Za dávných casu se po hlubokých lesích kolem rícky Mohelky pohyboval zlotrilec, kterému lidé v okolí zacali ríkat Rauber. Zpocátku jen prepadal kupce cestující mezi bohatými mesty Turnovem na jihu a Reichenbergem na severu. Pokaždé si prišel na pekný lup, ale lidem neublížil a nechal je bežet.
Jednoho vecera se v Hodkovické hospode zastavil kupec Epstein, vezoucí náklad drahých kamenu z Turnova kamsi na sever do Saska. Mel naspech, proto nechtel nocovat zde, ale rozhodl se, ješte téhož vecera dojet až do Reichenbergu. Marne ho místní zrazovali od jeho úmyslu a marne ho varovali pred Rauberem. Kupec si nedal ríct, a ackoli slunce už zapadalo, sedl na vuz a vydal se úzkým údolím podél reky k severu.
Nedojel však daleko, sotva minul skály za mesteckem a priblížil se k ústí rokle, zarezávající se do kopce po pravé strane, vyskocila z lesa divoká postava a zastavila ho. Co se stalo potom, se mužeme jen dohadovat, jisté je, že pozde v noci zarachotil vuz znovu pred hospodou, lidé vybehli ven, zastavili kone a ve voze našli místo nákladu jen mrtvého kupce.
Tím pohár trpelivosti pretekl. Lidé z Hodkovic, notne posilnení nejen pivem, ješte týž vecer naplánovali trestnou výpravu. Vyrazili hned ráno po rozednení, nekterí meli šavle, jiní jen klacky. Brzy našli pešinku odbocující z cesty do lesa ke skalám. Vydali se po ní, až došli k prostorné jeskyni, ve které se Rauber skrýval. Loupežníka tam našli i s jeho cerstvým lupem. Kupodivu v nich neprevládl vztek, ale smysl pro spravedlnost a tak svázaného Raubera odvedli do mesta a zavreli do šatlavy na námestí.
Soud byl rychlý a podle tehdejšího práva byl Rauber odsouzen k trestu smrti s tím, že rozsudek bude vykonán hned druhý den.
Následujícího rána se vydalo procesí krížovou cestou na široký, plochý kopec za mestem, na kterém od nepameti stávalo popravište se šibenicí. Pro Raubera však byl pripraven popravcí špalek. Kat srazil odsouzence kolena, pozvedl sekeru, prihlížející dav se zavlnil v ocekávání kruté podívat a pak ztuhl. Sekera prolétla vzduchem, ostrí se zablesklo a oddelená hlava se svalila ze špalku. Jenže se nezastavila, kutálela se stále dál a dál, až zmizela kdesi v lukách pod kopcem.
Když se lidé vzpamatovali, vydali se váhave dolu. Jaké však bylo jejich prekvapení, když hlavu nikde nenašli.
Po nekolika dnech se zacalo povídat, že Rauberuv duch obchází kolem Šibenicního vrchu, naríká a kvílí, nekdy jen tiše, jindy hlasite, že je slyšet až k prvním domum. Lidé se báli za tmy vyjít z domu, natožpak za mesto, a premýšleli, jak se ducha zbavit. Nejprve zkusili v lukách pod kopcem, približne v místech, kde lupicovu hlavu zahlédli naposledy, vztycit kríž na kamenném podstavci, ale prízrak nezmizel.
Mestská rada tedy rozhodla vyslat poselstvo do Mnichova Hradište a požádat v tamním kláštere o pomoc. Poslové se vrátili s touto radou:
Najdete skupinu odvážných lidí, kterí se jen tak neleknou. Za dne ducha nepotkáte, proto vyrazte až po setmení. Dojdete k onomu kríži v lukách, poproste Pána o pomoc a vyckejte úplné tmy. Poté smíte zapálit lucerny a zacít pátrat. Postavte se zády ke kríži a celem k šibenicnímu vrchu a pozorne se dívejte *). Duch se vám prozradí drobnými záblesky. Vydejte se za ním, pres louku do kopce, okolo vysokého sloupu až na kraj lesa, nedbejte nástrah, které na vás mohou na ceste cekat, pátrejte stále po odlescích, které vám prozradí duchovu stopu a bude-li vám prát štestí a odvaha vás neopustí, najdete nakonec nejen ztracenou lotrovu hlavu, ale i velký poklad, který si postupne nastrádal. Až se všichni odvážlivci zapíší na list uložený na onom míste, bude prokletí zlomeno a duch se již více neobjeví a pocestné meštany desit nebude.
*) pozor, casy se mení, tak tu vzrostlou lípu prímo pred nosem obejdi
Jak vše dopadne, už záleží na vás, ale verte, prátelé, že tento príbeh je pravdivý. Sami se mužete presvedcit, že jsem si nic nevymyslel a dukazy jsou pred vámi jako na dlani. Rokli, kde zahynul nebohý kupec, lidé pojmenovali Mordová a najdete ji východne od dálnice z Turnova na Liberec (pokrok nezastavíš, že), lupicovu jeskyni si mužete prohlédnout kousek severozápadne od hodkovického nádraží, na úpatí skal nesoucích výmluvný název Raubírské. A konecne na míste, kde se lotrova hlava v polích zastavila, dodnes stojí na pamet té události krížek obklopený nekolika stromy.