Podripsko literarni #4: Maly Bobes Mystery Cache

Josef Veromír Pleva se narodil jako nejstarší z osmi detí  12. srpna 1899 v Moravské Svratce u Ždáru nad Sázavou. Druhé jméno Veromír pripojil ke svému krestnímu jménu hned v literárních zacátcích jako výraz odporu k válce. Narodil se jako nejstarší z osmi detí rodiny žijící prísne v duchu evangelických zásad. Jeho otec byl železnicním delníkem a pozdeji zrízencem, proto rodina musela casto menit místa pobytu. Detství Pleva prožil na ruzných místech v okolí Ždáru nad Sázavou a Nového Mesta na Morave. Ctenárská vášen jej po dokoncení obecné školy privedla do ucení kniharem ve Svratce (1913–15). Jako kniharský delník krátce pracoval ve Frenštáte pod Radhoštem, v Novém Meste na Morave a v Moravských Budejovicích . V roce 1917 narukoval do Velké Kaniže v Uhrách a absolvoval delostrelecký výcvik v Litomericích a Krešicích. Na italské fronte v Korutanských Alpách onemocnel úplavicí. Po vylécení odjel zacátkem 1918 bez povolení domu, avšak jako dezertér byl eskortován zpet na frontu jižne od Tridentu, kde na podzim onemocnel zápalem plic. Po válce pracoval jako kniharský delník v Novém Meste na Morave, 1920 vykonal zkoušky z uciva meštanské školy a prihlásil se na ucitelský ústav v Cáslavi. Po maturite ucil v nekolika místech na Ceskomoravské vysocine, od 1928 na Roudnicku (Jecovice, Cernoucek pod Rípem). Válecné zážitky, poznání sociálních krivd, rozchod s náboženstvím a kulturní ovzduší 20. let jej na prelomu let 1926–27 privedly ke vstupu do komunistické strany. V roce 1928 s nekolika práteli založil Skupinu literárních a výtvarných delníku (zkratkové oznacení SLAVDEL), jež mela – v opozici k poetistickému Devetsilu – usilovat o tvorbu prístupnou delníkum a sloužící jejich uvedomení i zábave, pricemž osobnost spisovatele se mela zcela ztrácet; její cinnost se však šíre nerozvinula a ustala v roce 1930. Téhož roku mu Jirí Mahen a Bedrich Václavek, který pak mel na neho v první polovine 30. let rozhodující vliv a podnecoval jej k tvorbe pro deti, pomohli k místu na škole v Brne. Pusobil zde také v redakci Indexu, ve výboru Levé fronty a po jejím rozpuštení v Klubu pro moderní vedu a umení ARS, ve Spolecnosti pro kulturní a hospodárské sblížení s novým Ruskem (zde se seznámil se svou budoucí ženou MUDr. Veronikou Kvasnickovou, 1911–1995, snatek 1941) a ve Výboru pro pomoc demokratickému Španelsku. 1935 se stal zakládajícím clenem skupiny Blok. Od roku 1937 rídil v brnenské redakci Ceskoslovenského rozhlasu  vysílání pro školy a mládež. V roce 1938 prešel jako dramaturg školského rozhlasu do Prahy, avšak fašistické denunciace jej v léte 1939 donutily k odchodu a návratu do Brna, kde opet pracoval jako ucitel. Na podzim roku 1941 onemocnel ušní chorobou, které pak využil k odchodu do penze pro nedoslýchavost. Do zatcení malíre Jaroslava Krále (1941) byl v kontaktu s komunistickým odbojem; když byl sám ohrožen pozorností gestapa, protahovali lékari jeho nemocnicní lécení, nacas se také ukrýval na psychiatrickém oddelení. Po osvobození se úcastnil kulturního a politického života, zvlášte jako clen výboru Sdružení moravských spisovatelu, Syndikátu ceských spisovatelu, i Svazu ceskoslovenských spisovatelu, v nemž byl také predsedou ceské sekce literatury pro mládež aj. 1951–52 byl reditelem pobocky Ceskoslovenského rozhlasu v Brne, poté námestkem predsedy Ceskoslovenského státního výboru pro rozhlas v Praze. Po infarktu v roce 1954 se vzdal této i jiných funkcí a pusobil až do 60. let pouze ve výboru Ceského literárního fondu. 1958 se vrátil do Brna. Za tzv. normalizace se stáhl do soukromí. Pleva se dožil vysokého veku, zemrel 7. zárí 1985 v Brne. Radí se k brnenské vetvi meziválecné kulturní levice a je považován za socialisticky orientovaného prukopníka literatury pro deti. Jeho dílo Malý Bobeš bylo radu let povinnou školní cetbou.

Tato kniha je zcásti autobiografická a je zasazena do prostredí Radobylic na Ždársku, kde J. V. Pleva jako malý nejaký cas s rodici a sourozenci pobýval. Kniha je i sociálne zamerená, ukazuje tvrdý život chudších vrstev vesnického obyvatelstva 30. let minulého století, videný dychtivýma ocima malého chlapce. V té dobe nebyla lékarská péce a hygiena samozrejmostí, Bobeš se tak stává svedkem smrti malého bratrícka, který onemocnel záškrtem. Ani párek nebyl samozrejmostí a pro šestiletého chlapce to byl vždy svátek, když mu jej rodice mohli doprát.

 

Zdroje obrázku a informací: http://www.podripsko.cz/ , http://cs.wikipedia.org/ , http://brno.idnes.cz/ , http://www.knihovnicka.net/

***

Pocet návštevníku:                                                                                                                                                               
                                                     http://pocitadlo.netway.cz/