Povidam, povidam pohadku Mystery Cache

!!! Změna umístění 16. 6. 2013 – na stejných souřadnicích (čti hint)

Keš pro děti od 3 do 103 (i více) let 

Milé děti,
jistě jste si všimly, že keší určených pro vás zrovna moc není. A tak jsme se to rozhodli aspoň trochu napravit a jednu jsme pro vás připravili. Je to mysterka, což znamená, že budete muset trochu přemýšlet. Dostanete čtyři úlohy, a když je vyřešíte, tak získáte souřadnice této keše, podle kterých ji najdete.  

Napřed si ale přečtěte nebo nechte přečíst pohádku a pak se dejte do práce. Uvidíte, že hádanky nejsou těžké a že vás brzy napadnou správná řešení. 
Tak tady je ta slíbená pohádka:

Byl jednou jeden král a ten měl dceru Blanku. Maminka jí umřela, když byla ještě malá, žádné sourozence ani novou maminku neměla a tak vyrůstala jenom s otcem. A jak už některé dcery bývají, tak i ona byla občas hodně protivná a prostořeká. Jednou tatínka tak rozzlobila, že ji nechal zavřít do věže hradu a hlídat ji sedmihlavým drakem. Ale král byl už starý a nemocný, zakrátko zemřel a princezna ve věži zůstala. Poddaným nějaký král vůbec nescházel a na nebohou princeznu lidé v podhradí rychle zapomněli.

Drak Bonifác už měl taky svoje roky a těšil se na penzi. Ale služba je služba, princeznu musel hlídat, dokud ji nějaký princ nevysvobodí. Jenže dnešní princové už nejsou takoví, jací kdysi bývali. Sedí pořád u počítače, s princeznami si posílají maily a SMS a to jim úplně stačí ke štěstí. Je sice pravda, že boj s draky a osvobozování princezen patří stále k jejich oblíbeným zábavám, ovšem – jen na počítačích. Ale asi je to tak dobře, protože mečem nebo kopím by určitě ublížili víc sobě než nějakému drakovi, za kterým by se navíc museli plahočit na hrad na nějaký kopec! 

A tak dny jednotvárně ubíhaly a z Blanky vyrostla krásná princezna. Ta tam byla její prostořekost a neposlušnost. Občas sice nějaký princ ke hradu přijel, ale když zjistil, že o princeznu bude muset bojovat s drakem ne na počítači, ale s opravdovým mečem, tak rychle ztratil zájem a jel zase dál. – Drakovi bylo princezny líto, dávno už ji nedržel pořád jenom ve věži, směla i ven z hradu, ale do tmy musela být vždycky doma, v tom byl neoblomný. Nakonec se rozhodl, že princeznu dá komukoliv, kdo přijde, aťsi to bude princ nebo chudý chasník, pokud ji bude chtít za ženu a samozřejmě také ona jeho.

Jednou k večeru se už drakovi klížila víčka, když tu náhle slyší nějaký šramot. Vykoukne jednou hlavou přes hradby, pak svými dalšími šesti hlavami – a nevěří svým čtrnácti očím! Nějaký mladík se přehrabuje v hromadě kamení v hradním příkopu! Jestlipak milé děti tušíte, kdo to byl? Správně napovídáte, byl to Honza!
Drak ožil a volá na příchozího: "Nazdar kačere! Určitě jsi přišel zdaleka, místní kačeři tu už všichni byli. – Nemůžeš najít tu keš?"
"Nemůžu," odpověděl naštvaně Honza, "před chvílí se mi vybily baterie." 
"To musíš hledat víc tamhle," povídá drak a ukázal svými hlavami tím směrem. Chvíli sice trvalo, než Honza pochopil, kterou ze svých sedmi hlav drak ukazoval ten správný směr, ale keš zakrátko našel a zapsal se do zápisníčku v krabičce. A protože už byla skoro tma, tak ho drak Bonifác pozval do hradu na večeři a nocleh, což Honza s povděkem přijal. 

Princezna byla samozřejmě na příchozího zvědavá. Líbil se jí a ona jemu ještě víc, zvláště když si pro tu příležitost oblékla krásné bleděmodré šaty a na hlavu si nasadila třpytivou korunku.
Po večeři si vzal Bonifác Honzu stranou:  "Princezna se ti líbí, viď?"
"Líbí, a moc!" vyhrkl Honza a nesměle pokračoval: "Rád bych zítra ráno požádal o její ruku. Tátu ani mámu nemá, jen tebe. Dáš mi ji?"
Drak se naoko zachmuřil: "No dobrá, ale tak úplně zadarmo ti ji dát nemůžu. Zápasit spolu zrovna nemusíme, ale dám ti čtyři hádanky. Když je uhodneš, tak zítra v poledne může být svatba."
"A co to je za hádanky?" ptal se nedočkavě Honza.
"Nóó, nedaleko je nová mysterka," opáčil drak a rychle dodal, "ale je docela lehká."
"A kdo ji vymyslel?" opatrně se zeptal Honza. Drak si nasadil na jednu svou hlavu brýle a z listu papíru přeslabikoval jméno autora těch hádanek. Honza zblednul, strachy se mu roztřásly ruce a koktal: "Tttak ttto jjá nnevyluštím, tto radši zase pppůjdu. Znám všechny jjjeho mmysterky a zatím jsem si ani nnneškrtnul..."
"Ale neblbni, Honzo, a kam bys teď v noci chodil!" konejšil ho drak, sklonil k němu svou šestou hlavu a zašeptal mu do ucha: "Neboj, princezna ti třeba pomůže..."  

Ráno přišla Blanka do jídelny už sportovně oblečená, a že hned po snídani půjdou na tu keš. V černých legínách, červené mikině a se zlatými vlasy sepnutými gumičkou do ohonu byla snad ještě krásnější než včera. Chudák Honza ale neměl vyluštěno nic, i když v noci oči vůbec nezamhouřil, jak moc se snažil přijít hádankám na kloub. Ale nemyslete si, děti, princezna mu vůbec nic nenapověděla a nechala ho luštit ty hádanky tak dlouho, dokud je všechny sám neuhádl a nespočítal souřadnice keše. Potom Honza s princeznou přelezli hradní příkop a spěchali přes louku a les; po hrázi rybníka už raději běželi, aby tu svatbu nakonec nezmeškali. Nakonec si Honza musel Blanku posadit na ramena, aby dosáhla na skrýš, která byla hodně vysoko v dutině starého stromu. Krabičku vyndali, zapsali se a zase ji pak uložili na její místo, vrátili se na hrad, převlékli se do slavnostních šatů a pak šli i s Bonifácem do města na radnici. 

Svatba byla malá a skromná, ale o to hezčí, lidé si říkali, jaký to jsou krásný pár a jak to nevěstě sluší – a drak Bonifác byl rád, že už konečně může jít do důchodu.  

A protože bydlení na hradě už měla Blanka za ty roky plné zuby, tak hrad prodali, koupili si dům na náměstí a Blanka si tam otevřela – hádejte co? – no přece cukrárnu! Vždycky v neděli se oblékla jako princezna a děti tam moc rády chodily, protože – to jistě uznáte – koupit si zmrzlinu od opravdové princezny se zlatými vlasy, v krásných bleděmodrých šatech a s korunkou na hlavě se hned tak každému nepoštěstí. – Postupně se jim narodily děti Vojta a Agátka a žijí tam spolu šťastně do dneška. – A protože je osmnáct hodin, kdy se cukrárna "U princezny" zavírá a na hodinách na věži kostela právě zazvonil zvonec – tak taky pohádky je konec.

*   *   *

Tak, milé děti, to byla ta pohádka. Zajímá vás, jaké to byly hádanky? Pokud chcete tuhle keš nalézt a udělat svým rodičům radost, tak čtěte dál a pusťte se do luštění.

Hádanky

První tři hádanky jsou prakticky stejné. V každé tabulce byly původně všechny obrázky, ale pak jsme jeden z nich schovali a místo něj tam dali otazník. Vaším úkolem je z dolní řady obrázků vybrat ten, který tam původně byl. Čísla vybraných obrázků si poznamenejte a pak je dosaďte do vzorců pro určení souřadnic, které naťukáte vy nebo rodiče do navigace.
Následující obrázky (zadání úloh) v tomto listingu jsou trochu rozmazané (jsou to snímky obrazovky) a zbytečně by vám namáhaly zrak. Větší a ostré jsou zde.

Úloha 4:
Tato hádanka pochází z opery Bohuslava Martinů (1890 – 1959) "Veselohra na mostě" podle hry Václava Klimenta Klicpery (1792 – 1859). Děj této opery si můžete najít na internetu. Jedna z postav – vesnický učitel – si pořád láme hlavu hádankou, kterou ne a ne uhodnout a obtěžuje s ní každého, koho potká. Nikdo neví, až nakonec ji uhádne jeden důstojník.
Hádanka zní: V oboře se pase jelen. Kolem obory je zeď tak vysoká, že ji ani holub nepřelítne. Kudy jelen uteče? – Branou? – Není tam žádná brána! – Dírou? – Není tam žádná díra! – Kudy tedy jelen uteče?
Odpovědi jsme zašifrovali podle této tabulky.  Každé písmeno odpovědi najděte v prvním řádku a nahraďte ho písmenem z druhého řádku, které leží přesně pod ním. Vyberte správnou odpověď (dostanete číslo D).

a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z
n o p q r s t u v w x y z a b c d e f g h i j k l m

Jak nalézt keš?

Dosaďte do vzorce číslice místo písmen A, B, C, D 

Poznámky

• Námět na tuto keš napadl Krevetu, když objevila toto krásné dětské hřiště i místo pro finálku, instalovala a vzorně zaměřila keš, naplnila ji hračkami a také pořídila fotky hřiště. Na mne už jenom zbylo vymyslet pohádku (a celou první verzi textu přepsat; sebekriticky uznávám, že ta původní "pohádka" by vůbec pro děti nebyla...)

• Velký problém byl vymyslet text pohádky i zadání úloh tak, aby byly vhodné pro děti všech věkových kategorií. Jistě pochopíte, že to úplně nešlo. Pro starší školáky budou úlohy určitě triviální, zatímco malým dětem bude třeba pohádku převyprávět upravenou vzhledem k stupni jejich vývoje. Ale snad můžeme předpokládat, že už o geocachingu něco vědí, a co nebudou znát, tak na to se určitě zeptají. Obtížnost úloh stoupá od první do třetí, takže u předškolních dětí bude určitě potřebná pomoc rodičů nebo starších sourozenců.  

• Základní souřadnice se nacházejí na novém dětském hřišti (viz přiložené fotky). Je odtud hezký výhled, děti se mohou vydovádět na atrakcích, dospělí se zase pohoupat na houpačce (kde se dá i přečkat déšť). Okolo  na lukách se pasou koně a u cesty právě teď na podzim uzrály výborné hrušky. Doporučujeme si jich pár načesat, ale pozor na vosy a na občas jedoucí auta.

• Foto owneři.

GC34GYV  – verze 1.2 z 16. 6. 2013

© kreveta & ladislavappl 2011