních už vubec nikdo.

Event probehne 11. listopadu 2011 v 19.30 na vojenském hrbitove v Olomouci – Cernovíre. Soucástí eventu bude komentovaná prohlídka vojenského hrbitova pod vedením mgr. Jaroslava Hudského od kterého se dozvíte neco o historii hrbitova, olomoucké vojenské nemocnice a vojenské historie ve vztahu k Olomouci vubec. Behem eventu se pokusíme rozzárit hrbitov rozžatými svícemi.

Bezprostredne po skoncení Eventu ke Dni válecných veteránu bude nedaleko probíhat další event: . 11 x 11, aneb Olomoucká svícková jedenáctka (GC35DZ1) . . Nenechte si ujít návštevu dvou eventu a zisk dvou bodíku témer na stejném míste a case, prípadne si odlovit keš venovanou tomuto hrbitovu.

Proc zrovna tento den?
Protože 11. listopadu 1918 v 11 hodin podepsalo Nemecko prímerí, které definitivne ukoncilo první svetovou válku (pro nás, resp. Rakousko-uherskou monarchii skoncila válka separátním mírem už o týden drív).

Podpis prímerí probehl ve štábním vagóne maršála Ferdinanda Focha, která byl vrchním velitelem dohodových vojsk, nemeckou stranu zastupoval Matthias Erzberger stalo se tak v Le Francport u Compiegne na rece Marne. (Za pozornost jiste stojí, že ve stejném vagóne byla podepsána kapitulace Francie ve druhé svetové válce. Trval na tom sám A.H., aby tak vrátil francouzum ponížení za prohranou první válku. Vagón ve kterém byly obe smlouvy podepsány byl behem druhé svetové války znicen.).

Den veteránu, prípadne Den vzpomínek ci Den padlých se zrodil už pri prvním výrocí ukoncení první svetové války, kdy byl oslavován v Londýne, Paríži i dalších spojeneckých mestech.

Dnes se tento den ruznou formou pripomíná nejen v Evrope, ale i v Kanade ci Americe.Od roku 2001 se Den veteránu slaví i u nás.

Den veteránu je venován nejen padlým z první svetové války, ale i tem z druhé a všech dalších válecných konfliktu až do dnešní doby.

Symbolem Dne válecných veteránu jsou vlcí máky. Proc vlcí máky, v kvetnu 1915 napsal kanadský podplukovník John McCrae sloužící u zdravotní služby inspirován množstvím ranených a rozrustajícími se válecnými hrbitovy básen ve používá vlcí máky jako symbol krve a spánku (mrtvých vojáku).

Semena vlcích máku mají dlouho životnost, v pude odpocívají dlouhé roky dokud se nenaskytne vhodná príležitost. Na bojištích rozrytých bombardováním, zbavených konkurencních rostlin taková príležitost nastala. V kvetnu 1915 proto na francouzských a belgických bojištích vyrostlo a rozkvetlo obrovské množství vlcích máku a zbarvilo bojište barví krve.

Tato básen o nekolik let pozdeji vedla k tomu, že v roce 1921 byl kvet vlcího máku zvolen jako symbol sbírky na válecné veterány a invalidy. Od té doby rozkvétají v tento den po celém svete klopy sak, košil a kabátu papírovými kvety vlcích máku jako pripomenutí hruzy válek i utrpení jejich obetí.

Možná se ptáte, jakou spojitost má s tímto dne mesto Olomouc, potažmo celé Cesko, když se jí válka (až na cást historického území Podkarpatské Rusi a východu Slovenska) bezprostredne nedotkla. Duvod je prostý, tato cást monarchie ležela v klidném zázemí a proto na mnoha místech vznikly vojenské nemocnice a u nich bohužel i rozsáhlé hrbitovy vojáku, kterí v nemocnicích zemreli na následky zranení, nemoci a vojenské útrapy.

Vojenský hrbitov vznikl roce 1869 vedle civilního hrbitova v Neredíme jen v letech 1914 až 1919 zde bylo pohrbeno 3218 mrtvých minimálne 13 národností. Tento hrbitov je tak pravdepodobne nejvetší válecným hrbitovem z období první svetové války u nás.

Zajímavý je také zpusobem pohrbívání. Velký pocet hrobu obsahuje pozustatky dvou padlých, což by nebylo tak neobvyklé, zajímavé je, že spolu v jednom hrobe casto leží prostý vojín s dustojníkem, príslušník rakousko-uherské, nemecké ci turecké armády s príslušníkem neprátelské ruské armády. Ve smrti si tak byly všichni rovni. Zohlednovala se pouze vyznání, proto lze na hrbitove nalézt sekci kde jsou pohrbení muslimové, v jiné pravoslavní, v další byli pohrbeni vojáci židovského puvodu, katolíci a evangelíci byli pohrbíváni spolecne.

Jak už bylo uvede na zacátku na hrbitove se pohrbívalo už pred první svetovou válkou, behem ní i po ní. Na hrbitove tak nalezli místo posledního odpocinku americtí letci sestrelení v okolí Olomouce, vojáci wehrmachtu i padlí rudoarmejci. V poválecném období zde byli pohrbíváni vojáci olomouckých posádek, piloti kterí zahynuli pri službe i vojenští vysloužilci.

Od roku 1951, kdy péce o hrbitov prešla z Posádkové nemocnice na mesto hrbitov postupne chátral až se ocitl v naprosto dezolátním stavu. V posledních letech se naštestí zacalo blýskat na lepší casy, Ministerstvo obrany ve spolupráci s mestem pristoupilo k postupné oprave a údržbe hrbitova, v tomto smeru nezustala pozadu ani naše komunita, protože na hrbitove probehl na podzim roku 2008 CITOevent s hojnou úcastí kacerstva.