dávných dobách, kdy zeme byla ješte príliš mladá, v dobách, kdy se vítr teprve ucil vát a slunce ozarovat krajinu, se po zdejších hlubokých lesích a nekonecných pláních proháneli Trollové.
Pres veškerou moudrost, kterou Trollové získali od samotného Líra, meli jednu špatnou vlastnost, které se po mnohé generace bránili, ale jednou už jí nedokázali celit. Byla to touha po bohatství.
Ac úcta k prírode u techto bytostí byla po dlouhé veky prioritou, pomalu se na mnohých místech zacaly objevovat hluboké doly, ve kterých se težilo zlato a vzácná bridlice. Trollové už nedbali devetactyriceti prikázání, které jim kdysi dávno jako slicnému lidu vytesal sám Líra do Brány, kterou hned nato pojmenovali Porta Moravica.
Cas plynul a práce v dolech šla nesmírne pomalu, až do doby, kdy se u brány objevili první divocí lidé. Trollové se jich báli, a proto je odháneli svými kouzly. Jenže lidé se zacali u brány objevovat stále casteji. Když zacali po malých skupinkách procházet Branou, trolí strach vzrostl, a proto ješte napul divoké lidi zacali odchytávat a odvádet do zajetí.
Aby Trollové mohli u brány držet nepretržitou stráž, postavili na jihovýchode hrad Helfštýn, který se stále díval daleko do krajiny a pomáhal Trollum bránit jejich údolí.
Cím casteji odchytávali divoký a bezbranný lid, tím méne se ho báli a zacali využívat jejich síly a pracovitosti. Trollové zacali divoké lidi zavírat do dolu a pozdeji i do lomu. Tam museli težit zlato a drahé kamení. Z hradu na jihovýchodním kopci od Brány šlo brzy videt na petatricet bridlicových, zlatých a na drahé kamení bohatých lomu a dolu.
Trollové už nebyli slicný lid tak jako v úsvitu sveta. Stávali se z nich zlé a hamižné bytosti, které už nezajímalo Svaté písmo na Bráne. Také místo ucených knih o Svete, které dríve psávali, si vedli jen záznamy z dolu na severním kopci. V každé jste se mohli docíst, kolik divokých lidí v nem pracuje a co se kde teží. Nejvetší a také nejhlubší byly doly, které Trollové nazývali Cesta do pekla a Slate Drift Bonkov. Cesta do pekla byl dul, který se nacházel kousek od Hradu Drahotuch, který si Trollové nechali postavit, aby zde ukládali své úcetní knihy. Kousek dál na východ ležel druhý z hruzných dolu - Slate Drift Bonkov. V každém z techto dolu bud to nepracoval nikdo, nebo zde pracovalo všech devetactyricet divokých lidí.
Trollové si nakonec nechali postavit ješte poslední hrad, hrad, který pojmenovali Puchart, ze kterého je dnes jen zrícenina. Na hradu držel stráž Tlustý Jan, což byl opravdu velký a mohutný Troll, který tvrde hnal divoký lid do práce. Jeho práce ovšem nebyla jen hlídat pracovníky, aby se z dolu vyzvedávalo dostatecné množství rudy a drahého kamení, ale mít také oci otevrené k severní ceste do hor, odkud mohli prijít silní Elfové, o kterých se pomalu zacaly šírit zvesti.
Elfové pocházeli z mrazivého severu a byli o mnoho let mladší než dnes už zlí Trollové. Jejich sedmnáct vládcu, ctyriceti dvou zemí se brzy dozvedelo o národu tyranu, pro které nedobrovolne pracuje divoký lid. Dlouho se radili jak osvobodit divoký národ, až jednou prišel Falon, Elf stvorený samotným prachem hvezd, bytost nad všechny moudrá a presvedcivá. Falon vyprável ostatním vládcum nesmrtelných Elfu, jak dlouho sedel u korene vedení a premýšlel nad svetem takovým, jak byl dríve zamýšlen Tvurcem všeho. Lírou. Najednou pri nejhlubší myšlence k nemu promluvil sám stvoritel Líra.
Stvoril jsem Trolly, kterí meli být mou cistou myšlenkou. Myšlenkou této zeme, zeme, která je plná tajemství a záhad. A všechny tyto záhady a kouzla jim mela být odhalena jejich zájmem o vedení. Oni však všechny krásy sveta, zavrhli v zapomnení a namísto toho zacali težit krásu ze samotného nitra zeme, která pozbývá všechnu ušlechtilost. Pak jsem stvoril divoký lid, aby se jednou mohly vypravovat legendy o moudrých bytostech, které ukázaly správnou cestu lidem, až vek Trollu skoncí. Nakonec jsem stvoril tebe, Falone, z veškeré jasnosti hvezd a dalekého vesmíru. Tebe a tvuj Elfský lid proto, aby jste zarazili rádení Trollu.
Bežte tiše na nejvyšší kopec. Na kopec, který Trollové nazývají Maleník. Zde se nachází trollí stezka, vedoucí dolu do trollího údolí kolem vodopádu. Bež ty a pár Elfu v zime k tomuto vodopádu a vezmete jednu zmrzlou kapku této vody. Kapku dobre uschovej do svého medailónku, co ti visí na krku. Je to vzácná voda, která má sílu trhat skály, když netece Trollím potokem dál do more. Pak se vrat s celou tvou družinou zpet do tvé ríše a tam vyckejte a v první jarní den sejdi ty a všechen tvuj lid od severu dolu do trollího údolí. Tam kus pod hradem Puchart vypust tuto kapku ze zajetí medailónku opet na svetlo. Až kapka dopadne na jarní zem celá trollí ríše se rozplyne v dým. Co bude s vámi si ješte rozmyslím.
Elfové tedy poslechli Líru, který k nim mluvil ústy Falona. Sestavili Elfí vojsko cítající pet set osmnáct clenu a vydali se k trollímu vodopádu aby vzali jiskrivý kousek ledu.
Na jare, když první paprsky slunce vyhrávaly svou bitvu nad snehem, se celý Elfský lid vydal ze severu do trollího údolí.
Šli dlouho lesem, až v dálce videli starý hrad Puchart. Pomalu a neviditejne procházeli pod krídly kouzel a tmy až pod hrad. Tam se schovali v nedaleké jeskyni a pockali až príjde den. S ranním úsvitem otevrel Falon medailónek, ve kterém se zatrpytil krystal ledu jasneji než nejvetší hvezda na obloze. Pustil krystal na zem, zeme se zacala trást a za bolestného kriku rozpouštejících se Trollu a utešitelné radosti lidí, kterí vylézali jako hadi ze všech dolu, obloha pobledla. Protože lidé už nebyli tak slabomyslní jako dríve, když je Trollové brávali do zajetí, vzali krumpáce a kladiva, které jim dríve sloužili jako pracovní nástroje a vrhli se znicit hrad Puchart a hrad Drahotuch.
Poté co Trollové zmizeli a vítr je rozfoukal, se zeme zatrásla ješte jednou v míste, kde stáli Elfové. Pak uhodil hrom a zeme se propadla hluboko do jejího nitra. Nato se spustil prudký déšt a propadlište zalil vodou.
Dodnes se povídá, že tam kde leží Zatopený lom Olšovec mají pod vodou Elfové svou ríši, protože je Líra pro svou ušlechtilost nemohl nenechat umrít.
Také je známo, že nekde v okolí je stále ukryt poklad, který si po tajnu Tlustý Jan kdysi zakopal. Dokonce se ríká, že k pokladu vedou ješte dnes svítící úlomky ledového krystalu z trollího vodopádu.
A ješte jedna duležitá vec. Když Líra predával svet lidem a jejich bohum, zanechal to, co melo být na vždy zapomenuto tam, kde strom své koreny zapouští do zeme.
Tlustý Jan svuj poklad ukryl tak, aby jej nikdo nemohl odnést, proto NEVYTAHUJTE SCHRÁNKU Z ÚKRYTU, JEN JI VODOROVNÝM TAHEM OTEVRETE .
Pri zpátecní ceste se vydejte bud to po naprosto stejné trase, po které jste prišli, nebo stejne tak, jako Tlustý Jan pred dávnými veky od pokladu smerem dolu. Tam pod kopcem narazíte na cestu trolu, po které se dostanete zpet tam, odkud jste vyšli. Cesta k pokladu a zpet vám bude trvat necelou hodinku s georobotky, bez nich to bude o neco rychlejší, tak na to myslete.