MG19 - OSVOBOZENI - VLKOS
Ze vzpomínek vlkošských obcanu:
Proc lidé zabíjejí jeden druhého, když se nikdy nevideli a
neznají se vždyt život je každému milý a pár lidí na
svete vrhá lidi na jatka a oni v teple a suchu rídiju osudy milionu
lidí.
Kdyby se venovali miliony penez co válka stojí, lid by mohl chodit
ve zlate ne jenom nekterí !
Od 9.dubna vojsko stále proudí smerem k Brnu a vede sebou velké
stáda dobytka a tento pasou na polích. Vojáci prodávají tabák,
vymenují aj za koralku a potom byl rámus celu noc. Mnozí zvraceli,
protože jim lidé dávali hodne prevítu a to mnohým
nesloužilo. Však nemci pokradli kde co bylo a tak dobré
zboží za to ukradené bylo by škoda jim dát. 12. Dubna z
rána zase slunécko pekne zárilo a lidé chodí zamlklí jak, když
už je fronta za humnama. Transporty jezdí plnu rychlostí a
nehledí jestli se stane neštestí. Tu první ve Vlkoši
bylo malé devcátko pí. Hlavackové bytem u Kristu naproti Fl.
Moresa, vybehlo ven se podívat na vojáky a bylo stržené
nákladním autem a prejeté. Smrt nastala hned. Pláce a nárku bylo v
dome jak by né, když clovek prijde o to nejdražší
– díte. Žádné odvolání, žádné vyšetrování
jede se porád dál, jako by se nic nestalo. Pátek 13.dubna, ríká se
, že je neštastný den, a taky byl. Vojska plná dedina,
chlapci su z Rajchu doma a tak neštestí može prijít.
Bylo asi 9h vecír tu nekdo od nádraží strílí. Po kom asi A on
Štepán Špacek utíká pred vojákem, který chtel
legitimacku a on ji nemel, schoval se k Jenofom. Neštastnou
náhodou Valentin Mores 19 let mel v kapci náboje, které kdesi
zvedl. Byl oznacený za partyzána, odveden byl k soudu do Vítkové
vily a odsouzen k zastrelení. Rodicum rekli, aby nemeli o nej
strach, že ráno bude doma. Ano byl doma , ale mrtvý. Byl
zastrelený za Vítkovu zahradu na lúkách strelen zezadu. Jako blesk
prišla zase zpráva, že se farár i s kucharkou a pan
rídící se musí okamžite vystehovat, že na faru a do
školy prijde nemecký štáb. Fronta již za Moravou
obsadili Sudomerice, Petrov, Rohatec. Bojuje se o
Ratíškovice a Vacenovice. Nemci dávají rozkaz, žádný
civil nesmí být venku od 8 vecera do 5 rána. Ve Vlkoši stojí
na druhé koleji vagony kde je cukr,mouka , sýr, plechy,koža na
boty a mnoho dalších vecí a tak lidi se chodili dívat a
brat, kdo co potrebuje. Najednou letí pruzkumné letadlo, zatocí se
nad vagonama a letí pryc. Pozorovatel si asi myslel, že v tech
vagonech je vojsko a za chvílu už tam létaly delostrelecké
granáty. Prvním byl na Krákortách zasažen Ciprián Krist a na
míste usmrcen. Byla to už tretí obet z Vlkoša. Nemci
narídili každý odevzat kolo! Tož se každý tumloval
kolo rozmontovat, aby nemusel nic dávat, nakonec se odevzalo 27
kol, ty už nikdy nikdo nevidel. Tak se dobre nakupuje.
17.dubna v úterý nemci narídili všecí od 16 do 50 let
dostavit se na križovatku a jit házat zákopy. 18.dubna ve
stredu brzo ráno lidé stávají a diví se velice, že v dedine
není skoro žádného vojska. Štáb zmizel, frontoví vojáci
natahují telefonní dráty. Lidé se pokud možno zásobí chlebem,
masem a pomalu se stehují do sklepu a nekterí opouštejí domy
a stehují se do sklepu do búd, že tam bude veselejší a
bezpecnejší. Najednou velká rána a z vlašského
kostela se rítí spousta kridlice. Jsou asi 2 hodiny odpoledne. K
veceru palba ochabuje, lidé vylézají ze sklepu poklidit dobytek.
Myslíme si , že behem pár dní prejde pres Vlkoš fronta
a budeme svobodní, volní a na tuto dobu všichni cekáme. Jen
pár nemcu tady ješte chodí a ostatní jsou zakopání na
dílách, horodlisách, zmoliskách a všude tam odkud mají dobrý
výhled ke Skoronicím kde mezi Vlkošem a Skoronicemi je
fronta. Neštastný pátek 20.dubna delostrelectvo zase strílí
a dedinu jde zpráva, že Klement Drobil a Jaroš
Kríž jsou ranení strepinou z granátu. Kríž mel prustrel
pod paží, ale Klement Drobil mel prustrel plic a nebylo mu
pomoci. Ctvrtá obet svetové války ve Vlkoši. Sobota 21.dubna
dela stále strílí, fronta se nehýbe, tak je to skoro k zbláznení.
Ríká se, že tady je moc vysunutá fronta a musí se cekat. Tu
prijde zpráva, že u trech svatých je zastrelen clovek a hodený
v potoku bez dokladu. Byl pochován pod lipama u trech svatých, kde
si klidne odpocine a kdo ví, kdo a kde bude na nej cekat doma.
Obcané Kradlova až po dvur klidne chodili doma beze strachu a
u križovatky bylo peklo. Nedela 22.dubna zvony nevyzvání do
kostela, všecko je smutné i ten kostel, který je stále
odstrelovaný delostrelectvem. Jeden granát rozbil u p.
Šalamouna strechu, prorazil strop a ve chléve zabil dve
krávy a jalovicu. Masa teda bylo dost, jedlo aji bez chleba. Úterý
24.dubna, telefonní dráty, které vedly ke Kyjovu sou na míste,
takže se fronta ješte nepohla. V noci je pozorovat jak
prísun cerstvých sil na frontu, tak odvážení mrtvých a
ranených. Na prvním kopci bylo pojízdné auto s delem zasaženo
a nemecký voják byl zabit. Jméno Franc Véber z Hamburku, bylo mu 21
let. Ve válecné vrave v budách prišel na svet 21.dubna syn
Cyrila Šmída, Stanislav. Ctvrtek 26. Dubna slunícko pekne
hrálo, bylo škoda sedet ve sklepe a tak lidé vycházeli z
domu. Tak si vyšli Josef Pucek a Josef Krejcí ke
križovatce. Josef Pucek šel na križovatku a tu
zasvištela mina. Pucek padl jak podtatý strom. Zase jedna
válecná obet. Neopatrní obcané se sešli u hospody a
debatovali na slunícku , tu priletela mina a prímo pred hloucek,
chteli se útekem zachránit, ale bylo již pozde. Težko
ranený byl Josef Jež, který mel preražené nohy a nakonec
umrel. Ten den znamenal pro dedinu dve mrtvoly, které z
neopatrnosti byly zbaveny života.
Až do 27.dubna byla stejná situace až 28. Dubna strelba
ustala a po šesti letech zavlál na kostelícku ceskoslovenská
vlajka.Vlkoš osvobodila Rumunská armáda, ale pospíchala za
Nemci.
|